Po celé generace se lidé dozvídají z evangelia o učení Ježíše Nazaretského, o Jeho slovech a o jeho činech, které překonaly všechny lidské představy o tom, co je a co není možné. Jeho fyzická přítomnost vyvolala v mnohých velká pohnutí, silné emoce a silnou touhu jít v jeho šlépějích. Málokdo jej však pochopil a málokdo jej na jeho cestě podpořil. Mnozí se snažili Jej následovat, a mnozí se snažili Jej zastavit. Ježíš Kristus řekl: "Každý, kdo ve mně věří bude činit stejné skutky jako já činím." Kolik takových osobností se v historii lidstva objevilo? Jedním z nich byl Bruno Gröning.
Měli bychom si uvědomovat, jaký význam má výše uvedená věta pro život každého člověka? Život a dílo Bruna Gröninga ukazuje na pravdivost slov Ježíše Nazaretského. Bruno Gröning byl tím, kdo konal ve své době stejné skutky jako Ježíš Nazaretský a byl také tím, kdo byl ve své době stejně jako Ježíš Nazaretský za své skutky pronásledován. Tyto skutky dokazují, že existuje Princip absolutní moci a síly, který není z tohoto světa, ale je dán tomuto světu pro jeho harmonický život a pro jeho harmonický vývoj! Tento Princip má tu moc uzdravit život každého člověka, a to zcela od základu. Má tu moc probudit v člověku jeho duchovní podstatu, a spolu s tím uzdravit i jeho duševní a fyzické tělo! Takto aktivizovaní jedinci by měli být zdravým základem nové společnosti lidí.
Položme si základní otázku: proč je toto poznání absolutní moci a síly principu Krista stále jen v pozadí, proč neví vidět výsledek působení tohoto Principu mezi lidmi? Neměli bychom více zkoumat životy těch, kteří projevili - s odkazem na Boha - své výjimečné schopnosti, neměli bychom více zkoumat jejich myšlenky a slova a učit se od nich? Jsem toho názoru, že teprve naše vlastní pochopení toho, kým jsme a ke komu svou podstatou náležíme, nás vynese na vyšší vývojový stupeň a způsobí životní harmonii, hojnost a stabilitu. S klíčovým pochopením se pojí další a další objektivní poznání a s ním spojená energie.
Právě Bruno Gröning byl jedním z těch osobností, které nám svým životem, svými činy, připomněly, že je zde vyšší síla, která obsahuje komplexní řešení pro život každého člověka. My lidé si potřebujeme uvědomovat tuto vyšší sílu a potřebujeme se naučit věřit v tuto vyšší sílu. Schopnost věřit je atributem ducha, spojuje nás s duchovními silami, které se dále přenáší do roviny duše. Duše je rovinou projevení duchovních kvalit, zde myslíme, mluvíme, cítíme. Dle toho, jak myslíme, mluvíme a cítíme, dochází v naší duši k odpovídajícímu duševnímu zabarvení. Duše se tak, buď přímo otevírá přílivu léčivých sil, anebo se uzavírá přílivu léčivých sil. Existují lidé, kteří mají ještě živé svědomí, tito si dokážou uvědomit své extrémy v myšlení, mluvení i cítění, a tak jsou více otevření léčivým silám. Vedle toho, existují lidé, kteří ztratili své svědomí, jejich úsilí je orientováno na osobní výhody a zisk, tito lidé jsou spíše uzavření léčivým silám. Ti první jsou v duchu ještě živí, tedy léčitelní, ti druzí jsou v duchu spící, tedy již neléčitelní. Avšak, i v takovém případě je tu možnost záchrany ducha člověka pro věčnost. Tuto záchranu ducha člověka pro věčnost může darovat pouze princip, jehož podstata je plně ukotvena ve věčnosti. Toto ukotvení prokázal svým životem na zemi Ježíš Nazaretský, Jeho ukotvení je trvalé, kdo si Jej uvědomuje, ten si uvědomuje Princip Krista. Samotný Bruno Gröning, ač projevoval výjimečné schopnosti, upozorňoval na Krista. Proč? On si uvědomoval potřebu milosti boží pro záchranu nemocného lidstva. Věděl, že bez principu Krista není možné pomoci těm, kteří již ztratili svou duši! I tyto nejslabší ze všech trpících považoval za své bratry a sestry. Věděl, že všichni lidé, i ti jím uzdravení, potřebují na své další cestě pevnou oporu pro náročné životní situace, jimiž budou muset projít.
Proč právě Kristus? Kristus byl v Getsemanské zahradě podroben té nejtěžší zkoušce víry a vnitřní síly, jaká je zde na Zemi vůbec možná! Dokázal nést tíhu všech lidských provinění proti Bohu, která mohou být na této zemi vůbec spáchána. Byl těmito vinami přímo atakován a bit. On však neustoupil ze své pozice Syna, a tak obstál. A proto má jako jediný tu schopnost darovat člověku milost záchrany ducha pro život věčný! Jinými slovy, kam vstupuje Jeho princip, tam vstupuje milost, tedy osvobození z pout nevědomosti a s ní spojených pout nemoci a utrpení. Bruno Gröning to věděl, proto o Něm mluvil, a proto na něj upozorňoval. On sám žil v silném propojení s principem Krista, a proto mohl pomáhat i tam kde jiný nepomohl! Měli bychom si tedy uvědomovat, že víra v Krista není záležitostí pouze křesťanství, jako jednoho ze stávajících světových náboženství, ale záležitostí víry v univerzální kosmický princip, který je dán všem lidem na této zemi, bez rozdílu rasy či náboženství! Pokud budeme takto věřit, jsme na počátku celosvětového sjednocení v jedné víře v jednoho Boha. (Měli bychom si uvědomovat, že Kristus nezaložil církev, církev založili lidé, kteří měli z nějakého důvodu tu potřebu utvářet komunitu se stejným světonázorem - stejně tak je tomu v církvích i dnes.)
Problém současného lidstva spočívá v duševní rovině. V důsledku absence víry v Boha a v důsledku ztráty přirozeného vnímání přírody, dochází k narušení nebo oslabení přívodu základních životních sil. Lidé tak ztrácejí schopnost vnímat a žít vyšší duchovní hodnoty v těle, jejich duševní i fyzická těla tak nedostávají to, co potřebují. Objevuje se tak, jako důsledek vadného směřování, další a další duševní a fyzické utrpení. Měli bychom se tedy učit víře v Boha. Měli bychom chápat víru jako živý mechanismus spojení s dimenzí Ducha. V dimenzi Ducha je vše již hotovo, je na nás, abychom si tuto skutečnost uvědomili a dle toho konali. To znamená, chci-li například zdraví, měl bych si uvědomit, že Bůh mi jej dává, měl bych vědět, že když mi jej dává On, dříve nebo později jej zákonitě pocítím. To jest to, na co sám Bruno Gröning často upozorňoval: „Důvěřuj a věř, boží síla pomáhá a léčí.“ Bůh nám dává celistvost, je jen na nás, zda tomu uvěříme a zda tuto celistvost do svého života přijmeme. Uvědomujme si vše okolo sebe jako určitý relativní prostor, kde se vše neustále pohybuje a proměňuje, v tom okamžiku je na nás, s čím se v tomto prostoru spojíme a s čím se nespojíme, stejně tak je na nás, zda si v tomto prostoru uvědomíme působení božího ducha a budeme počítat s tím, že On nám dává vše, co pro svůj život nezbytně potřebujeme, anebo si působení božího ducha vůbec neuvědomíme. Viz. Evangelium: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?“ Matouš 6, 25 – 30. Kde je celistvost a zdraví, tam je také přesný plán pro charakteristický přínos každého člověka v rámci společnosti jako celku. Tento přesný plán budeme postupně hlouběji a hlouběji vyciťovat, pomůže nám k tomu pochopení těchto slov Ježíše Nazaretského: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá - jak je v nebi, tak buď i na Zemi.“