Život člověka je mnohdy nekonečným hledáním východiska z různých životních situací. Žijeme svůj život v prostředí, kde na nás půsosobí a kde nás ovlivňují různé životní okolnosti. Někteří z nás se cítí být relativně šťastní a zdraví, někteří z nás jsou spíše nešťastní a trpí různými psychickými a fyzickými zátěžemi. Nabízí se otázka: Co ve skutečnosti potřebujeme pro svůj harmonický a plnohodnotný život?
Každý z nás je bytostí duchovního vědomí ve fyzickém těle. To znamená, každý z nás potřebuje mít objektivní duchovní poznání a potřebuje realizovat toto objektivní duchovní poznání ve svém fyzickém těle. Tato zákonitost je určující pro kvalitu našeho života v těle. Pokud ji přirozeně respektujeme a přirozeně následujeme, následek je příjemný. A naopak.
Život v duchovní dimenzi a život ve fyzickém těle
V duchovní dimenzi se odehrává duchovní život v přirozené odpovědnosti k vyššímu principu života. Tento vyšší princip je přirozeně vnímán a respektován, to znamená, veškerá vůle a pohyb bytostí duchovní dimenze vychází z bdělé pozornosti k tomuto vyššímu principu života a z pozitivního vztahu k tomuto vyššímu principu. Ve fyzickém těle je lidský duch trvale napojen na tělo, které mu vytváří určitou oporu pro jeho působení na planetě Zemi. Fyzické tělo tíhne svou podstatou k tělesným žádostem, tzn. k zaměření na sebe sama, a tak se postupně v člověku vytváří určitý sklon upřednostňovat své vlastní potřeby. Tento sklon je v rozporu s duchovní podstatou lidské bytosti, vzniká tak určité oddělení lidského vědomí od tzv. Vyššího vědomí, které je trvalou součástí života duchovní dimenze. Toto oddělení lidského vědomí od tzv. Vyššího vědomí je příčinou veškerého utrpení lidstva. Chceme-li dospět k obratu v rovině našeo osobního, rodinného i veřejného života, potřebujeme se spojit s vyšším impulsem, který k nám trvale proudí z dimenze Absolutního (božského) vědomí.
Princip vzájemného vztahu
Veškerý život na planetě Zemi je utvářen na základě působení vzájemného vztahu Absolutního vědomí (božské vědomí) a Univerzálního vědomí (duchovní vědomí). Tento vzájemný vztah charakterizuje vůle dávat - božské vědomí dává sebe sama, duchovní vědomí dává sebe sama. Na základě této podobnosti vzniká charakteristická rezonance duchovního s božským, v níž božské svým vyzařováním průběžně oživuje (tj. iniciuje a obnovuje) duchovní.
Co znamená tato skutečnost pro každého z nás? Podstata každého z nás je duchovní, tzn., že svou podstatou náležíme této rezonanci duchovního vědomí s božským vědomím. Duchovní život je životem vnímání a prožívání určité duchovní kvality. Vše, co si uvnitř sebe sama uvědomujeme, s tím se ve skutečnosti spojujeme. To znamená, pokud si uvnitř sebe sama uvědomíme, že svou podstatou náležíme zákonu rezonance duchovního s božským, naše duchovní podstata bude napojena do duchovní dimenze, tj. do bezprostřední rezonance duchovního vědomí s vyzařováním božského vědomí. Toto napojení způsobí určitou obnovu našich duchovních, duševních i fyzických sil. Spolu s naším postupujícím duchovním a duševním vývojem zde na Zemi se bude toto duchovní a duševní život obnovující a hluboce léčivé působení zesilovat. Chceme-li postoupit do vyššího vývojového stadia svého ducha a své duše na Zemi, potřebujeme prožít tuto iniciaci svého duchovního a duševnío vědomí ve svém vlastním těle. Tato iniciace je vylíčena v biblickému obrazu "Saula na cestě do Damašku".
Saul pronásledoval ve své horlivosti pro "pravdu" první křesťany, spadl s koně a pocítil záblesk světla, které bylo svým jasem silnější než slunce. Tento prožitek změnil zcela jeho život. Co se ve skutečnosti stalo? Jeho vědomí bylo naplněno vůlí poznat pravdu a obhájit pravdu. V jeho případě nebylo rozhodující to, že byl do určité míry nevědomým (tzn., to, jak myslel, co říkal a jak konal), ale to, že chtěl na své životní cestě poznat pravdu, a že chtěl předat vyšší poznání! A tak došlo, na jeho cestě do Damašku, v určitém okamžiku k prolnutí jeho duchovního vědomí s vědomím dimenze Ducha, která přímo rezonuje s božským vědomím. Záblesk duchovního světla dimenze Ducha v něm způsobil hluboký prožitek Pravdy, došlo k určité aktivizaci jeho duchovního vědomí v těle. Pavel si tak začal náhle uvědomovat pozitivní principy a zákony života lidského ducha v těle a svou přirozenou potřebu tyto pozitivní principy a zákony života dále šířit. Viz. evangelium: „Každý, kdož jest z pravdy (tj. kdo hledá pravdu), slyší hlas můj", „Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno (tj. usilujte o poznání)", „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí (tj. zbaví nevedomosti)".
Kvalita lidského života v těle
Výše uvedený poznatek (zákon rezonance duchovního s božským) je, dle mého názoru, pro kvalitu našeho života určujícím poznáním. Toto poznání buď je, anebo není. Život člověka na planetě Zemi je životem v jednotě s vyššími principy a zákony, anebo je životem v odklonu od vyšších principů a zákonů. To znamená, život člověka může být naplněn duchovní silou, harmonií a štěstím. Anebo je naopak životem v trvalém strádání a neštěstí. Je důležité si uvědomovat, že o kvalitě našeho života rozhoduje stav našeho přítomného vědomí a s ním spojeného podvědomí! Povaha našich myšlenek a slov je průběžně ukládána do podvědomí, tak je průběžně utvářen náš charakter a náš další osud. Záleží tedy především ostatním na tom, co si průběžně uvědomujeme a na tom, jak myslíme, mluvíme a konáme v přítomnosti.
Princip Krista
Ježíš Nazaretský přemohl vládce tohoto světa, a proto má trvale absolutní moc v daných podmínkách planety Země, tato absolutní moc je mocí Principu Krista. Viz. evangelium: „Je mi dána veškerá moc jak na nebi (duchovní tělo), tak i na zemi (duševní a fyzické tělo)". Zde se chci zastavit a upozornit na význam této věty. Lidská bytost je svou podstatou ponořena do labyrintu jemnohmotného a hmotného světa, ve svém odklonu od Boha upadá v nevědomost. Ve své nevědomosti se spojuje s duchovní bídou a nouzí lidí tohoto světa, a tak je na dlouhou dobu upoutána v tomto světě. Zbavit se pout hmotného světa, znamená přemoci ve svém fyzickém těle vládce tohoto světa (Satana). Přemoci Satana v lidském těle lze jedině ve spojení s bytostí, která již Satana přemohla, a to v lidském těle. To znamená, chceme-li nastoupit cestu duchovního vývoje (duchovní čistoty), potřebujeme se nejprve zbavit pout hmotného světa. Těchto pout nás může zbavit jedině Princip Krista. Co to znamená? Potřebujeme se v duchu spojit s Principem Krista! Naše vědomí potřebuje své napojení na vědomí Krista.
Vlastní zkušenost s Principem Krista
Princip Krista je principem jednoty duchovního, duševního i fyzického těla v napojení na božské vědomí, týká se života každého člověka, tedy je stále přítomný a stále živý. K napojení na Princip Krista stačí pouhé uvědomění a vyslovení slovního spojení PRINCIP KRISTA. Od určité doby pociťuji, že mé vědomí i mé tělo je při vyslovení tohoto slovního spojení během okamžiku naplněno zvláštní mocí a silou, kterou nelze slovy popsat! Zjistil jsem, že tuto absolutní moc a sílu, která se jeví jako síla osvobození, pomoci a podpory, lze předávat druhým lidem pouhým zaměřením své pozornosti směrem k nim, tj. pouhou myšlenkou. Myslím si, že tato osobní zkušenost mně dokazuje výše uvedené poznání; náš duchovní rozměr (tj. naše přítomné vědomí a slovo) je trvale navázán na vyzařování duchovní dimenze, která trvale přirozeně rezonuje s božským vědomím. Dávám tímto k dispozici Vám všem, každý sám si může ověřit účinek této skutečnosti na svém vlastním těle.
Chceme-li žít plnohodnotným životem zde na Zemi, nepotřebujeme být vzdělaní, nebo majetní aj., potřebujeme být pouze přesvědčení o Bohu a prožívat svůj vztah k živému Kristu, za všech okolností! Každý, kdo zaměří svou pozornost směrem k Němu, pocítí dříve nebo později Jeho absolutní přítomnost a Jeho absolutní moc pro náš život zde na Zemi. Jeho život zde na Zemi je pro duchovní rozměr lidské bytosti tím, čím je vyzařování božského vědomí pro dimenzi Ducha. Na základě přijetí této jednoty lze dosáhnout již za života v těle stavu absolutní obnovy svého ducha i duše i těla, tj. stavu věčného života!!! Viz. evangelium: „Každý, kdo ve mne věří, bude žít na věky, i kdyby umřel". Jakmile pochopíme, že jsme ve své podstatě duchem a přeneseme své vědomí k Bohu a k věčným hodnotám dimenze Ducha, začínáme rozvíjet svůj duchovní rozměr, začínáme žít vyšší duchovní hodnoty v těle. Tyto hodnoty nejsou vázány na fyzické tělo, jejich podstata přesahuje dimenzi času a prostoru, tedy zůstane živou i po smrti fyzického těla, a to je onen život věčný. Dosažení stavu věčného života není výmyslem „pobožných“ lidí, ale jednoduchou, každým jedincem uskutečnitelnou, zákonitostí. Je záležitostí naší svobodné vůle a našeho přítomného vědomí. Měli bychom mít trvale na zřeteli, že každý z nás dostává zde na Zemi příležitost uskutečnit, skrze svůj duchovní přístup k životu, oduševnění svého fyzického těla, a tak získat nové uvědomění své duchovní jednoty s dimenzí Ducha a s principem božským.