Inkarnace do pozemské sféry
Systém aury a jednotlivých čaker lze charakterizovat jednak při pohledu na jednotlivá aurická těla, a jednak také skrze principy, na základě kterých se vůbec celý náš energetický systém vyvíjí. Zde musíme začít od prvopočátku, tj. od nejvyšších čaker, abychom vůbec pochopili, jakým způsobem se vytváří naše bytost jako celek. To znamená od okamžiku, kdy se aktivovalo vědomí našeho duchovního srdce, které na základě propojení se s životní matricí začalo rozvíjet svá individuální aurická těla. K podrobnější charakteristice jednotlivých úrovní se ještě vrátíme později, pro tuto chvíli si uděláme pouze jakýsi základní přehled o průběhu samotné inkarnace. Celý tento proces ve skutečnosti pracuje na základě programů, mezi nimiž existují mnohá propojení a návaznosti.
Pro okruh našich dvou nejvyšších čaker, tj. dvanácté a jedenácté, platí, že programy, které se zde aktivují, jsou nastaveny tak, že k jejich plnému rozvoji není třeba samotné pozemské inkarnace ve smyslu nutnosti nějak navýšit jejich potenciál. V této úrovni je vědomí člověka plně v propojení s nejvyššími bytostmi, s nimiž zde může komunikovat, a na základě této osobní interakce i rozvíjet svá vlastní duchovní těla. Potřeba získat další zkušenosti i z jiných sfér se objevuje až v úrovni desáté čakry, kde už se v programu vývoje člověka objevují oblasti jak vyšších duchovních úrovní, tak i těch nižších, hmotných. V tom se právě lišíme od andělských bytostí, které do naší pozemské úrovně sice také mohou sestupovat, ovšem podstatně jiným způsobem než samotný člověk. Rozdíl je v jinak zformovaném vědomí, které nám dává každému jinou možnost pohybu a odlišným způsobem také nastavuje podmínky pro interakci s daným prostředím. Je to pravděpodobně dáno jiným propojením člověka a andělů s onou životní matricí vyššího Řádu, kdy pro náš vývoj platí poněkud jiná pravidla.
Popsala bych to asi tak, že od úrovně desáté čakry si lidská duše začíná uvědomovat, že k tomu, aby dosáhla plného potenciálu, uloženého v našich genech, potřebuje určitý pohyb a pobyt v takových úrovních, které tento její rozvoj na základě specifických podmínek umožní. Lidská duše to v této úrovni cítí tak, že má sice už krásné a dokonalé tělo, ale k tomu, aby jej mohla plně používat a podílet se i na užitečné práci ve stvoření, potřebuje ještě získat nějaký prožitek, který ji vlastně naučí, jak tuto svoji tělesnou formu ovládat. Potřebuje jednoduše zkušenosti. A na rozdíl od bytostí andělů může člověk získat tyto nezbytné zkušenosti pouze větší mírou individualizace. S procesem individualizace totiž souvisí přechod lidské duše do takových úrovní, kde si tato pak musí začít pokládat mnohé otázky, které by ji ve vyšších sférách vůbec ani nenapadlo si klást. A s tímto kladením otázek následně souvisí hledání odpovědí, respektive snaha poznat mechanismy, které mohou člověku tyto žádané odpovědi přinést. Někomu se to možná zdá být příliš složité a může se ptát, proč třeba andělé tuto cestu absolvovat nemusí a mohou se pohybovat po stvoření volnějším způsobem. Osobně se domnívám, že to souvisí vůbec se samotným postavením člověka v rámci celého stvoření jako bytosti, která jednak v sobě nese světlo všech frekvenčních pásem duchovních kvalit a jednak, a to je to hlavní, je lidský jedinec schopen tyto jednotlivé frekvence v dané úrovni aktivovat skrze svoji samotnou přítomnost v ní. Toto podle mne andělé neumí, respektive to prostě nemají „v popisu práce“.
Programy, aktivující se v desáté úrovni, vedou naši bytost k dosažení jednoho hlavního cíle, a tím je schopnost pojmenovat a v plnosti obsáhnout některý z mnoha aspektů, jakým může lidská duše poznávat a přijímat Boží Jsoucnost. S tím pak úzce souvisí devátá a osmá úroveň, což je sféra Avatarů, a vyzařujících symbolů, z nichž mnohé přebírají v následující fázi svého vývoje náboženská uskupení, formující tu kterou pozemskou civilizaci. Jedná se o takové postavy a symbolické prvky, která mají pomoci podporovat lidský potenciál v pohybu směrem vzhůru, do spojení s vyššími duchovními sférami. Jsou zde symboly z dávných časů, ale není tu například křesťanský kříž se svými typickými nesourodými rameny. Oproti tomu jsou tu ale písmena a obrazce, které kreslil Ježíš do písku na břehu Galilejského jezera.
Sestoupení duše k sedmé úrovni už znamená přiblížení se k zásadnímu přechodu do úplně jiného režimu, charakteristického právě onou výše zmíněnou individualizací. V této fázi vývoje už má duše člověka připravený inkarnační plán, k jehož sestavení došlo ve vyšších úrovních jeho bytosti. Neznamená to přitom, že si duše prostě jenom tak pomyslí „to či ono bych mohla vyzkoušet a pak uvidíme“. Celý program inkarnace se svým způsobem doslova „načte“ do pracovního plánu duše, včetně požadovaných výsledků. I když nám se pak tady na Zemi může občas zdát, že vůbec nevíme, kam vlastně směřujeme, a čeho bychom chtěli a mohli jednou v budoucnu dosáhnout. Důležité je, že naše duše tento plán zná a že už hned v první inkarnaci jsme někde z hloubi srdce tímto připraveným programem vedeni. V pozdější fázi vývoje si to začíná člověk i uvědomovat, že v jeho nitru pořád běží určitá linie nějakého příběhu, která ho v podstatě v každé jeho inkarnaci přivádí do specifických situací, k setkání s vybranými lidmi, a na které jsou mu také kladeny do cesty zkoušky, jež mu mají posloužit k lepšímu uvědomění si smyslu celého tohoto procesu. Ve vyspělejší fázi duševního vývoje, kdy překročí člověk určitou stanovenou hranici, dochází k postupnému otevírání jeho jednotlivých minulých životů a s tím se lidská duše může nejenom poučit a uvědomit si smysl svého snažení, ale zároveň zde dojde i k výraznému zrychlení a zintenzivnění vývoje. Což neznamená, že to pak má takový člověk jednodušší, to spíše naopak. Tímto okamžikem se zvýší nároky na něj především ve smyslu jeho zodpovědnosti vůči sobě i okolí, jsou mu také méně „tolerovány“ určité chyby, a celkově je tento stav náročnější na udržení si duševního klidu a fyzické pohody.
Inkarnační plán duše také nevzniká jen tak sám o sobě, bez nějaké návaznosti na celkové dění ve stvoření. O tom nás informuje už kniha Genesis, kdy Bůh stvořil nejprve hmotný svět a člověka teprve až šestého dne. Odění, tzn. potřebné aurické obaly pro pohyb v hmotném světě, dostane lidská duše dokonce ještě o něco později. To probíhá podle mne tak, že po aktivaci sedmé čakry, která je něco jako hlavní vstup do hmotné inkarnace, pracuje už duše pod vedením svých průvodců sama se svým osobním plánem. V jednotlivých úrovních od shora dolů se dostává do interakce s informačním polem každé této úrovně, a to až do toho okamžiku, než duše narazí na nejpříhodnější konstelaci pro svůj potřebný vývoj. V tu chvíli se duše uchytí v tomto bodě, jeho souřadnice si doslova načte do svého inkarnačního programu a pak pokračuje dále do vyhledávání dalšího podobného místa, ovšem už v o něco nižší inkarnační rovině. Tímto způsobem prochází duše všechny úrovně, v nichž se postupně seznamuje s prostředím, do něhož se později v hmotném těle zrodí, a které bude mít vliv na její celkový fyzický, duševní i duchovní vývoj. To vše až do okamžiku fyzického početí, kdy už musí mít lidská duše celkový plán inkarnace připravený, a to včetně předpokládaného tvaru svého pozemského těla.
Samotné biologické početí hmotného těla je proces dostatečně známý, proto k němu pouze doplníme další méně známé informace. Zde se můžeme odrazit od úplného počátku vzniku vesmíru, který vědci označují jako Velký třesk. Tento pojem zná asi většina lidí, nicméně možná ne tak úplně každý si pod tímto souslovím představí obraz skutečného dění a hlavně okolnosti jeho vzniku. Přitom k tomu, aby se vůbec nějaký třesk uskutečnil, musí přece být nejprve aktivovány patřičné základní veličiny. Zde je proto třeba uvést, že jakýkoliv počátek života, tzn. objevení se světla podle biblického „Budiž světlo…“, vzniká v okamžiku střetnutí souřadnic dvou navzájem od sebe polarizovaných polí, nesoucích v sobě matriční informace o veškerých možných formách budoucího života. A tento proces se objevuje a stále opakuje v celém stvoření, technologicky v nezměněné formě, pouze s rozdílnými parametry dvou setkávajících se polarit. Je to vůbec základní předpoklad pro vznik vědomého života, kdy se nejprve polarizuje působením Vyšší síly původní jednotná forma, která je následně v tomto stavu ponořena do nových, jí dosud neznámých podmínek, aby se pak vlastním úsilím a poznáním dostala do stavu opětovné jednoty. S tím výsledkem, že během tohoto procesu dochází k nárůstu vnitřního potenciálu dané bytosti a stejně tak i míry jejího sebeuvědomění.
V rovině fyzické nesou informaci a potenciál těchto dvou odlišných polarizovaných polí potřebných k početí, ženské a mužské pohlavní buňky, respektive jejich chromozomy. A velmi podobně jako tomu bylo před Velkým třeskem, kdy se k sobě musely nejprve přiblížit dvě polarizovaná pole, nabrat během této cesty veškerou svoji sílu a pak se protnout v těch nejvhodnějších souřadnicích, tak se i v lidském těle odehrává podobný proces, kdy mužská i ženská buňka musí nejprve na své cestě dozrávání postupně nabrat sílu, zaktivovat veškerý svůj skrytý potenciál a pak se i nastavit do nejvhodnější konstelace pro početí. Přičemž právě to, jakou sílu a charakter nabraly na své cestě zrání pohlavní buňky a v jakých souřadnicích se pak střetnou, rozhoduje nejen o aktivaci těch kterých genů v počatém zárodku, ale zároveň se touto cestou předávají i mnohem hlubší informace, například ty o rodové karmě. Samotná jasnost a síla „třesku“ při průběhu tohoto biologického děje, ve smyslu čistoty nebo možné zátěže obou setkávajících se rodičovských informačních polí, vytváří už v prvopočátku jistou projekci budoucího osudu daného jedince. Proto také mohou někteří věštci už na počátku života člověka částečně vědět, jaké bude nejen jeho biologické zdraví, ale do jisté míry si mohou přečíst i jeho osud a to právě v těch uzlech, kde se v inkarnačním plánu člověka protnulo informační pole matky a otce dotyčného jedince. O tom však, jaký bude nakonec skutečný osud takového člověka, rozhoduje především on sám na základě svého vlastního úsilí a touhy naplnit co nejlépe nejen vlastní život, ale stejně tak i zkvalitnit a pozvednout místo, do něhož se zrodil.