„Chléb náš vezdejší dej nám dnes“
S prominutím hned mířím do druhé části. Chléb, myšleno všechno nutné pro náš hmotný život. Soubor smysly zaregistrovatelných věcí, o kterých získání se musíme snažit a nehmotných, o kterých si ani neuvědomujeme, že je dostáváme v každém okamžiku pro naší existenci (soubor energií, jemnějších vlivů – Síla od Boha pro existenci všech atomů i našeho těla neustále vylévaná a umožňující jejich bytí). Ale i u hmotných „potrav“ je nutné si uvědomit neustálou závislost na Bohu pro jejich získání. I když se snažíme je získat „svou“ silou a myšlením, aktivitou, neustále je nutné myslet na to, že spousta podmínek je námi neovlivnitelná a je nutné Jeho požehnání (např. zemědělec – stačí záplavy a úroda je fuč, duševně pracující – vypadne el. proud a je to v háji atd.).
Slouží pro uvědomění neustálé plné závislosti na Bohu a všeho co od Něj dostáváme pro naší hmotnou existenci. Společně s aspektem nekřečkování („…dnes“).
Proč se nebojím ani věty „Neuveď nás v pokušení.“
Samozřejmě nemám nejmenší potíž s použitím věty „Proveď nás pokušením“ a jejím uvědoměním v průběhu modlitby. Teď však bych rád rozebral jiný pohled, který umožňuje jiný komplexnější náhled.
„Neuveď nás v pokušení“ je možné chápat jako prosbu k pokušiteli – Luciferovi. Což taky není problém a slouží k pochopení celistvosti Stvoření. Není jiného „zlého“ Boha. Ten je jen jeden, který je základem, tvůrcem a existenci umožňujícím všemu co je. Tudíž i Lucifer je jeho součástí, jako prvek pokušitelský, tříbitelský s jeho přesnou funkcí.
Prosbou „Neuveď nás v pokušení“ se obracím k jednomu z prvků Stvoření, zahrnuji ho do uvědomění si jej do celku i s funkcí „zla“ pro vývoj lidského ducha.
Souběžně je to hluboké uvědomění si vlastní nedokonalosti, „nehodnosti“, protože touto prosbou dávám najevo, že pokušení má průchod do mojí duše a nevím, jak bych se zachoval, kdyby přišlo. Je to uvědomění si role „nehodného služebníka“, který i když činí, co je v jeho silách, ví, že ve srovnání např. s Ježíšem je to nic.
To vytváří dobrý předpoklad pro „prožití“ poslední věty. Vždyť kdo by byl dokonalý, proč by se modlil:
„A zbav nás od zlého“
Čemu rozumím jako zbavení zla v nás (Boží silou, když jsme předtím naším životem a modlitbou vytvořili pro to předpoklady), tak zbavení zla zvenčí, které je námi neovlivnitelné a nemáme na něj dosah a souběžně by nás mohlo zbavit možnosti rozvoje zde v hmotném těle na Zemi (např. atomová válka, katastrofa celoplanetárního rozsahu atd. - fantazii se meze nekladou).
Celkově chápu tuhle nám darovanou modlitbu jako soubor logických kroků (vyslovených vět), které nás vedou k uvědomění – tudíž podle mého názoru je nutné tuto modlitbu provádět v kuse – jen její celek dává komplexní soubor a cestu této modlitby k jejímu cíli – výsledku.
Jednotlivé věty jsou uvědomovací pro modlícího se. Vše, co je tam řečeno, se dělo, děje a bude dít, darem je uvědomění si toho a vyslyšením proseb pochopení, že to tak je.
Tolik příspěvek autora článku, pár letmo napsaných vět, k pochopení této modlitby, která má tolik aspektů a pohledů, kolik je na světě lidí, kteří do ní s otevřeným srdcem vnikají. Omlouvám se za nedokonalost „převodu“ do slov, ale snad smysl prosvítá a bude pro někoho přínosem. Děkuji!