Diskuse pod články

Předplatitelé magazínu mají možnost diskutovat ve fóru přímo pod každým článkem. Fórum je zobrazeno pouze v případě, že je uživatel přihlášený na stránkách.

Nepřehlédněte

16. 2. 2013 | 10% sleva pro předplatitele magazínu na celý sortiment knih a nahrávek.

3. 2. 2013 | Z důvodu změny Klubu Agape na Magazín Agape byla aktualizována Pravidla používání služby. Předplacené členství v klubu bylo automaticky převedeno na předplatné magazínu ve stejné délce trvání.

21. 11. 2010 | Právě jsme zavedli novinku Kolektivního léčivého působení na člověka.

Jiří Sedláček - Zákon rezonance duchovního principu s principem Božským

          Ve svém životě jsem dospěl k poznání, že jedinou skutečnou pomocí druhému člověku je srozumitelné předání informace, která vede k pochopení příčiny jeho potíží. Mou vůlí je předat informaci, tj. určitou konkrétní životní vizi, jejíž přijetí způsobí v životě člověka překlenutí přetrvávajících duševních i fyzických potíží. Uvědomuji si, jak důležité je v takovém procesu poznávání a chápání vnitřní nastavení člověka a jeho vlastní upřímná snaha poznávat. V každém případě platí: Kdo nevyvine vlastní úsilí, ten se nemůže spojit s pomocí jakéhokoliv charakteru, která se mu zde na Zemi nabízí. Poznání níže uvedených souvislostí ke mně přichází skrze mé charakteristické napojení do Akašické kroniky (tj. soubor živých informací daných člověku pro jeho další duchovní růst).
          Když se podívám okolo sebe, vidím mnoho různých snah a osobních aktivit lidí, kteří hledají určité naplnění svých životních představ a tužeb. Většinou stojí takové snažení člověka mnoho sil. Člověk "pracuje", ale výsledek se nedostavuje, jinými slovy, člověk "pracuje", ale prostředí nereaguje. Mnoho lidí dosahuje "úspěchu", ale málokdo se cítí být ve svém životě šťastný, stále více lidí sužují různé zdravotní potíže. Kde je příčina takového stavu?
          Příčinu následuje vždy odpovídající následek, znamená to, že pochopení v rovině příčiny vede ke změně v rovině následku! Nedostavuje-li se úspěch, není-li v životě člověka přítomné štěstí a dostatek životní energie znamená to, že základ jeho životní snahy není v souladu s podstatou prostoru, kde on sám žije, jeho jednání není přirozené! Rozhodujícím faktorem je pohyb. A to pohyb v rovině duchovní dimenze, odkud pochází a kam směřuje podstata lidské bytosti (tvůrčí Duch), pohyb v rovině hmotného Stvoření kde člověk žije (Duch Matky země) a pohyb v rovině vnitřního života člověka samotného (tj. stav v rovině jeho ducha, duše, fyzického těla)! Tyto úrovně mají být v přirozeném souladu. Pokud není přítomné vědomé úsilí o dosažení takového souladu, je jakákoliv lidská snaha předem odsouzena k neúspěchu.
          Jakýkoliv pohyb má svou vlastní úroveň vibrace, je tedy vlastní duchovní hodnotou. Tato hodnota se následně přirozeně manifestuje ve hmotné úrovni, tj. v rovině času a prostoru. Čas je určitou stabilizující formou, ve které se realizují veškeré naše pohnutky a myšlenky. Co příjímáme v duchu (životní vize člověka), to následně projektujeme do svého okolí skrze duši (životní přínos celku). Rovina prostoru a času (tzn.naše okolí) nám odráží zpět to, co žijeme v duchu (pohnutky) a v duši (myšlení).
          Abychom vstoupili do vývoje a zařadili se do řádu Stvoření, je potřeba probudit v sobě vztah k Prapodstatě veškerého života. Tento probuzený vztah znamená propojení k vyšším energiím - duše přijímá z ducha, fyzické tělo se obnovuje (uzdravuje). Je potřeba znovu najít to, čemu se říká víra v živého Boha.
          Živý vztah člověka k Prapodstatě veškerého života - k Bohu, znamená:
1. Probuzení v duchovní rovině existence lidské bytosti. 2. Dostatek energie v duševní rovině existence lidské bytosti (duševní zdraví). 3. Dostatek energie ve fyzické rovině existence lidské bytosti (fyzické zdraví).
          Harmonie a rovnováha v těchto třech úrovních znamená dostatek životní síly, tj. schopnost objektivně poznávat a schopnost jednat! Znovu oživený prvotní instinkt lidského ducha dává propojení do sítě jednoduchých duchovních zákonů a principů, které jsou zde na Zemi trvale přítomné, ke kterým jako duchovní bytosti svou podstatou trvale náležíme. Tyto jednoduché duchovní zákony a principy mají svou charakteristickou rezonanci, jsou utvářeny pohybem vývojově starších duchovních bytostí (andělé, archandělé...), které projevují zcela živě a přirozeně svůj vztah k Prapodstatě - k Bohu. Tento přirozený vztah k Prapodstatě veškerého bytí lze charakterizovat jako trvalé vnímání Božího vyzařování, ze kterého plyne pohyb. Slovo dává Světlo, Světlo dává Energii, tj. Zákon života. Míra vnímání tohoto zákona je mírou přiblížení člověka k Pravdě.
          Víra v Boha, tj. živé přesvědčení o Prapodstatě veškerého života, aktivuje u člověka vnímání Slova (tj. cítění Jeho vyzařování - Láska), vnímání Slova aktivuje vnímání Světla (tj. cítění Jeho Harmonie-Spravedlnosti - Moudrost), následně se objevuje vnímání přílivu nové Energie (tj. cítění Jeho působení ve Stvoření - Aktivita). Rozvinuté vnímání a cítění 'Slova-Světla-Energie' z Prapodstaty znamená přijímání duchovní energie duchovním tělem duše. Následkem je plné duševní i fyzické zdraví. Bůh stvořil člověka k obrazu svému, tzn. šťastného a zdravého! Tak tomu také je, ctí-li člověk Jeho Zákon v duchovní, duševní i fyzické rovině své existence zde na Zemi. Tam kde je život v Řádu Stvoření, tam je dosaženo plného zdraví. A naopak. Tam kde není život v Řádu Stvoření, tam je psychická i fyzická zátěž, tam je zapotřebí péče a ošetřování - tak vzniká základ pro život v lásce, která vede člověka zpět k moudrosti a spravedlnosti, tj. zpět na cestu, která je životem v Řádu Stvoření. Míra vlastního vnímání a přijímání 'Slova-Světla-Energie' se odvíjí od schopnosti předávání. Kdo vnímá a cítí, tj. prožívá, ten přijímá energii z Prapodstaty, jeho duše i jeho fyzické tělo tak mají dostatek potřebné energie, duše rozkvétá a sílí - utváří se schopnost projevit nově přijatou duchovní kvalitu (nové poznání) - fyzické tělo má dostatek síly k realizaci nové duchovní vize ve hmotné rovině existence. Kde není ochota předávat, tam není ani schopnost přijímat.
 
 Tvůrčí Duch
          Člověk je svou podstatou duchovní bytostí, jeho součástí je jiskra z roviny Ducha, kterou obdržel Darem při svém zrození na planetě Zemi. Tato skutečnost znamená, že lidský duch má v sobě potřebu vztahu k vyššímu rozměru v duchovní i duševní rovině své existence. Lidský duch je v zaměření na dokonalost, touží po nových podnětech k růstu. Tato potřeba vztahu, toto lnutí k vyššímu principu, je živením jiskry z roviny Ducha, kterou obsahuje. Živit v sobě jiskru Ducha (žitou láskou, moudrostí i aktivitou) znamená, rozvíjet svou duchovní podstatu. Vývojově starší duchovní bytosti se pohybují v duchovní harmonii a rovnováze, tj. v prohloubeném poznání zákonů roviny Ducha. Způsobem svého pohybu vytvářejí 'Rezonanci' duchovního principu s principem Božským. Tato rezonance se projevuje jako působení tvůrčího Ducha ve Stvoření. Působení tvůrčího Ducha ve hmotném prostoru znamená oduševnění takového prostoru. Tak vzniká život na planetě Zemi. Oduševnění planety Země postupuje až do fáze, kdy se může vtělit lidský duch. Lidský duch se vtěluje do odpovídající schrány (viz. evoluční teorie), aby tak napodobil působení tvůrčího Ducha ve hmotném Stvoření, tzn., aby on sám rozvinul, v podmínkách hmotného Stvoření, svůj vztah k Božskému principu, a tak zrealizoval oduševnění svého fyzického těla, jako určité části hmotného Stvoření. Toto oduševnění znamená současně i schopnost projevit plnohodnotně svou duchovní kvalitu.
          1. Tvůrčí Duch působí charakteristicky v duchovní rovině - vede člověka do situací v nichž se učí správně reagovat, a tak si utváří úroveň svého duchovního a duševního vědomí.     
          2. Tvůrčí Duch působí charakteristicky ve hmotné rovině - vzniká prostor Ducha Matky země, hmotné Stvoření (energie se zhuštuje, jemnohmotné přechází v hrubohmotné, vzniká živá hmota vnímatelná fyzickými smysly).
         
Duch Matky země
          Ve hmotném Stvoření je možné pozorovat okruh energií živé i tzv. neživé přírody (oduševnění planety Země). Kdybychom tyto hrubohmotné energie podrobněji zkoumali naše moderní hmotné přístroje postihnou jen hmotnou část této reality. Ve skutečnosti je tu i to, co udržuje jejich hmotnou strukturu, a to je duchovní povahy. Atomy se sdružují, tzn. následují charakteristickou vibraci ducha, vzniká duše (jemnohmotnost), která předává charakteristickou rezonanci a duchovní význam jedince anebo jednotky jako konkrétní části celku (hrubohmotnost). Tato dokonalá symbióza všech živých organismů ve Stvoření je zjevným následkem působení tvůrčího Ducha ve vztahu k Božskému principu. Odtud poznání Boha jako Stvořitele.
          Symbolika: Otec dává život, vede k poznání, tj. působení tvůrčího Ducha (v církevní terminologii Ducha svatého). Ten, kdo se otevře vedení Otce (působení tvůrčího Ducha), ten se stává Synem (Dcerou) nebeského Otce. Slova Ježíše Nazaretského "Já a Otec jedno jsme" vyjadřují Jeho jednotu s působením tvůrčího Ducha, vyjadřují rezonanci duchovního principu s principem Božským (jak přijímám, tak předávám).
          1. Základním předpokladem pro vývoj člověka na planetě Zemi je tedy jeho pohyb v duchu a v duši, tj. jeho reakce na pohyb tvůrčího Ducha, na podněty, které přináší život! Pokud tato reakce chybí, jde o pochybení ve vztahu k tvůrčímu Duchu, o hřích proti Duchu svatému, o kterém říká Ježíš Nazaretský, že nebude odpuštěn, tzn., nemůže být v zájmu dalšího vývoje člověka smazán. Jedině další pozitivní činností (duchovním přínosem celku) může dojít k vyrovnání. 
          2. Základním předpokladem pro vývoj člověka na planetě Zemi je jeho pohyb ve vztahu k Matce Zemi, k Duchu Matky země, která dává dostatek fyzickému tělu člověka - fyzické tělo člověka je obalováno fluidem Matky země.
          Horní tvořivá síla a dolní tvořivá síla se mají protnout v centru lidské bytosti, v jejím duchovním srdci, a tak dále spolupůsobit v harmonii a rovnováze. Tak dochází k osvícení mysli tvůrčím Duchem (Duchem svatým), objevuje se výraznější poznávání a chápání významu lásky, moudrosti a spravedlnosti pro život. Člověk se tak stává postupně aktivní součástí života ve Stvoření.
 
Pohyb
          Dle úrovně vnímání a cítění Boží přítomnosti ve Stvoření se odvíjí kvalita vůle člověka, jeho myšlení a jeho jednání. Pohyb je základem veškerého života ve Stvoření. V případě člověka jako víceúrovňové duchovní bytosti jde o pohyb v duchu (cítění duchovní kvality) a o pohyb v duši (předávání duchovní kvality). Pohyb je tak základním předpokladem pro přijímání životní síly v rovině ducha, duše i fyzického těla. Kdo rezignuje na pohyb v duchu, ten ztrácí život v duši a následně i ve fyzickém těle. Není  výjimek!
          Pohyb vývojově starších duchovních bytostí charakterizuje: 1. Láska, tj. vztah v intenci: "Jak k Bohu, tak k člověku, viz. Ježíš: "Miluj pána Boha svého a bližního svého jako sebe samého", tj. vnímej Boha svého (Jeho vyzařování), bližního svého (jeho duši a jeho tělo), vnímej sebe samého (svou duši a své tělo). 2. Moudrost, tj. kvalita chtění - následování - Božího Řádu, viz. Desatero: "V jednoho Boha budeš věřit". 3. Aktivita, tj. neustálá snaha o přibližování se Jeho Řádu, o vlastní zdokonalování a následování Jeho Řádu.
          Lidská bytost si tak ve svém postupném vývoji uvědomuje své vlastní vnímání Božího vyzařování, uvědomuje si pohyb v pozitivitě ke všemu existujícímu (láska), uvědomuje si úsilí o poznávání Podstaty všeho existujícího a úsilí o zachování Řádu (moudrost-spravedlnost), ze kterého se odvíjí schopnost přijímat a předávat duchovní harmonii, a tak inspirovat vývojově mladší k pozitivní životní aktivitě v rámci celku (aktivita).
          Zákon Rezonance duchovního principu s principem Božským, působí v duchovní rovině lidské bytosti, kde je pro lidského ducha trvale přítomnou inspirací, kde je pevným základem pro jeho zdravý rozvoj v duchovním, duševním i fyzickém rozměru života na planetě Zemi. Z této skutečnosti vyplývá, že nelze očekávat ve svém životě vývoj vpřed, není-li brán v úvahu Zákon života, ke kterému svou duchovní podstatou náležíme - jak svým osobním životem, tak i svým životem v rámci celku, v národním i celosvětovém měřítku.
         Co znamená být bytostí s duchovní podstatou, jak má člověk využít této skutečnosti pro svůj vlastní návrat k prvotnímu instinktu?
 
Dar svobodné vůle
          Abychom se dostali ke své duchovní podstatě, musíme si nejprve uvědomit hodnotu přítomného okamžiku a hodnotu své svobodné vůle! Každý člověk má v sobě tu schopnost uvědomit si hodnotu přítomného okamžiku a schopnost uvědomit si hodnotu své svobodné vůle. Dar svobodné vůle nám dává možnost se rozhodnout jakou duchovní kvalitu do svého života přijmeme a jakou duchovní kvalitu do svého života nepřijmeme! Ve svém každodenním životě poznávám sám na sobě, v různých situacích, jakmile se změní nastavení v duchovní rovině existence lidské bytosti, změní se i stav v rovině duše. Prvotní instinkt - intuici založenou na pradůvěře - je potřeba postavit před rozumové chápání. Vzroste tak schopnost zastávat a schopnost upřednostnit postoj, který rezonuje s řádem duchovní dimenze a s řádem Stvoření. Kvalitu chtění následuje kvalita myšlenky, kvalitu myšlenky následuje kvalita činu. Každý člověk má příležitost nastoupit cestu životem, kterou charakterizuje prioritní duchovní poznání a prioritní duchovní postoj:
          1. Duchovní rozměr lidské existence utváří vztah lidské bytosti k Božskému principu jako Dárci života (objevuje se iniciace duchovního vědomí člověka skrze kontakt s vývojově staršími duchovními bytostmi).
          2. Duchovní rozměr lidské existence je nad hmotnou realitou (není na ní závislý, naopak hmotný rozměr je následkem kvality přítomné duchovní energie, viz. Ježíš Nazaretský: "Mé království není z tohoto světa").
          3. Duchovní rozměr lidské existence je příčinou (duchovní povaha rozhodnutí určuje povahu následku ve všech oblastech života člověka - fyz. zdraví, rodina, zaměstnání, partnerské vztahy, vztah k Bohu (ve všech těchto oblastech člověk buď je anebo není přítomen).  
   
Příčina a následek
          Člověk sám manifestuje - svým myšlením a svým jednáním - na planetě Zemi úroveň svého duchovního vědomí. V rovině času a prostoru vznikají děje, které jsou příčinou (jsou podnětem k další reakci) a současně následkem (vedou k poučení). Historie lidstva je zde pro poučení člověka! Málo kdo ji tak vnímá. Člověk sám má příležitost vnímat sám sebe jako původce a na základě takového poznání vyvinout patřičnou snahu (příčinu), která povede ke skutečnému růstu celku (následek). Takový výsledek se uskuteční až ve chvíli, kdy přijme do svého života tu skutečnost, že on sám je svou podstatou nejprve duchovní bytostí, že on sám je nejprve odpovědný vyššímu řádu nehmotných zákonů a principů! Veškeré děje minulosti ukazují na nedostatek vědomí člověka o své duchovní podstatě a na nedostatek smyslu pro odpovědnost k vyššímu řádu! Zaměření člověka k hmotnému znamená postupné stále větší a větší odklonění od prvotního instinktu, tedy stále větší a větší ztrátu energie v rovině duše. Ztráta energie v rovině duše znamená ztrátu energie v rovině fyz. těla (slabost v rovině duševního i fyzického těla s postupem času přerůstá v různá onemocnění). Člověk, který ztrácí energii v důsledku svého odklonění od Prapodstaty, tak není následně schopen reagovat na hodnotné duchovní podněty, nedostává se mu energie z ducha a tak není schopen uskutečnit jakoukoliv kladnou životní vizi, ke které dospěl! A tak svým jednáním jen oživuje zbytky mentálního dědictví svých předků, kteří sami v mnoha případech propadali, v následku svého odklonění od Prapodstaty, svým povahovým sklonům, své subjektivitě v nazírání světa.
          Abychom postoupili z místa, je zapotřebí přijmout skutečně a zcela zodpovědně do svého života "nové komplexní poznání", uvědomit si smysl svého života, uvědomit si sebe sama jako jedinečnou součást určitého celku, jako originální tvůrčí bytost. (Viz. Ježíš Nazaretský: "Buďte jako děti, takovým patří Království Ducha".)
          K tomu je zapotřebí: 1. Najít si čas, který věnujeme své situaci, svému duchovnímu a duševnímu stavu i svému fyzickému tělu! 2. Objevit v sobě znovu smysl pro vnitřní klid a mír, žít nejprve ve vnitřním klidu a míru! Člověk sám se musí vědomě oddělit od chyb, které si uvědomuje. Je potřeba vědět, že ke každé pohnutce se pojí odpovídající energie. Oddělím-li se od určitého způsobu jednání, neopakuji-li jej, jsem od toho okamžiku někým jiným, mám jinou životní vizi, mám jinou duchovní a duševní energii! Postupně se začne objevovat "nový stav vědomí", který mohu svým jednáním - v obrácení k Božskému principu - denně obnovovat, prohlubovat a rozvíjet!
 
Klíčové poznání
          Jako víceúrovňové duchovní bytosti náležíme prostoru působení tvůrčího Ducha - tak se postupně vyvíjí naše vědomá vůle a naše vědomé myšlení. Současně náležíme prostoru působení Ducha Matky Země - tak sílí naše fyzické tělo. Je potřeba obě tyto roviny ve svém každodenním životě živě vnímat a prožívat. Tak bude docházet k propojení a tak bude postupně přicházet další a další nové poznání celku. Tak se uskutečňuje, a tak se bude průběžně uskutečňovat naše další a další postupná integrace v zákon 'Rezonance' duchovního principu s principem Božským.
          1. Láska je poznáváním a dodržováním zákonů v rovině ducha (viz. "Miluj Boha svého jediného a bližního svého" - schopnost zastávat Moudrost a Spravedlnost za všech životních okolností), v rovině duše (schopnost projevit Moudrost a Spravedlnost za všech životních okolností) i v rovině fyzického těla (dává skutkem příklad hodný následování, je službou celku - projevuje se jako Moudrost-Spravedlnost).
          2. Moudrost (Spravedlnost) je poznáváním a dodržováním zákonů v rovině ducha (cítění - chtění), v rovině duše (kvalita vůle ve všech oblastech života člověka na planetě Zemi) i v rovině fyzického těla (dává skutkem příklad hodný následování, je službou celku - projevuje se jako Láska).
          3. Aktivita je pohybem v intenci duchovní Lásky, tj. duchovní Moudrosti-Spravedlnosti. V rovině ducha je to živý vztah k Božskému principu, přesvědčení o Boží Lásce-Moudrosti-Spravedlnosti, v rovině duše a v rovině fyz. těla je to kvalita vůle, která je utvářena vztahem lidské bytosti k Božskému principu, živé odhodlání k činu, jasná životní vize a z ní plynoucí dostatek životní síly.
          Kvalita vědomé vůle a vědomého myšlení dává základ veškerému konání člověka zde na Zemi, tzn. buď umožňuje, anebo neumožňuje předávat celku duchovní kvalitu inspirovanou pohybem vývojově starších duchovních bytostí. Je tedy nezbytné si uvědomit - v zájmu každého z nás a v zájmu celosvětového míru - význam této skutečnosti a věnovat jí patřičnou pozornost! Každá naše myšlenka nese energii, která něco tvoří a my sami jsme za ni zodpovědni, tzn. my sami se shledáme s jejími následky (duše). Historie ukazuje na následky myšlení lidí, všichni je vidí, ale je jen málo těch, kteří se z nich chtějí poučit (fyzické tělo). Uvědomuji si, že pro člověka dnešní doby je klíčové toto poznání: "Čím více se člověk svým chtěním, myšlením a jednáním odklání od Prapodstaty veškerého bytí, tím méně života je v jeho těle, tj. čím více se odklání od Zdroje životní síly, tím více se stává subjektivním, tím více tápe a tím více ohrožuje sám sebe i své blízké a veškeré okolí." Co kdo z nás zaseje, to také sklidí. Nejvyšší spravedlnost dá pocítit každému z nás kvalitu plodů našeho chtění, myšlení i jednání.


 

Hodnocení
Aktuální hodnocení: 5 (18 návštěvníků)
Štítky:
© 1997 - 2017 Agape Brno
všechna práva vyhrazena
předplatné magazínu | vydavatelství | mapa stránek | kontakt
Hluboká 5, 639 00 Brno | tel.: 775 563 052 | info@agapebrno.cz