Diskuse pod články

Předplatitelé magazínu mají možnost diskutovat ve fóru přímo pod každým článkem. Fórum je zobrazeno pouze v případě, že je uživatel přihlášený na stránkách.

Nepřehlédněte

16. 2. 2013 | 10% sleva pro předplatitele magazínu na celý sortiment knih a nahrávek.

3. 2. 2013 | Z důvodu změny Klubu Agape na Magazín Agape byla aktualizována Pravidla používání služby. Předplacené členství v klubu bylo automaticky převedeno na předplatné magazínu ve stejné délce trvání.

21. 11. 2010 | Právě jsme zavedli novinku Kolektivního léčivého působení na člověka.

Ivana Kováříková - Výživa těla, duše a ducha

Výživa těla
V otázce fyzické výživy těla bych zmínila dva základní aspekty, se kterými musíme v blízké budoucnosti počítat. Vzhledem k výrazným klimatickým změnám, v jejichž počátku již stojíme, budeme jistě brzy postaveni před skutečnost, že se začne měnit trh s veškerým zbožím, potraviny nevyjímaje. Je třeba se připravit na to, že mohou nastat výpadky v dodávce určitých komodit, jejichž přísun dnes považujeme za samozřejmý, a navíc se nepochybně sníží i množství vyprodukovaných potravin. V tomto směru bude s velkou pravděpodobností nutné, aby veškerá západní civilizace, která dnes žije v nadbytku a plýtvání, radikálně přehodnotila svůj postoj ke zdrojům kvalitních surovin, včetně pitné vody. To, co dnes považujeme za normální množství v příjmu potravy, je nejméně trojnásobek toho, co naše tělo ke své výživě skutečně potřebuje, a nejde jen o množství, ale i o kvalitu přijímaných potravin.
Jestliže množství potravin mohou redukovat určité klimatické změny, pak k výběru jejich vyšší kvality nepochybně přispějí znalosti o jejich energetické hodnotě. V tomto případě nemám na mysli složení stravy ve smyslu obsahu bílkovin nebo sacharidů, ale jejich vlastní energetický potenciál, tedy přirozené vyzařování. K pochopení této skutečnosti si dnes stačí projít běžný hypermarket a následně navštívit některý z menších obchůdků nabízejících domácí výrobky. Zatímco v prvním případě nezaznamená citlivý člověk téměř žádnou živou vibraci, u potravin pěstovaných přirozeným způsobem a navíc lidmi spjatými s půdou, bude vnímat mnohem pozitivnější náboj daných produktů. Přitom k udržení základní vitality těla je třeba dodávat tělu právě tento druh potravin a co nejvíce eliminovat přísun tzv. „prázdné stravy“. Ostatně k tomuto tématu jsou tu na stránkách Agape nejméně tři výborné články doktora Staňka, nebudu tedy nosit další dříví do lesa:-))
Souhlasím také s jeho názorem v otázce složení stravy. I v tomto případě bych tedy jen opakovala už jednou zde zaznamenané, proto bych jeho slova doplnila jen jednou poznámkou.
Bylo by naivní se domnívat, že zatímco vitalita lidské populace už delší čas výrazně klesá, tak jiná biologická skupina (zvířata) se drží na stále dobré úrovni. Bohužel není tomu tak, zvláště pak u různých velkochovů, ale i v každém jiném případě, kde jsou narušeny přirozené podmínky pro chov zvířat (např. včel). I v tomto případě se dá čekat, že se takové chování jednou lidem vymstí a můžeme tedy předpokládat, že do budoucna dojde k masívnímu vymírání takto chovaných zvířat a nezachrání to už ani vakcinace nebo antibiotika. Naše společnost se tím pádem mnohem více přiblíží k vyváženějšímu způsobu stravování, kdy hlavní část potravy bude rostlinného původu (obiloviny, luštěniny atd.), a strava živočišná se stane pouze občasným doplňkem.
Taková změna v příjmu potravy by do značné míry odrážela způsob stravování dnešních makrobiotiků. Slovo dnešní má však v tomto případě svůj opodstatněný význam, protože současný makrobiotik není ještě tentýž, jakým se člověk má v budoucnosti stát. Makrobiotika sama o sobě je vynikajícím základem pro pochopení hodnoty energií potravin a jejich přínos pro biologický rozměr člověka. Sama o sobě bez oživení duchem člověka se však stane stejnou scholastikou, jakou je prázdná víra bez prožití. Co dalšího ještě patří k tomuto systému a bez čeho nelze makrobiotiku smysluplně uchopit, si ukážeme v následujícím textu.
 
Role ženy při přípravě stravy
Pokud se dnes zeptáte některého z věhlasných kuchařů, jaké je jeho nejoblíbenější jídlo, velmi často si tento vzpomene na svoji maminku nebo babičku a odpoví, že to bylo některé z jejích obyčejných a prostých jídel. Na otázku proč, zazní většinou ona pověstná věta o vaření jídla s láskou. To je velmi správně zachycená podstata a především hodnota jídla připraveného ženou.
Zatímco muži vynikají kreativitou a schopností kombinovat zdánlivě neslučitelné, žena má sama o sobě mnohem zásadnější roli při přípravě stravy. Protože pouze a jen žena má ve své podstatě přístup do tzv. bytostného pole ve stvoření (viz. Abdrushin), a je schopna při své práci odtud stahovat potřebnou energii doplňující biologický rozměr člověka. Toto muž nedokáže, není to v jeho základním nastavení, je to pouze a jen uschopnění ženy. S tím souvisí nesmírný dar, který byl ženám tímto dán, totiž že se mohou stát uzdravitelkami svých bližních, a to právě skrze každodenní pokrm připravovaný s láskou. Harmonicky vyladěná žena totiž obohacuje jídlo velmi hodnotnou vibrací, která působí až do biologické úrovně člověka a ovlivňuje i jeho buněčný potenciál.
Jakou ztrátou je proto současný stav, kdy se mnohé ženy vyhýbají kuchyni a přípravu jídla považují za nudnou až přímo otravnou práci. Nejenom, že se tím samotné ochuzují o příjem energie z bytostného, ale navíc jim tento nedostatek bude zcela jistě chybět i v partnerském vztahu. Ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem. Mnozí si toto rčení vysvětlují tak, že chce-li žena ulovit nějakého muže, má se pokusit ho nalákat třeba na pěkně propečený steak, doplněný nejlépe hranolky a vychlazenou plzní. No, nedá se vyloučit, že by to mohlo také zabrat, ale pokud žena skutečně touží po nalezení kvalitního vztahu, měla by se snažit pochopit tuto myšlenku lépe. Nehledě na to, že kdyby takto svého partnera krmila trvale, skončil by časem jako obézní aterosklerotik, případně diabetik.
Toto rčení vyjadřuje opět zjednodušenou formou jinou hodnotu a schopnost ženy při přípravě pokrmů. Žena totiž kromě výše zmíněné energie z bytostného vkládá do pokrmů i svou vlastní ženskou vibraci. Muži pak tato energie „prochází žaludkem“, tzn., že ji vstřebává, tedy přijímá do sebe. Tím však také přijímá samotnou bytost své ženy a upevňuje se tím jeho vztah k ní. Tento denní rituál je proto velmi dobrou prevencí před rozpadem partnerského vztahu, i když samozřejmě tento stojí ještě i na dalších aspektech projevu dvou tak odlišných bytostí.
 
Zmínila jsem se v předchozím odstavci o vyšším principu fungování makrobiotiky. Tato nauka sama o sobě učí především zásadám, jak dostávat tělo člověka do přirozené rovnováhy. S tím souvisí výčet jednotlivých potravin a jejich jin a jangu, včetně způsobu krájení, vaření apod. K tomu všemu je ale nutné oživit celý tento systém přípravy lidským faktorem. Zůstaneme-li u ženy, která připravuje své rodině pokrm, pak se dá očekávat, že v budoucnu bude mít duchovně otevřená žena schopnost si nejprve načíst vibrace těch, pro něž jídlo připravuje. To znamená, že si prohlédne rozpoložení svých bližních, dětí, partnera, případně rodičů a teprve po načtení těchto vibrací se pustí do přípravy jídla. Ona už bude automaticky schopna připravit přesně takové jídlo, které doplní potřebné živiny každé jednotlivé osobě a kterým srovná do rovnováhy jejich vnitřní potenciál. Každý pak dostane na talíři v přesném množství to, co mu bude v danou chvíli nejvíce třeba.
A ještě jeden základní aspekt bych chtěla zmínit v souvislosti s příjmem potravy. A to je děkovná modlitba před samotným požitím pokrmu. Nejde jen o to, vyjádřit při ní svůj vděk Stvořiteli za dar jídla. Tato modlitba má mnohem hlubší smysl a jak už to tak bývá, je v ní opět ukrytý velký význam pro samotného člověka. Pronesením modlitby (může být i tichá) se člověk vnitřně zharmonizuje a otevře svůj vlastní buněčný systém k lepšímu příjmu základních živin. Při modlitbě svému tělu oznamujeme, že se mu dostává něčeho cenného a tím aktivujeme své vlastní tělesné buňky k tomu, aby se snažily získat co nejvíce cenných látek k dokonalému fungování našeho organismu. Zde je poznat ten rozdíl, kdy lidé v dřívějších dobách vystačili i s málem, ale uměli za něj vroucně poděkovat, oproti dnešku, kdy bezmyšlenkově hltáme jídlo ve spěchu a bez jakéhokoliv projevu vděčnosti. Nezískáváme potom ani desetinu toho, co mohl přijmout člověk zbožný a čistý.
 
Pránická výživa
„Jíst či nejíst?“, tak by se dala parafrázovat proslulá Hamletova věta, která je v současnosti častým tématem duchovně laděných lidí. Mnohé přitom zneklidňuje, jiné zase nadchla, často se pak její přijetí klade jako důkaz vysoké úrovně člověka. Přitom si stačí položit pár otázek, aby člověk lépe pochopil a porozuměl tomu, v čem smysl pránické výživy spočívá.
Prána, neboli Chi, je trvalou součástí veškerého stvořeného světa. Byla tu už od jeho počátku a zůstane nedílnou součástí tohoto systému také až do jeho konce. Už to samo o sobě ale klade první otázku, tedy zda učení, které přinesl Ježíš Nazaretský a které oživuje ducha člověka, v sobě obsahuje pránu jako nejcennější zdroj energie, či zda tady nebude ještě jiný vyšší zdroj, který jediný může být pramenem pro výživu ducha. V této souvislosti je dobré si povšimnout některých jedinců, kteří jsou na pránické výživě. Ne vždy se dá říci, že se jedná o duchovního člověka, i když většinou nelze dotyčnému upřít jistou čistotu jeho mysli. Harmonie a klid mysli však ještě neznamená automatický vstup do duchovního rozměru, i když je to významná pomoc na této cestě.
Abychom fungování prány lépe pochopili, zkusme se zamyslet nad tím, proč je pro někoho lehké na tento způsob výživy „naskočit“, kdežto pro jiného je to otázka velkého sebezapření.
Při pozemské inkarnaci se i v oblasti výživy projevují určité aspekty, které si člověk přinese ze svých minulých životů. Tak například někteří vegetariáni se sklonem k pacifismu, byli ve svém předchozím životě drsnými bojovníky a maso bylo jejich hlavním pokrmem. Po průchodu záhrobím si však svoje omyly v chování uvědomili a do nové inkarnace už přišli s jinými pohnutkami, a také s instinktem vyhnout se masu, které může svou vibrací narušovat tuto jejich potřebu. K takovým lidem patří například zpěvák Paul McCartney, u nás potom Richard Krajčo.
Zásadní rozdíl v otázce přijmu pránické výživy je potom stáří jednotlivých lidských duší. Ty velmi staré procházely dlouhým vývojem ve hmotném stvoření a bylo pro ně nezbytně nutné pevné ukotvení v pozemské sféře. Proto přímo nasákly za dlouhou dobu svého putování vibraci půdy, vibraci země a mají jinou potřebu výživy svého těla než duše mladší.
Tyto naopak nesestupovaly tak často do pozemských inkarnací, ale vyvíjely se v odlišných úrovních stvoření, kde přijímaly podněty pro svůj vývoj skrze jemnohmotné tělo. Proto už jsou tyto duše více zvyklé na příjem jiného typu energie, než dodává pozemská strava. Neznamená to ale, že jsou na tom lépe, než duše starší.  Takoví lidé jenom ukazují, že způsob fungování fyzických i duševních obalů člověka může být velmi různorodý a především, že je třeba najít mezi nimi nějaký soulad. K těmto jedincům patří například herec Jaroslav Dušek.
V dnešní době se pak i u těch nejstarších duší začíná měnit jejich stravování. Řada z těchto lidí opouští svůj dosavadní způsob příjmu potravy a zříká se nejen jejího nadměrného množství, ale také přestává některé výrobky konzumovat vůbec. Je to pro ně přirozený vývoj související s pozvedáváním se do vyšší úrovně světla. Tito vnímaví jedinci tuto změnu vyciťují a přizpůsobují se proto také novým podmínkám.
 
Pránická výživa má proto podle mého názoru sloužit především k naplnění onoho biblického rčení o vyčistění šatů (duševních obalů člověka) do běla. Je to prostředek, který může člověka výrazně posunout ke splnění této podmínky, není to ale jediná cesta a už vůbec to není podmínka vstupu člověka do Věčnosti. V Bibli samotné nikde nenajdeme žádný výrok v tom smyslu, že by měl člověk ve hmotném těle přestat přijímat stravu (vyjma období půstu), a pokud zde jsou odkazy na pránu, tak jedině v tom smyslu, že i ona může poskytovat člověku energii k přežití. Ostatně samotný Otčenáš obsahuje větu „Chléb vezdejší dej nám dnes“. Bylo by divné si tuto modlitbu odříkávat a přitom si myslet, že chléb vezdejší už vlastně nepotřebuji, protože už jsem na práně.
Není proto moc moudré ani přínosné srovnávat se mezi sebou navzájem a hodnotit úroveň toho kterého člověka jen podle toho, jestli dotyčný jí anebo už plně využívá pránu. Každý máme v této rovině svou vlastní cestu, která nám, budeme-.li naslouchat své přirozenosti, zcela jistě ukáže ten nejlepší možný způsob přijímání energie pro naše tělo i duši.
 
Výživa ducha člověka
Abychom pochopili, co může být jediným zdrojem příjmu energie pro podstatu ducha člověka, musíme si připomenout stále působící zákon o stejnorodosti. V tomto případě pak na tuto otázku můžeme nalézt jedinou odpověď a to takovou, že tímto pramenem je Duch Svatý neboli energie Věčnosti. V této souvislosti se pak musíme snažit lépe pochopit působení energie přicházející z tohoto zdroje, a způsob, jakým se tato skutečnost na duchu člověka projevuje.
Za jeden z nejvýznamnějších rituálů v křesťanské nauce lze právem považovat tzv. Večeři Páně. Je to jeden z nejposvátnějších obřadů, při němž si věřící připomínají památku Kristovu a jeho oběti, kterou lidstvu přinesl. Je nutné si však uvědomit, že Syn Boží tento obřad nevykonal proto, aby na něj bylo v dobrém vzpomínáno, ale ukotvil i v tomto rituálu to nejcennější, co lidstvu daroval. Totiž otevření cesty k nesmrtelnosti, k věčnosti lidské duše. 
Ve chvíli, kdy Kristus podával svým učedníkům víno a chléb, promlouval jeho ústy sám Stvořitel, Bůh Otec, Původce veškerého života vůbec. Slovy „toto je má krev a toto jest mé tělo“ Ježíš ukotvuje základní axiom ve stvoření, že vše, co vůbec žije, dýchá, i jakkoliv jinak existuje, pramení z Podstaty jeho Otce. Člověk, který přijímá Večeři Páně, by si měl v ten okamžik uvědomit, že ve všem, co ho obklopuje i v něm samém, vibruje energie Života, že vše je projevem Vůle samotného Stvořitele. Při tomto rituálu nejde přitom o to, že by se víno a chléb proměnily ve skutečné tělo a krev Kristovu. Tento obřad umožňuje člověku napojit se přímo na vibraci Ježíše Nazaretského v tu chvíli, kdy tento úkon se svými učedníky prováděl! Při pravidelném opakování a plném uvědomění si této skutečnosti to pak vede lidského ducha k tomu, že začne tento tep Života ve stvoření vnímat, začne jej i vidět, a na základě tohoto prožitku si pak lépe uvědomí i svoji vlastní podstatu. Až při tom jednou dojde do okamžiku, že tento hmotný svět plně pochopí, tzn. že si uvědomí všechny jeho zákonitosti a s tím se zároveň může vyvázat z nutnosti opakovaného pobytu tady, tedy nutnosti se znovu narodit. Lidský duch se tím vlastně vysvobodí z pout hmotnosti, protože v kontrastu s vibrací tohoto světa si bude schopen plně uvědomit svou vlastní duchovní podstatu a bude sám chtít pokračovat ve svém vývoji ve vyšších úrovních stvoření.
Výživa pro samotného ducha člověka tedy tkví v rituálech, které zde Ježíš Nazaretský ukotvil a skrze něž se může lidský duch povznést až k bráně Věčnosti. Půst, prána či jiné očistné prostředky k tomu jistě mohou být člověku nápomocny, ale základem vždy zůstane nutnost pochopit a plně prožít vlastní Ježíšovo Poselství.
 
Ivana Kováříková

Hodnocení
Aktuální hodnocení: 4,5 (23 návštěvníků)
Štítky:
© 1997 - 2017 Agape Brno
všechna práva vyhrazena
předplatné magazínu | vydavatelství | mapa stránek | kontakt
Hluboká 5, 639 00 Brno | tel.: 775 563 052 | info@agapebrno.cz