Ve svém předchozím povídání jsem se snažila nastínit, jaké možné změny a dění můžeme očekávat v rámci České republiky v příštích letech a ve své provázanosti i v dění světovém. Všechny tyto procesy už započaly, a přestože se zdají býti převratnými a bude náročné jimi projít, stále se ještě bavíme o záležitostech, které mohou mnozí rozumní lidé pochopit. Mluvím teď o těch, kteří jsou pracovití, poctiví a mají snahu řídit se ve svém životě základními mravními hodnotami. V nastávajících společenských změnách budou tito vyvíjet velkou snahu, aby se naše společnost nevyvrátila z kořenů, ale dokázala se i v rozbouřených vodách udržet nad hladinou. V rámci takového vývoje ale vyplynou i ta nejlepší rozhodnutí pouze z uvážlivosti rozumu a i když se bude v dané chvíli zdát, že se našlo nejlepší možné řešení, časem se ukáže, že ani toto nestačí. Protože souběžně s tímto děním nás čekají mnohem zásadnější proměny a jedině na základě těchto bude moci být položena stabilita lidského rodu vůbec.
To, co teď budu psát, považuji za velmi důležité, ale tuším, že to pochopí a přijmou nemnozí. Vzhledem k obsahu textu si ale myslím, že takto zveřejněn být má a že se uvádí na těch nejlepších možných stránkách. A stejně jako v předchozí části, chtěla bych i zde předeslat, že věci, které zaznamenávám, jsou mými osobními prožitky a mají charakter jednotlivých střípků z veliké mozaiky. I přesto mi však rozkrývají smysl mnoha věcí a především, a za to jsem neskonale vděčna, vnášejí do mého srdce veliký klid a naději.
Otevřu jako první vizi, která mne v posledních týdnech provází. Už dříve jsem měla dojem, že když se přenesu do budoucnosti, vnímám veliké ticho a také zde nacházím mnohem méně lidí, než v současné době. A to se také ukazuje v obrazech, které se mi v těchto dnech před vnitřním zrakem vynořují. Vidím v nich krajinu, kde pobývá mnohem méně lidí, než je v dnešní době na planetě. Navíc žijí téměř výhradně na venkově, velká města jsou takřka vysídlená. Nenesou přitom žádné stopy po katastrofě nebo nějakých ničivých útocích, ale lidé je prostě a jednoduše opustili, protože museli najít příhodnější podmínky ke svému životu. Pouze někteří jedinci je navštěvují, ale jde o nějaké správní účely, a pak se navracejí k ostatním.
Co mne zprvu na této vizi překvapilo, je všeobecná harmonie, která v tomto budoucím světě panuje. Nikde ani známka rozkolu nebo nesrovnalostí, vše plyne v přirozeném řádu stvoření a vůbec nejzajímavější je změna v myšlení lidí. Tak, jako se andělé a jiné duchovní bytosti zachvívají plně ve Vůli Stvořitele a rezonují s podstatou světa, stejné je i uvědomění lidí. I oni již pochopili moudrost a lásku Boží, a i když jim jejich vlastní vůle byla ponechána, žijí teď již plně podle Vůle svého Stvořitele. Když tento obraz vidím, musím se začít ptát. Co se mezitím ve světě seběhlo, že přišla taková změna? A kde jsou všichni ostatní lidé? A mám tento obraz, tuto vizi jenom uchovávat v mysli, nebo je mi ukazována proto, že je ještě čas do mnohých dějů zasáhnout a pozměnit dosud neurčené?
Další pro mne velmi osobní prožitek je ten, že si stále s větší jistotou uvědomuji, že svět, jak ho známe už tisíce let z jednotlivých inkarnací, vidím v této naposledy. Vím, že pokud se sem znovu jednou vrátím, už bude vše jiné. Nejen vzhled samotné krajiny, ale i podmínky zrodu člověka, jeho vědomí, zkrátka vše už bude podřízeno vyššímu řádu.
Přemýšlela jsem nad tím, jaká doba lidského vývoje se mi v těchto vizích vlastně zobrazuje, a po určitém čase jsem si uvědomila, že je to pravděpodobně obraz života těch lidí, kteří prošli soudem, tedy takových, kteří byli ušetřeni bitvy na planině Armagedon. Znovu jsem se tedy začetla do biblického Zjevení, abych lépe pochopila obsah sdělovaného. Napoprvé jsem ale svatou knihu po přečtení asi třetiny textu odložila. Říkala jsem si, že katastrofy v takovém rozsahu, jak jsou zde popisovány, nemůže přežít přece nikdo, a že to raději nebudu brát úplně vážně. Následně jsem si samozřejmě uvědomila, že věřím-li všem jiným biblickým rozpravám, bude důležitá a pravdivá i tato část, a že se prostě musím snažit lépe ji pochopit. Pomalu se ve mně začal skládat jiný výklad dění a obrazy, které jsem spatřila, mi přinesly vysvětlení, které může lidský duch nejen přijmout, ale i pochopit jako spravedlivé.
Prvním a zásadním krokem k vysvětlení jsou Ježíšova slova k učedníkům. K těmto sestoupil Duch Svatý a nám by se mohlo zdát, že svou kazatelskou činností po ukřižování Krista splnili svoji úlohu, Ježíš k nim přesto promlouval v tom smyslu, že mají být připraveni pro dobu budoucí, kdy přijde ten, kdo sesbírá žeň a oddělí zrno od plev. Naznačuje jim tedy, že v době příchodu druhého Světla s mocí zde budou opět inkarnováni. Pohlédneme-li na minulé století jako na dobu, kdy mnozí očekávali tento děj, jsou v něm vskutku nápadné mnohé postavy. Kým byli v dřívějších inkarnacích lidé jako Bruno Groening, Mahátma Gandí, Levi (autor knihy Vodnářské evangelium) nebo Matka Tereza? A mnozí další, jejichž život a poslání je tak výrazně charakteristické odkazem Ježíše Krista? A proč nás tolik přitahují a bereme si je jako vzory, které nám mohou ukázat lepší cestu k pochopení Ježíšových slov?
Domnívám se, že teprve v tomto věku se nám plně otevřel vstup do království nebeského. Mnozí už v jeho blízkosti pobývali, přijímali odtud veliké milosti a dary, ale teprve uzavřením kruhu v celistvosti se naplňuje Ježíšovo poselství. Proto se sem vrátili apoštolové a další učedníci, ale i mnozí jiní, kteří žili v době Ježíše Krista a měli tu možnost setkat se s ním a slyšet jeho Slovo. Není žádné nahodilosti v tom, jací lidé pobývali ať už v jeho přímé blízkosti nebo vůbec v době a místech, kde žil a působil.
Lidé často očekávají druhý příchod Mesiáše v konkrétní podobě, ale Kristus jasně řekl, že se navrací zpět ke svému Otci. Přímé vtělení v pozemské úrovni tedy nelze již očekávat. Přesto se rozprostře podstata jeho bytosti po celém lidstvu, a tato bude nejen všeobjímající, ale také požadující. To už nebude jen zářící osoba, se kterou se mohli někteří obdarovaní setkat v astrálním světě, tentokrát to bude silná záře procházející celým stvořením. Světlo, které naplňuje a zároveň pozdvihuje, ale také soudí.
Žijeme v době neuvěřitelných milostí. Tuším, že si to málokdo uvědomuje, ale teď k nám přicházejí nejsilnější impulzy, které nás mohou velmi rychle posunout k pochopení skutečné podstaty naší existence (duchovní obraz člověka), a tím nás přiblížit před bránu do království nebeského. Lidé, jako Matka Tereza nebo Bruno Groening se sem vrátili nejen proto, aby dokončili svou vlastní cestu, ale navíc jsou pro nás přímými vzory následovníků Ježíš Krista. Oni za ním skutečně kráčejí, otevřelo se jim království nebeské a i my se za nimi můžeme vydat. Jejich utrpení, kterým museli někteří ještě i v tomto životě projít, je jenom důkazem toho, že skutečně ani smítko prachu (pozůstatek karmy) nemůže zůstat na šatu člověka, který odchází do říše Ducha. Tito lidé se již natrvalo odebrali do duchovních sfér a posíleni jejich vyzařováním budou se teď podílet na obnově světa. Celá duchovní říše a i oni sami k nám teď vysílají mnohem silnější energii než kdy dříve, tento rozdíl je skutečně poznat, a naplnilo by je velkou radostí, kdyby další z jejich rodu přicházeli za nimi do království Božího.
Mnohým se může zdát nemožné, aby se kdy dostali „na úroveň“ takových osobností, jako jsou výše zmiňované. Ale i ony kdysi vzešly z lidského rodu, ve svých životech procházely stejnými pochybnostmi a také hledaly naději a víru. Nebyly omilostněny více, než může být kdokoliv z nás, ale předpokladem k tomuto je samozřejmě hluboká víra a správné pochopení zákonů Božích.
To, čím začínáme procházet, nám k tomuto ukazuje cestu (popsáno v II. části). Vyprání šatů do běla (odžití karmy), rozzáření a zesílení jednotlivých čaker v podstatě znamená celkové energetické přenastavení člověka. Transformace jeho bytosti. Tohle si mnozí neumí vůbec představit, že by bylo nějak reálné v hmotné úrovni, ale probíhat to bude přesně takovým způsobem. Popsat tento děj je možné nejlépe duchovním zrakem. Každá jednotlivá čakra se totiž ve svém správném nastavení skutečně rozzáří, ale to neuvidí pozemské oko, pouze to duchovní. Osobnosti jako třeba Matka Tereza, u nichž došlo k takové transformaci, byly také viděny jako běžní lidé, ale v pohledu duchovním ve skutečnosti stály jako zářící bytosti.
Domnívám se, že tato transformace už probíhá, a řada duchovně založených lidí to pociťuje. To je onen tlak, který je tu námětem řady diskuzí, ale i otázek. A stále ještě máme relativně dost času na to pochopit, co je od nás přesně žádáno. Mám ale také za to, že je-li někde pobízeno k intenzívní činnosti, bude důvodem nějaká změna, na kterou se máme právě tímto způsobem připravit a která nás pravděpodobně v budoucnosti čeká.
V bibli jsou často zmiňovány různé nebeské úkazy a proměny. Je velmi pravděpodobné, že vzhledem k tomu, jak se celý vesmír v jednotlivých částech a i sám o sobě pohybuje, budeme takových znamení svědky. Neměli bychom se ale zastavit jen u toho, že obrátíme svůj zrak k obloze nad námi. Důležitější je pochopit, co nám mohou tato znamení sdělovat. Podle mne fakt, že máme projít určitou transformací svého vyzařování, znamená, že je pro nás někde nachystána matrice, přes kterou budeme procházet. V této matrici je přesně zakódováno, jak má lidstvo vypadat, v jakém nastavení může být jednotlivec vpuštěn dále, a v tomto energetickém poli se bude také lidstvo třídit. A my se pomalu, ale jistě k této matrici přibližujeme.
Na tomto místě bych ráda uvedla další ze svých niterních prožitků. Vybavuji si dobu ještě před svojí první inkarnací. Byla jsem v jemnohmotné úrovni, kde sebe samu vidím již jako bytost s rozvinutým duševním tělem, ale ještě bez jakýchkoliv záznamů z pobytu na Zemi. Je to také doba před příchodem Ježíše Krista, protože stvořením proudí jen jedna celistvá energie Boží. Z této úrovně stvoření si pak vybavuji, že k ní přicházely vysoké duchovní bytosti, zářící Světlem. Cítila jsem před nimi veliký respekt, protože pro mne ztělesňovaly Podstatu světa, ve kterém jsem se nacházela, a já jsem byla jen drobná duše, která přijímala jejich poselství. Tyto bytosti nemluvily, ale přenášely přímo do mé mysli povědomí o řádu ve stvoření a zákonech, které rezonují s podstatou Stvořitele.
Dlouho jsem tento prožitek nosila v sobě, až nedávno se mi připomněl a to hned dvakrát. Poprvé to bylo, když jsem sledovala s manželem o minulých vánocích dokument o kruzích v obilí v souvislosti s mayským kalendářem. Dívala jsem se na ty obrazce a najednou jsem za nimi ucítila podobnou energii, jakou jsem vnímala z těch duchovních bytostí. A podruhé, a to mi úplně vyrazilo dech, jsem tuto bytost uviděla v kostele Svaté Kateřiny na Karlštejně na vyobrazení posledního soudu. Ten, kdo tuto malbu prováděl, se s ní také musel někde setkat a navíc ji do obrazového výkladu soudu namaloval přesně do míst, kam chronologicky patří.
Domnívám se totiž, že tyto duchovní bytosti jsou vlastně Strážci stvoření, kteří kromě jiného hlídají i matrici, kterou budeme jako lidstvo procházet. Oni nám vlastně o tom podávají zprávu, upozorňují nás na to a to právě třeba obrazci v poli. Ale i mnoha jinými způsoby. Mně jenom zůstává stát rozum nad tím, jak tohle mohl vědět ten, kdo maloval obraz posledního soudu na Karlštejně.
To, co považuji v danou chvíli za nejdůležitější pro každého jednotlivého člověka je otázka pochopení toho, čím nás vlastně náš Stvořitel obdaroval. Protože my se ve skutečnosti zdráháme uvěřit tomu, že by takové dary (jako u Ježíšových učedníků) byly pro nás vůbec dostupné. Ale právě to je ten rozdíl mezi námi a jimi. Totiž, že oni uvěřili Kristovým slovům: „Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci“. Tato slova nepatřila jen jeho učedníkům, zanechal je tu pro nás všechny a jejich podstata nespočívá v tom, že máme toužit po vykonávání zázraků, ale po správném pochopení jeho Slova. A pak budeme skutečných zázraků opravdu svědky. Ale i zde je potřeba chápat slovo zázrak správně. Protože podle mne je to například skutečnost, že mohu stále cítit Světlo, které prochází mým nitrem, vytváří mi ochranu před negací všeho druhu, posiluje mne a brání příchodu nemocí. Takový zázrak bude člověk potřebovat a Bůh, pokud je kdo ochoten uvěřit a má i snahu o napravení svých hříchů, bude v tomto ohledu nabízet člověku velikou milost a s ní i spásu.
Ježíšova slova, správně pochopená, nabízí každému možnost vybělit svůj šat a prozářit jej vlastní duchovní podstatou. Protože pokud člověk stojí správně ve stvoření, do jeho čistého ducha začíná proudit plný tok Světla a to jej činí zářivým. Na takovou věc ale nelze jen čekat, člověk jí musí sám kráčet vstříc. Jenom podle míry naší vlastní aktivity dostaneme přesně naděleno nazpět, jako v Ježíšově podobenství o hospodaření s hřivnami. Podle toho, kolik nahospodaříme, to znamená, jak budeme bohatí duchem, bude vypadat i naše vyzařování a to je právě ta potřebná transformace člověka. V takovém stavu se pak nemusí člověk obávat ničeho v budoucnosti, protože čistota a vyzařování lidského ducha (skrze Slovo Kristovo) je člověku největší ochranou, jakou mu Bůh ve své milosti udělil, a s tímto darem také může každý z nás dojít až před bránu nebeskou a zaklepat na ni.
(pokračování příště)