Cesta k čisté duchovní podstatě každého z nás - Jiří Sedláček

   Uvědomíme-li si, že zde na Zemi panuje z vůle Stvořitele jen dokonalá harmonie prostoupená Svrchovanou milostí a láskou, pak nás napadne, že jsme to i my lidé na koho tato Všeláska Boha Otce trvale působí a koho podněcuje k vývoji. Je zřejmé, že nás toto působení Boží vůle vede do životních zkoušek ve kterých máme nalézat svá poučení a potřebné zkušenosti pro náš další a další vývoj ( viz. evangelium: „ ... a budou Bohem poučováni“ ).
   Co je tím základním předpokladem pro vzestup na této cestě v tomto Boží milostí naplněném prostředí? V bibli nacházíme obraz, kdy Jan Křtitel vyzívá k pokání a křtí vodou ( křtí na znamení nastoupení životní cesty kde je rozhodující vědomí přijetí a otevření se dobru, jeho působení ). Do tohoto obrazu vstupuje Pán Ježíš a nechává se od Jana křtít - tím je přímo potvrzena pravost Janova a zviditelněna potřeba a nutnost pokání kterou má člověk nalézt a přijmout do svého života. Jen tak může spočinout v klidu který mu dá poznat marnost věcí tohoto světa a nalézt skutečné životní hodnoty jejichž prožíváním bude na své cestě sílit a bude schopen stále více a více poznávat kým je Ježíš a co pro život člověka v tomto prostoru znamená. Je to počátek cesty k probuzení čisté duchovní podstaty každého z nás.
   Člověk který omývá denně svým životem v pokání ( svou snahou myslet a žít čistěji ) své duševní tělo, od všech možných sklonů a zvyků k nimž v minulosti ve své slabosti přilnul, ten se stává mnohem vnitřnějším a pozitivnějším, to úsilí, ve kterém dokázal přehodnotit a přetavit to nízké v dobré, mu dává tu sílu být i ve chvílích protivenství a zkoušek světlejším a pozitivnějším než dříve. Stává se tak i pro lidi ve svém prostředí pozitivním stimulem a začíná tak zcela nenápadně, aniž by si byl toho vědom, pracovat na vinici Páně ( přibližuje svým způsobem myšlení a jednání ty druhé na cestu, jeho upřímná snaha se promítá do celku společnosti a živě podporuje ty kdo usilují podobně ).
   „Kdo prosí tomu bude dáno, kdo tluče, tomu bude otevřeno, kdo hledá, nalézá“ Spravedlnost boží dává těm kdo projevili světlé zase světlé a těm kdo projevují tmavé zase tmavé ( z jednoho úhlu pohledu: Bůh netrestá, ale lidé se trestají sami tím, že opustili Řád stvoření, utrpení a bolest k nim přichází jen proto, že žijí mimo něj ). Tak se děje i na této cestě kdy jde člověk svým životem v pokání. V prvním případě je to vzestup v jehož fázi člověk procitá a je schopen pochopit, poučit se a rozpoznat co je pro jeho další vývoj důležité. V tom druhém případě, dává Svrchovaná spravedlnost člověku poznat, přes bolest a utrpení, že bloudí.
   Náš přirozený vývoj ve Stvoření by se dal přirovnat k semeni které bylo vloženo do lázně ve které má vzklíčit. Samo prostředí lázně mu dává vše potřebné ke vzklíčení, ono má vše co jeho přirozený rozpuk a růst podporuje. Semeno ve své přirozenosti vše dobré a pro růst potřebné přijímá, a tak je jeho vývoj plynulý a šťastný. V případě člověka, je tímto přijetím hluboká důvěra a otevřenost k Boží milosti která svým působením na nás, dává často vyjít na povrch i různým nepříjemným stavům a pocitům všeho možného „strádání“, ty jen svědčí o našich minulých mylných myšlenkách a mylném způsobu jednání kterými jsme si tyto stavy k sobě, v působení zákona stejnorodého, přitáhli. Pokud dokážeme takové chvíle v klidu a s důvěrou v Boží milost přestát, je to projevem víry která nám dává sílit na naší cestě životem, takovým projevem se otevíráme vyšším světům všeho dobra kde vše trvale věří, trvale cítí a trvale prožívá milost a lásku boží. V takovou chvíli se s těmito světy ztotožňujeme a to nám přináší úlevu a uzdravení.
   S poučením a s postupem přes vlastní zkušenost souvisí svobodná vůle člověka, jen s ní může každý z nás dojít k porovnání následků svých činů, tedy k poučení, k přehodnocení a k postupu. Tato svobodná vůle se týká především našich myšlenek, ty jsou původcem všeho pozitivního ale i negativního konání člověka. Proto máme-li směřovat vzhůru, je čistota našich myšlenek tím prvním co bychom měli mít na zřeteli. Svobodná vůle nám dává tu schopnost uchopit čisté myšlenky a věnovat se právě jen a jen jim ( s postupem času pozná člověk, v takovém úsilí o čistotu myšlenek, kde všude mohou jeho myšlenky pomáhat, jak silně mohou ovlivňovat veškeré dění v jeho nejbližší rodině, v zaměstnání a jinde. Čistota myšlenek nám dá poznat, že mnohé z toho, co jsme dříve vnímali, bylo vystavěno jen našimi myšlenkami a dojmy které jsou jen více či méně produktem naší poraněné existence která hledá a má tu potřebu čímsi zhojit především samu sebe. Žije pro sebe a jako taková je uzavřena v koloběhu myšlenek které se týkají většinou jen jejích nenaplněných tužeb, je ve stavu kdy nemůže skutečně v dobrém působit, nemůže dávat, nemůže být skutečně šťastna ). Je dobré, máme-li nalézt svou čistou duchovní podstatu, rozvinout čisté myšlenky napříč celým svým životem a uvést je do pohybu. Tzn. že myšlenku dobrou jsem ochoten nahradit znovu myšlenkou dobrou. Tímto způsobem prožívání, pak prohlubuji i svůj pozitivní přístup k životu, a to lze nazvat vírou. Člověk který nalezl víru, může prožívat bezpředmětně velkou radost jen z toho, že ji nalezl, a to samo je pozitivním stimulem k ukázněnosti a pořádku v myšlení každého z nás.
   Myšlenková ukázněnost je proces řízený milostí boží a může být u člověka probuzen jen na základě hlubokého vnitřního klidu a pokoje který mu dává jeho živá víra v Boha a jen tehdy má-li on sám ten upřímný úmysl stát se lepším a upřímnou snahu tomu něco obětovat. Skrze čisté myšlenky k nám může začít proudit mnohem významněji a souvisleji i další potřebné poznání. To vše nás pak znovu přiblíží k nalezení a rozvinutí své čisté duchovní podstaty.
Je to trvalá čistota Srdce která sestupuje k lidem a dává jim tu možnost nalézat svou čistou duchovní podstatu. Je to láska Ježíšova Srdce. Abychom se s Ním mohli spojit, musíme v sobě sami najít tu lásku k Němu, musíme se mu začít skutečně věnovat, tj. začít prožívat lásku k Němu a trvale naplňovat z toho plynoucí životní postoje. Viz. evangelia: „Kdokoliv chceš přijít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“, tato slova vnímám asi tak: dej stranou život kterému jsi přivykl, vše co postrádá lásku ( zapři sám sebe ), tvá láska ke mně ti dá nalézt skutečný životní postoj, který když budeš pokorně a v obětavosti prohlubovat, staneš se tím kdo mne následuje.
   Takovým způsobem života je možné se k Ježíši propojovat svou láskou a poznávat, co je správné v té které chvíli zastávat a projevovat - začíná se měnit naše přirozenost. Jde o to, nechat přicházet na zem to láskou naplněné dobro a které vnáší pocit jistoty a štěstí. Budeme-li schopni stát se takovými pilíři dobra, znamená to, že jsme našli svou čistou duchovní podstatu. Ta, jsa oživena, sama uvádí do souladu energie duše a těla, aby tak člověk směřoval k naplnění života v těle a trvale přibližoval svým blízkým ten pocit nalezení té správné cesty. Buďme za to Bohu vděčni, takové duchovní směřování je vzácným a trvale platným záchvěvem duchovnosti která se stává jednou pro vždy těm druhým skutečnou oporou.