Diskuse pod články

Předplatitelé magazínu mají možnost diskutovat ve fóru přímo pod každým článkem. Fórum je zobrazeno pouze v případě, že je uživatel přihlášený na stránkách.

Nepřehlédněte

16. 2. 2013 | 10% sleva pro předplatitele magazínu na celý sortiment knih a nahrávek.

3. 2. 2013 | Z důvodu změny Klubu Agape na Magazín Agape byla aktualizována Pravidla používání služby. Předplacené členství v klubu bylo automaticky převedeno na předplatné magazínu ve stejné délce trvání.

21. 11. 2010 | Právě jsme zavedli novinku Kolektivního léčivého působení na člověka.

I. Víra a náboženství - Alois Kavan

        Když Galilejský zemřel a zanechal světu jako svůj nový zákon ideu, že Bůh je láska, přišli ti, kteří ho znali a pravili: ,,Galilejský říká, že Bůh je láska, a ten, kdo tomu věří, bude spasen ...“ a to je pravda, protože víra se stane vnitřním činem, který vzbudí lásku, jež následně zase zvětšuje sílu víry.
        Dále pravili: ,,Galilejský byl sám láska, Galilejský byl Bůh.“ A zde máme křesťanství, náboženství. Poněkud později to znělo ,, Bůh je láska, Galilejský je Bůh. Kdo tomu nevěří, bude upálen.“ To byla církev. Náboženský cit, který měl být láskou k Bohu, protože přece nelze mít k lásce jiný cit než zase lásku – se stal láskou k církvi a nenávistí ke kacířům. Náboženství se stalo teologií.
        Někteří lidé však nedovedli žít z doktrín, totiž lidé, v nichž náboženský cit vzkvétal v čistotě. To byli mystikové. Pro ně dogmata a články učení nestály ani za tolik, aby měli chuť se jim postavit na odpor.
        Tiše a bez reformátorského hluku prorůstali vzhůru střechou církve, tak vysoko, že sama představa o Bohu se pro ně stala směšnou. Spokojili se s tím, že ho milovali neviděného. 
Úryvek z knihy Kámen mudrců /autor Anker Larsen/
 
Vysvětlivky:
 
Galilejský  - Ježíš Nazaretský, člověk, který cestou víry dosáhl vnitřního spojení s Bohem, a tím
                     získal mimořádné psychické schopnosti.
Bůh           - všeobecné označení podstaty všeho, zdroj energie, z níž vzešlo / v náboženském
                      smyslu bylo stvořeno – proto také Bůh Stvořitel/ vše neživé i živé.
Církev        - mocenská náboženská instituce, jejíž členové respektují církevní hierarchii, a jejichž
                     víra spočívá v pasivním přijímání toho, co je jim k věření předkládáno církevními
                     představiteli.
Být spasen - být osvobozen z lidského utrpení, z koloběhu života a smrti.
Kacíř          - ten, kdo projevuje jiný názor, než je oficiální názor církve.
 
      Vznik církví a podobných náboženských organizací je názornou ukázkou toho jak se původní dobrá a nosná myšlenka může zdeformovat a zneužít. Děje se tak vždy, když se objeví někdo, kdo svým duchem podstatně převyšuje ostatní. Takový člověk totiž začne měnit dávno zaběhnuté pořádky, začne narušovat dosavadní tradice a zvyklosti, začne probouzet z duchovní lenosti. Ježíš svým působením mezi lidmi ohrožoval autoritu židovského kléru a potencionálně i celé uspořádání tehdejší společnosti, což byl otrokářský řád. Proto musel zemřít. Jeho učení však stačilo zapustit své kořeny. Je škoda, že on sám nic nenapsal. Ne, že by to neuměl, byl vzdělaný, ale zřejmě měl pro to své důvody. A tak jeho duchovní nauka, která se stala základem nového náboženství, křesťanství, se nám dochovala jen útržkovitě a nesourodě ve spisech jeho žáků, které byly tvořeny až po Ježíšově smrti. Církev navíc do svého oficiálního pojetí zahrnula jen některé tyto práce, a to ještě po dalších censorských úpravách tak, aby náboženství odpovídalo jejím potřebám a jejímu spojení se světskou mocí, ke kterému došlo ve 4. století.
      Z těchto důvodů se rozlišuje náboženství
a/ vnější – charakterizované kostely, obřady, kostýmy a vůbec velkým divadlem kolem všeho,
                  člověk zde možná obléká lepší kabát, ale vnitřně zůstává stále stejný, se všemi
                  svými chybami a nedostatky a
b/ vnitřní – charakterizované aktivním přísupem k víře, tj. náročnou duchovní prací na sobě
                  samém, která člověka skutečně proměňuje k lepšímu, protože mu dává přirozený
                  respekt k onomu celku, jehož je nepatrnou částečkou a tím také odpovědnost vůči
                  tomuto celku, vůči Řádu, jehož zákony mu žitá víra dává poznávat.

Poznámka:
Ježíšova duchovní nauka a tzv. východní náboženské směry jsou si blízké. I v Novém zákonu lze vystopovat odkazy na reinkarnaci. To napovídá, že existuje jen jedna pravda o životě a teorií návratů lidského ducha do hmoty lze vysvětlit vztah dobra zla. Jestliže člověk trpí, církev říká Bůh to tak chce, teorie karmy říká trpíš, protože sis to svými zlými činy vysloužil, tak se snaž být už jen dobrý. Tato víra na rozdíl od církevní /církevně křesťanské/ vede člověka ke správným aktivitám. Pasivní a trpné přijímání všeho naopak jen podporuje negace.
 
              
 
     
                     
                     
                    

 

Hodnocení
Aktuální hodnocení: 5 (10 návštěvníků)
Štítky:
© 1997 - 2017 Agape Brno
všechna práva vyhrazena
předplatné magazínu | vydavatelství | mapa stránek | kontakt
Hluboká 5, 639 00 Brno | tel.: 775 563 052 | info@agapebrno.cz