Dobrý den, v návaznosti na můj příspěvek v Občasníku 4/09 posílám článek o víře a náboženství. Je to 1. část pětidílného seriálu inspirovaného touto větou jedné asi 40 leté ženy:
"Ráda se dovím něco nového o životě, jen bych upozornila na to, že názory vycházející z náboženského smýšlení mi nic neříkají, v tomto směru jsem materialista."
Zmíněný 5-dílný soubor je určen zejména gnostikům a představuje mou současnou životní filozofii. Další části budou mít názvy:
II. Svět a jeho protiklady
III. Naše skutečnost
IV. Stvoření
V. Člověk a Bůh
Když Galilejský zemřel a zanechal světu jako svůj nový zákon ideu, že Bůh je láska, přišli ti, kteří ho znali a pravili: ,,Galilejský říká, že Bůh je láska, a ten, kdo tomu věří, bude spasen ...“ a to je pravda, protože víra se stane vnitřním činem, který vzbudí lásku, jež následně zase zvětšuje sílu víry.
Dále pravili: ,,Galilejský byl sám láska, Galilejský byl Bůh.“ A zde máme křesťanství, náboženství. Poněkud později to znělo ,, Bůh je láska, Galilejský je Bůh. Kdo tomu nevěří, bude upálen.“ To byla církev. Náboženský cit, který měl být láskou k Bohu, protože přece nelze mít k lásce jiný cit než zase lásku – se stal láskou k církvi a nenávistí ke kacířům. Náboženství se stalo teologií.
Někteří lidé však nedovedli žít z doktrín, totiž lidé, v nichž náboženský cit vzkvétal v čistotě. To byli mystikové. Pro ně dogmata a články učení nestály ani za tolik, aby měli chuť se jim postavit na odpor.
Tiše a bez reformátorského hluku
prorůstali vzhůru střechou církve, tak vysoko, že sama
představa o Bohu se pro ně stala směšnou. Spokojili se s tím, že ho milovali neviděného.
Úryvek z knihy Kámen mudrců /autor Anker Larsen/
Vysvětlivky:
Galilejský - Ježíš Nazaretský, člověk, který cestou víry dosáhl vnitřního spojení s Bohem, a tím
získal mimořádné psychické schopnosti.
Bůh - všeobecné označení podstaty všeho, zdroj energie, z níž vzešlo / v náboženském
smyslu bylo stvořeno – proto také Bůh Stvořitel/ vše neživé i živé.
Církev - mocenská náboženská instituce, jejíž členové respektují církevní hierarchii, a jejichž
víra spočívá v pasivním přijímání toho, co je jim k věření předkládáno církevními
představiteli.
Být spasen - být osvobozen z lidského utrpení, z koloběhu života a smrti.
Kacíř - ten, kdo projevuje jiný názor, než je oficiální názor církve.
Vznik církví a podobných náboženských organizací je názornou ukázkou toho jak se původní dobrá a nosná myšlenka může zdeformovat a zneužít. Děje se tak vždy, když se objeví někdo, kdo svým duchem podstatně převyšuje ostatní. Takový člověk totiž začne měnit dávno zaběhnuté pořádky, začne narušovat dosavadní tradice a zvyklosti, začne probouzet z duchovní lenosti. Ježíš svým působením mezi lidmi ohrožoval autoritu židovského kléru a potencionálně i celé uspořádání tehdejší společnosti, což byl otrokářský řád. Proto musel zemřít. Jeho učení však stačilo zapustit své kořeny. Je škoda, že on sám nic nenapsal. Ne, že by to neuměl, byl vzdělaný, ale zřejmě měl pro to své důvody. A tak jeho duchovní nauka, která se stala základem nového náboženství, křesťanství, se nám dochovala jen útržkovitě a nesourodě ve spisech jeho žáků, které byly tvořeny až po Ježíšově smrti. Církev navíc do svého oficiálního pojetí zahrnula jen některé tyto práce, a to ještě po dalších censorských úpravách tak, aby náboženství odpovídalo jejím potřebám a jejímu spojení se světskou mocí, ke kterému došlo ve 4. století.
Z těchto důvodů se rozlišuje náboženství
a/ vnější – charakterizované kostely, obřady, kostýmy a vůbec velkým divadlem kolem všeho,
člověk zde možná obléká lepší kabát, ale vnitřně zůstává stále stejný, se všemi
svými chybami a nedostatky a
b/ vnitřní – charakterizované aktivním přísupem k víře, tj. náročnou duchovní prací na sobě
samém, která člověka skutečně proměňuje k lepšímu, protože mu dává přirozený
respekt k onomu celku, jehož je nepatrnou částečkou a tím také odpovědnost vůči
tomuto celku, vůči Řádu, jehož zákony mu žitá víra dává poznávat.
Poznámka:
Ježíšova duchovní nauka a tzv. východní náboženské směry jsou si blízké. I v Novém zákonu lze vystopovat odkazy na reinkarnaci. To napovídá, že existuje jen jedna pravda o životě a teorií návratů lidského ducha do hmoty lze vysvětlit vztah dobra zla. Jestliže člověk trpí, církev říká Bůh to tak chce, teorie karmy říká trpíš, protože sis to svými zlými činy vysloužil, tak se snaž být už jen dobrý. Tato víra na rozdíl od církevní /církevně křesťanské/ vede člověka ke správným aktivitám. Pasivní a trpné přijímání všeho naopak jen podporuje negace.