Čisté znovuzrození je láskou, která dává uvědomění - Jiří Sedláček

   Co je původcem takového stavu, této masové hypnózy? Vše co je nám dáno zde, v tomto prostoru, je tu pro nás v té podobě, jak si to zasluhujeme. Podle toho jak jsme se v minulosti chovali, dnes dostáváme. To jsou jednoduché principy zpětného působení, karmy - o těch všichni víme. Znamená to, dojít ve stavu pocitu nenaplnění – překonávání karmy – k plnému přijetí životních okolností a najít úsilí o poznání. Aby se toto úsilí objevilo, musí přijít obrození v srdci. Jinak není možné cokoliv z vyšších pravd a moudrostí, které člověka vedou a posilují, vůbec pochopit.
   Mluví se o tom, že lidstvo přechází v současné době z jedenadvacáté úrovně vědomí do úrovně dvacáté. Napadá mne, že čím níže člověk stojí v té které úrovni vědomí, tím je pro něj těžší najít ten dobrý impuls k obratu směrem vzhůru. A pokud takový impuls najde, je pro něj těžší si jej udržet. V této zákonitosti platí, že rychlý vzestup zastihne vždy toho, kdo je v naprostém odhodlání ke změně směrem k dobru, tj. v intenzivní snaze najít ( viz. evangelium: "Kdo tluče, tomu bude otevřeno" ) a také toho, kdo se nachází již ve vyšší úrovni vědomí - ten snáze nachází ten dobrý impuls, to spočinutí v dobru, a je schopen si jej déle uchovat. Následně je také schopnějším v tomto dobru působit a dle toho se mu dostává spravedlivé odměny v podobě vzestupu, tj. dalšího poznání a procítění života ve vyšší úrovni bytí.
   Proto následovat Vykupitele, znamená, být tím kdo tluče - to jsou přece Jeho slova: "Kdo tluče, tomu bude otevřeno". Proto být živým v duchu znamená: chtít poznat, tedy hledat abychom nalézali. Poučit se přes své vlastní poznání, svou zkušenost, a v takovém poučení a poznání se dále zachovávat a jej zužitkovávat. To je pak vlastním pohybem k vyšším rovinám bytí. Ptám se: Kde je to nutné obrození v srdci, v čem spočívá a jak k němu dojdeme?
   Vrátím se k slovům Boženy Němcové - "Zlým se stává člověk z nedostatku lásky". Co může být tou hybnou silou která v nás znovu a znovu probouzí tu schopnost projevit lásku a dává nám tu možnost k vzestupu? Je to život sám, život pulsující živou radostí a štěstím, jeho vibrace, jeho dotyk. Je to děťátko které se rodí k nám, aby nám připomnělo svou čistou přirozeností jak máme žít. To je projev lásky nebeského Otce. Vidím v tom oběť každého z nás kterou na sebe dobrovolně bereme při vstupu do života a kterou chceme pomoci lidem v nevědomosti ke kterým se v této čistotě rodíme ( podobnost s obětí Ježíšovou, princip lásky která je trvalou a platnou pomocí vycházející z duchovní úrovně ). Malý človíček tímto svým znovuzrozením na zemi v dětské čistotě, dává možnost druhým najít znovu cit lásky, on ho v druhých probouzí a tím pomáhá – vlastně splácí touto službou nadobro i své minulé dluhy. Je to trvalá naděje, že ten záblesk čistoty spočívající v malém dítěti bude spatřen a že probudí blízké a milované ve svém prostředí k lásce. Totiž tam, kde se odehraje  přijetí lásky kterou vyzařuje dítě, se stává tento svět lidí o kousek lepším a vytváří se předpoklad pro budoucí kvalitnější prožívání života, pro budoucí spočinutí v dobrém, tedy pro vzestup do Království. Tj. s přibývajícím prožíváním života v lásce, přichází i schopnost být otevřenějším všemu novému a skutečně vzácnému co nás má v životě potkávat abychom v duchu rostli.
   Takové dítě probouzející v ženě její mateřský princip, jí bude dávat pocit neskonalého štěstí přes který bude ona sílit i ve své lásce k muži, k širší rodině a k lidem ve svém prostředí. Odtud - "rodina je základem společnosti".
   Z toho lze odvodit, že Stvořitel má v tomto principu mateřství mechanismus záchrany určený lidstvu. Lze z toho odvodit, že boží milost k nám trvale sestupuje v podobě nově narozených dětí které vyzařují čistotu, radost a štěstí a záleží jen na nás nakolik se tomuto otevřeme, nakolik tyto děti přijmeme, nakolik je budeme respektovat a nakolik budeme schopni s nimi jednat rovnocenně, tj. v duševním přístupu k nim a ve snaze poznávat co prožívají a jak se cítí. ( viz. evangelium: "Nebudete-li jako děti, nevejdete do Království nebeského ).
   Potom člověka napadne: když budeme schopni spoluprožívat s malými dětmi jejich dětskou přirozenost a štěstí které má svou oporu ve vědomí nedílné jednoty se Stvořitelem, otevře se v těchto dětech vše tak jak se v nich otevřít má a ony, nejenže dospějí k plné duševní zralosti ale splní tak i svůj úkol oběti směrem k nám a pro nás. Vzbudí v nás, i přes veškerou naši počáteční nevnímavost a necitlivost k potřebám čistého dítěte, které projevuje jen pozitiva a potřebu poznávat, více pochopení a sounáležitosti a tolik důležitého respektu. Tím nás uvedou na cestu do Království.

   Dítě je nám vzorem daným Stvořitelem pro znovunalezení přirozenosti protknuté přepevnou důvěrou v boží vedení a pro naše hlubší zakotvení v tomto pocitu, který nám dává možnost stát se prostředníky přes které bude přecházet boží láska i na naše bližní. Hledejme proto hlubší přístup k dětem, stane se, že se k nám budou více přibližovat a mi se budeme moci v kontaktu s nimi skutečně učit. Potom bude platit: ti kdo tuto dětskou, Stvořitelem požehnanou, přirozenost poznali a k ní se dobře zachovali, ti vskutku slyšeli na slova Pána Ježíše "Nebudete-li jako děti, nevejdete do Království nebeského“. Ti se potom zaradují ve spravedlnosti dobrého Otce nebeského a budou žít ve věčné radosti.

   Jak je možné, že jsme na tuto vtělenou lásku rezignovali a ji nevidíme? Stejně tak jako platí biblické „Kdo netluče, tomu nemůže být otevřeno“ tak také platí: „Kdo nedává, nemůže dostávat“.