Na skále uprostřed pěti hor, obtížně dostupný, skrývá se hrad Karlštejn. Všeobecně se ví, že jej dal vystavět císař Karel IV jako nedobytnou schránu korunovačních klenotů. To je také vše, co může materialistická doba pochopit z pohnutek císaře a gotického mystika, nazvaného Rudolfem Steinerem posledním zasvěcencem na trůně. Skutečné pohnutky císařovy nám však mohou vyjevit materialistickému oku skryté symboly, jež spoluvytvářejí charakter hradu.
Na jejich "ponoření" do kamene si Karel IV, věren své zásadě "nejlepší v Evropě", přivedl stavitele chrámů, zasvěceného Mistra Matyáše z Arrasu. Podstatou zasvěcenosti stavitelů chrámů byla znalost tajemství působení geometrických tvarů, hry světel, řeči těla a výrazů tváře na podvědomí návštěvníka. To vše ve spojení s účinky vlastní mentální síly a síly symbolů, oživujících archetypy podvědomí. Tyto znalosti nebyly nikdy určeny z důvodu možného zneužití nepovolaným ani církevním funkcionářům, již tehdy více světským než duchovním. Že je ovšem Matyáš z Arrasu znal, můžeme dodnes zaregistrovat na všem, na co "sáhl". Karlovo zadání staviteli bylo nepochybně důvěrné, přesto je můžeme abstrahováním symbolů ze stavby zjistit i dnes.
Karlštejn jako pozemská verze mystického Grálu
Podle nepřímých zpráv víme, že Karlštejn měl být pojat jako pozemský obraz mystického hradu Grálu; představa v gotické době tak prožívaná zasvěcenou elitou. S legendou i jejími vykladači se Karel seznámil na francouzském královském dvoře. Legenda rytířů čistého srdce, putujících za svatým Grálem, osvobozujícím padlé lidstvo, je uchvacujícím podnětem mystiků dodnes (viz. kniha autora Svatý grál a energie života). O tom, že tato pohnutka je pravdivá, a přitom před davem pudových lidí (i inkvizitorů) ukrytá, svědčí již samotný název hradu. Andělský dar lidem, svatý Grál, je v předkřesťanských legendách líčen také jako kámen, krystal vyzařující božskou moudrost a uzdravující energii (od toho kámen mudrců). Pohled na něj uvádí vše v člověku do božské harmonie. Zamysleme se nyní nad jménem Karlštejn a záhy odhalíme jeho pravou podstatu: naivní překlad "Karlův Týn" zakrývá druhý, skrytý význam názvu v němčině Karl(s) Stein (Karlův kámen), rozuměj kámen patřící tomu, kdo bude vlastníkem kar-el-u. Kar znamená seversky kopí nebo meč! Ovšem kopí nebo meč podepřený božskou spravedlností, kterou mu propůjčuje andělská přípona -el. Ten, komu byla taková magická moc z vůle andělů dána, je tedy vládcem z boží milosti a tudíž vládcem neporazitelným. Však si také Karel IV pro jistotu pořídil a zrestauroval i Longinovo kopí, vybavené stejným mylným mýtem, tentokrát z doby křesťanské. Z důvodu ezoterické vibrace jména používal Karel to, které získal až při biřmování (byl křtěn Václav). Také si přesně "vzpomněl" na minutu svého narození. Teprve na základě souhrnu těchto indicií porozumíme ezoterickému pojmenování Karlštejna. Je to "kámen", na kterém bude dosahováno osvícení a bude patřit osvícenému vládci Evropy z boží milosti. Uložením koruny zde bude zajištěno stálé proudění magické síly k jejímu nositeli.
Duchovní symboly Karlštejna Je mnoho hradů a zámků, jejichž jména obsahují německé Stein-kámen. Správnost výše uvedené úvahy nám potvrdí také další symboly, zasazené do Karlštejna Karlem a Matyášem. To ony vytvářejí jeho duchovní náboj. Jsou to:
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, velikostí největší a určený jako poselství pro širší vrstvu vnímavých. V řeči Grálu božské posvěcení očištěného ženství. Teprve skrze očištěné ženství je možný příchod světlých duchů na Zemi, po kterém následuje očištění lidského těla, jež se stává posvátnou schránou duše (zrušení pádu Anfortase-Adama).
Kaple Svatého Kříže, obložená drahými kameny ze stropu a stran, což u znalých legendy ihned evokuje miniaturu chrámu na hradě Grálu. Její název vypovídá, že cesta k vysvobození spočívá v pochopení poselství a smyslu utrpení Ježíše Krista, které otevírá vstup k mystériu Grálu (zlaté vyzařování kaple). Pomoc putujícímu ke zrození z Ducha poskytuje společenství světců na vyzařujících obrazech (Panoši Grálu).
Kaple svaté Kateřiny, Karlova soukromá kaple, určená k modlitbám a rozjímání císaře. K rozluštění smyslu tohoto symbolu nám pomůže, pochopíme-li, čeho je svatá Kateřina symbolem. Bez učeností, pouze čistou intuicí, překonala moudrostí sbor světských rozumářských učenců. Je tedy symbolem toho, že intuice v čistotě, tedy přívod moudrosti z duchovní dimenze, je více než rozumové nálezy lidských znalců! Proto byla v Karlově době patronkou pařížské Sorbonny, kde se budoucí císař s tímto principem seznámil. A když byl navíc v Itálii zázračně zachráněn v den svaté Kateřiny, považoval to, a oprávněně, za pokyn nebes. Jakmile se následně stal římským a německým císařem, tedy faktickým vládcem Evropy, pokládal to za potvrzení úspěšnosti cesty za Grálem. Přikázal tedy pro sebe a své dynastické následovníky vybudovat takové magické místo, kde by k němu při rozjímání proudila intuitivní moudrost. Pomocníkem z vyšší dimenze, usnadňujícím mu přívod božské moudrosti ve výhradním císařském prostoru, měl být právě duch svaté Kateřiny.
Když tedy zvážíme, co je "nabíjecím" jádrem, vlastně srdcem Karlštejna, začneme sami chápat jeho skutečný význam a poselství i pro naši dobu. A také to, že je nutné dobudování přístupu ke Grálu, protože Karlovi se proces dovršení nezdařil.
Nad stropem kaple se otevřela zářivá dimenze
Dovolím si nyní popsat vlastní prožitek z kaple Svatého Kříže. Můj předchozí, televizí zprostředkovaný dojem byl ten, že kaple vyzařuje silně "stříbrně". Pozoroval jsem, že když se v televizi objevily záběry z kaple, i celý můj pokoj se rozzářil. Prvním překvapením poté, co jsem do kaple osobně zavítal, však byl fakt, že vyzařování v kapli je zlaté. Následně, když jsem se plně uvolnil, zbavil všech myšlenek a vystříhal všech naučených a "žebronivých" modliteb za to či ono, kaple se začala ponořovat do tmy, s výjimkou jiskřivých paprsků vycházejících z kamenů na stropě a stěnách. Poté se začal celkový vjem proměňovat. Strop s jiskřičkami se jakoby rozpustil a nad ním se objevila nepředstavitelně zářivá obloha nebo spíše jiná dimenze. Takovou čistou "jiskrnost", řekl bych přímo křišťálovost, jsem nikdy předtím neviděl; pro přítomnost nepatrné stopy blankytné modři je však přiléhavějším pajmenováním "diamantovost", ovšem s pozemsky nedosažitelným jasem. V té jiskřivosti byl někdo, kdo sám zářil, ale nevím kdo. Neviděl jsem jej dobře, nepastřehl jsem jeho tvář. Zřejmě jsem neměl schopnost plného vjemu. Po chvíli se strop kaple opět uzavřel a mezi tmavou plochou svítily jen jiskřivé paprsky, jež se odrážely od polodrahokamů. Zdálo se mi, že všechny stěny kaple na mne nějak působí, kromě středu oltáře. Jakoby tam něco chybělo. Že by scházel "oživující šém"? Portréty umučeného Ježíše a Marie s dítětem jsou na něm vyobrazeny tak, že nehledí na přítomného. Mám dojem, že tím "oživujícím šémem" nemůže být tam umístěný umučený, ale naopak do očí přítomného hledící živý Kristus. Možná geniálně namalovaná "Světelná bytost", jak ji vidí ti, kteří procitli z klinické smrti. Snad ji jednou někdo z nich namaluje! Připravené iniciační místo nepochybně čeká na své dovršení; až se čas ateistů naplní.
Mysl se spojila s kosmickým principem Krista
Teprve když jsem vyšel ven, byl jsem schopen uvažovat. Pochopil jsem, že zmíněné zlaté vyzařování pomáhá kromě základního symbolu (cesty oběti) vytvořit obrazy přítomných svatých od Mistra Theodorika. Zlatá vibrace jako znamení "nakmitání" na Světelnou bytost (kosmický princip Krista) je ta, která jediná umožňuje vznik rozšířeného stavu vědomí a tím komunikaci s dimenzí dokonalosti a věčnosti. Zřejmě jsem dobře udělal, že jsem před návštěvou kaple absolvoval duchovní očistnou proceduru a postil se (konec konců podle vzoru Karla IV). Postící se organizmus je citlivější na vjemy, duchovní očista odstraňuje bloky, jež zabraňují vnímání dokonalosti, která ostatně existuje stále. Teprve tímto prožitkem jsem více pochopil Karlovy pohnutky i význam působení souboru symbolů na podvědomí člověka. Karel IV měl nejen vědoucí učitele, ale byl to i muž činu, pravý rytíř, usilující o dosažení Grálu. Své touhy uskutečňoval. A jaká byla jeho konečná vize? Karlštejn jako střed mírové Evropy, místo duchovní iniciace jejích vůdců, tedy Grál ve své pozemské verzi. Zde měla být místa, na nichž by světlí vůdcové Evropy procházeli duchovní iniciací, byli by obdařeni duchovní genialitou neboli se stali vládci nikoli z pouze deklarované, ale ze skutečné boží milosti.
Není ale všem dnům konec a Evropa se spojuje! A přijde čas, kdy se naplní dny tržních ateistů, stejně jako se naplnily dny ateistů dialektických...
Josef Staněk
časopis Phoenix 2/2006