Technopárty - z pohledu proudění duševních energií

Pravicová opozice se pokusila zabránit vládě v získání kladných volebních bodíků demagogickou protikampaní srovnávající vládní postup s postupy v totalitě. Prezidenti a exprezidenti, senátoři a poslanci, intelektuálové a novináři, umělci a pseudoumělci se nevídanou měrou vrhli do obhajoby lidských práv stoupenců techna; pomíjejí však tatáž práva občanů "netechnařů". Také zaměstnanci sdělovacích prostředků svým "přiléváním do ohně" dali najevo ústřední pohnutku svého konání: Hlavně ať se to mele, jen když máme o čem psát a stoupne náklad novin a sledovanost! Média ovšem zajímají jen senzace a pikantnosti události. Není se ovšem čemu divit, když pro materialisty "společenských věd", kteří vyměnili marxistickou rétoriku za tržní, jsou stavy duší v konfliktu zúčastněných neznámou veličinou nemohou ji totiž přístroji změřit, tedy podle materialistické logiky objektivně neexistují. V důsledku toho se domnívají, že je nelze ani objektivně, to je podle zákonů duchovní dimenze, analyzovat. Pokusme se tedy o to my, kteří máme povědomí o objektivní existenci druhého, nehmotného rozměru existující skutečnosti (stvoření).

Nejprve je nutné popsat z pohledu proudění duchovních energií původce dané patálie, stoupence hudby techna. Charakteristické pro ně je, že nejsou svou podstatou destruktivní, ale ihned je patrná absence probuzeného duchovního základu. Naprosto u nich chybí úsilí o rozvinutí nadčasového rozměru sebe jako bytosti. Stoupenci technohudby jsou vesměs stejným způsobem stresovaní lidé, kteří při současné společenské dělbě práce "dělají peníze" bez výdeje fyzické energie (zedníky a kopáče tam nenajdeme). Absence dostatečného fyzického výkonu způsobuje hromadění nevybité duchovní energie v jejich podvědomí a protože převod této energie z ducha přes mozek se děje prostřednictvím produkce příslušných "endorfinů", chybí záznam jejich obvyklé míry v jejich podvědomí. Tato absence si nutkavě vynucuje vyrovnání mimořádným až hektickým výbojem pohybu, nejlépe podpořeným drogou extáze. Tím se nerovnovážný stav podvědomí vyrovná. Technoctitelé si svým prožitkem v mínulosti ověřili, jak tento nevědomý tlak vyrovná jednou za rok "pořádná" technoparty, na které si kolektivním běsněním podporovaným řevem stimulujícím pohyb, uvolní napětí vzniklé z nedostatku svalového pohybu. Obdobné uvolňovací kampaně provádí nejen přírodní kmeny při orgiích, ale byly podstatou třeba i římských bakchanálií.

Druhým znakem, který přivádí normální mladé lidi mezi stoupence techna, je pocit (a nejen pocit), že je nikdo neposlouchá. Řízení firem "firemní disciplínou" proměňuje zaměstnance ve stroje, které mají vykonávat příkazy a mlčet. Na názor "šroubečků" není nikdo zvědav, vedení firem a státu zejména. Tím se v jejich duších blokuje jiný typ energie ducha, normálně uvolňovaný projevením názoru. Tento impuls k projevení vzniká stále a samovolně v duchu každého člověka - manifestuje touhu lidského ducha po uplatnění vlastních představ na uspořádání vnějšího světa. Nemůže-li se lidský duch alespoň ve formě projeveného názoru realizovat, mění se tato energie v nezformovanou touhu se vyřvat. Protože duchovní život byl ve stoupencích techna materialistickou výchovou potlačen, nemohou příčinu vnitřního napětí odhalit a nerozumějí jí. Mohou jen řvát. Čím větší je zadržená energie, tím větší řev, tím větší decibely. Trvá-li rytmický řev dostatečně dlouho, nahromaděná duchovní energie se vyčerpá a zase se dostaví pocit vyrovnání. Je to ale pocit úlevy ve stylu seberealizace kravince: "Plesk, a teď jsem projevil svou osobnost."

Třetí energetický blok "technistů" je vyvolán nedostatkem nezávazné mezilidské komunikace, kdy mezi komunikujícími je pociťována nezávaznost. Při běžné slovní komunikaci se jak v zaměstnání, tak v rodině neustále setkávají s partnery, kteří jejich eventuálně neprozřetelné výroky "tržně" využívají, neboli zneužívají proti nim. Musí se proto při vyjadřování "hlídat". Také tato energie sebehlídání se hromadí v duši a volá po občasném uvolnění. Sejdou-li se podobně postižení, ale postavením navzájem neznámí, nemohou se tudíž "nevhodnými výroky" ohrozit a společná duchovní vibrace je spojí. Za takové "atmosféry" je možné komunikaci otevřít, přestat se hlídat ve výrazivu i myšlenkách. Tím vzniká ta zvláštní vyhastrošená komunita (maska) s "neopakovatelnou atmosférou". Každý se vymluví a není brán za slovo.

Čtvrtým jednotícím znakem stoupenců techna je jednotně sdílený a oprávněný pocit, že je většinová společnost považuje za "obtížný hmyz". Ale oni jsou vnitřně nutkáni se uvolnit. Tato opět podvědomá reakce na postoj veřejnosti, začne být řízena pudem sebezáchovy rovnováhy v duši. Ten opět nastolí sjednocující vibraci shromážděných: Jděte všichni do prčic! Co je mi do vás, když já (abych duševně přežil), si potřebuji ulevit! Tento postoj stmelí stoupence techna do sekty, nepříčetně a demonstrativně všem natruc oponující. V této sebeobranné pozici již nejen řvou, ale stávají se i agresivními. A neví vlastně proč. Protestují, a neví proti čemu. Jen když jsou proti. Tento jejich stav je sklizní společnosti za zanedbání rozvoje duchovního rozměru svých členů. Je to karmický dopad na materialistickou společnost za to, že v mladých lidech duchovní rozměr neprobudila, že jim neumožnila najít sebe sama jako bytosti, napojené na bezčasovost. Duchaprázdná společnost neučí své příslušníky hledat zdroj energie Původce života, který každého, kdo se na něj napojí, trvale vnitřně vyrovnává. Mohla jim ovšem naše společnost vyšší nadčasové hodnoty dát, když je sama nemá?

Je ovšem třeba se podívat i na druhého aktéra předváděného divadla, a sice na "právní řád naplňující" vládní jednotky. Ty je třeba rozdělit na ty, kteří velí a ty, kteří "konají pořádek". Ty, kteří velí, jsou přesvědčeni o tom, že to, co je vykládáno jako právní pořádek, je zájem celku neboli spravedlnost. Oni jsou pak od toho, aby tuto "spravedlnosť" hájili. Očekávají, že veřejnost "odhalí", že jsou "obhájci spravedlnosti" a ocení je. Neocení!!! K tomu, aby je ocenila, musí veřejnost právní řád cítit jako totožný se "spravedlností", protože duch každého člověka samovolně lační po spravedlnosti! Ta je ovšem duchovní povahy, nikoliv právním řádem advokátských kličkařů. Doposud se nikomu nepodařilo přesvědčit tento národ, že právní řád je totožný nebo se alespoň blíží spravedlnosti. Jak by také ateista a materialista mohlo něco takového usilovat, když na její existenci sám nevěří (nelze ji ani zvážit, ani změřit)! Již nejméně sedmdesát let je tomuto národu vnucován za spravedlnost právní řád, ovšem každých dvacet let jiný a všechny ve stylu: např. malý zloděj je odsouzen a velký (nad sto milionů) nikoliv. Za vyjádření názoru je možné přijít o život nebo o práci. Právo má mít ten, kdo má sílu nebo zástupy advokátů, atd., atd. "Organizátoři práva" mají tedy za prvotní povinnost zajistit jeho obecný chod tak, aby právo bylo cítěno jako shodné se spravedlností! Jen tehdy mohou očekávat podporu veřejnosti. Je na naší politické scéně vůbec síla, která by byla schopna pojem spravedlnosti moderně zformulovat? Není právě toto příčina současné všeobecné krize a neschopnosti řešení čehokoliv?

Druhou složkou "právo naplňujícího činitele" jsou vlastní policejní jednotky. Ty jsou složeny z jedinců, kterým je místo myšlení cepováno provádění rozkazů, a to na celém světě. Když už jim chybí základy duchovnosti, které by jim napověděly, že spravedlnost náleží Bohu, měli by znát alespoň Havlíčka! Jsou totiž vždy v roli oněch sedláků, kterým Havlíček radí, aby nechodili s pány na led, protože když pán spadne, zlámou si nohu za něj. Prakticky to znamená, že když se nechají vyprovokovat, velící je "opustí". Jen vlády neschopná, ale vlády chtivá elita dovolí, aby excesy policistů, ke kterým za vypjatých situací dochází vždy, byly zneužívány tiskem jako nástroj k rozmělnění instituce policie jako takové! Takové volební úsilí má za následek ochrnutí státu.

Třetím účastníkem CzechTek dramatu jsou sdělovací prostředky. Opět prokázaly, zejména soukromé televize, že objektivita je pro ně sprosté slovo. Cíleně štvou diváka záběry, kde je vynechán počátek události, při němž zdivočelý technař s rozběhem vší silou kopl policistu a utekl se schovat do davu (v zemi svého původu by si to nedovolili). Tím byl zaměřen a následně jej policisté z davu vytáhli a zmlátili. Kdyby si to dovolil kdokoli z nás např. při silniční kontrole, soudu by se nevyhnul, kdežto tento zdivočelý násilník byl naopak ihned zaplaven sympatiemi ochránců lidských práv, kterými jinak opovrhuje. Celé zaměření sdělovacích prostředků v těchto událostech nemělo jiného cíle, než destabilizovat společnost, vyvolat předčasné volby a umožnit pravici předstoupit před veřejnost jako "zachránce stability". Skutečných psychoanalýz této události jsme se však nedočkali a už vůbec ne analýz duchovních příčin narůstajících okrajových a patologických stavů části populace a tzv. "subkultur" nebo "menšin". Vidí snad televize svoji společenskou úlohu v nepřetržitě opakovaném záběru kopání policisty do výtržníka, při čemž se vší silou vyhýbá vnesení jakékoliv hlubší myšlenky do souvislosti dějů?

A jak by řešila tuto situaci duchovní společnost? Nejprve by umožnila "technařům" se vyřádit na místě, kde nezpůsobí škody ani neomezí jiné. Dlouhodobě by ovšem usilovala prostřednictvím poznání příčin vzniku úchylných "subkultur", kultů a "umění" o to, aby odstraněním objevených příčin se jejich stoupenci vytratili, nebo se jejich počet stal bezvýznamným. Silové odstraňování patologických jevů je stejně moudré, jako vypínání kontrolní žárovky, která signalizuje nemoc společnosti.
Všechno počínání člověka, tedy i všechny společenské procesy mají původ v nehmotném duchu člověka. Duch je oním hybatelem, který mění svět a utváří společnost. Nemocný duch, tj. ten, z něhož vycházejí deformované duchovní impulsy, nezná zákony této dimenze bytí a poruchy chodu jeho energií jsou původcem všech společenských neduhů. Proto jen poznání a žití duchovních zákonů přináší svou automatickou sklizeň: zdravého člověka a zdravou společnost. A jaká je šance, že by se podobné zbytečné kravály typu Czech Tek neopakovaly? Viděl snad některý z čtenářů, že by se někdo v této kampani či v této společnosti vůbec ještě ptal, co jsou duchovní zákony a v čem jsou porušoványa kým? Proto se připravme na další...

Josef Staněk
časopis Phoenix 9/2005