Když jsem se v roce 1986 seznámil s později proslulým brněnským léčitelem Karlem Kožíškem, nejvíce jej na mně zaujalo, že jsem velkým včelařem. Ihned mne požádal, zda bych mu nepomohl se zavedením chovu včel na jeho chatě v Bystrci. Chtěl jsem mu to rozmlouvat, že tam moc medu nesklidí a že včely v chatové kolonii ještě někoho bodnou atd. Ale nedal si říci. O med prý mu vůbec nejde, ale o zdraví. On sám se prý přesvědčil, že včely něco vyzařují, co na něj dobře působí a co navíc nějak přechází do vody v blízkosti včelstva, dále do medu a vosku. A hned mi automatickou kresbou zachytil, jak obyčejná voda působí na jeho tělo a jaký je její účinek po umístění do blízkosti včelstva. Blízkost včelstva on sám prý zachytí na několik desítek metrů a trubci a včely jej registrují na několik set metrů. Ihned se mi vybavilo, jak mi bylo vždy záhadou, že migrující trubci na několik kilometrů najdou cizí ůl k odpočinku.
V té době jsem byl poměrně velkým včelařem obhospodařujícím kolem 60 včelstev. Sám jsem si všiml některých jevů, pro které nebylo vysvětlení. Např. voda ve včelíně mrzla daleko později než jinde, týž med v plástech ve včelstvech netuhl ve srovnání s tím, vyjmou-li se plásty ze včelstva (i s přihlédnutím k teplotám). A jak najdou cizí včelstvo desítky kilometrů migrující trubci a zalétající se létavky? Tedy něco by na tom mohlo být. Toto "vyzařování včelstva" se prý podle pana Kožíška obtiskuje do vody a ta se tím stává slabě léčivou. Říkal jí "včelí voda". I tento názor mně něco napověděl. Je takovým veřejným tajemstvím mezi odborníky na výživu, že existuje záhadný rozdíl mezi velkým, až léčebným, účinkem medu na člověka a relativně nezajímavým vitaminovým a enzymatickým složením téhož. Jinak řečeno, velikost příznivého působení medu na člověka je větší, než by odpovídalo obsahu dosud známých výživových komponentů v něm. Že by tedy oněch 18% včelí vody v medu bylo oním dalším neznámým příznivě působícím činitelem?
Včelí sanatorium
Karlu Kožíškovi bylo tehdy přes sedmdesát a trpěl cukrovkou. Při pobytu v blízkosti včelstev se mu potíže jakoby vytrácely, cítil se méně unaven. To souhlasilo s pozorováním mým i ostatních. I já jsem si všiml, že když si dám "dvacet" v kočovném voze, usnu tvrději a následně jsem více fit než u obdobného spánku jinde. Pan Kožíšek tento poznatek ihned komentoval plány, že k využití léčebné síly včelího vyzařování by to chtělo sanatorium, kde by postele byly nad úly a včely by létaly zdí ven. Pacient by se včelami do styku nepřišel, ale vůně včelstva a včelí vyzařování by jej napájela.
Tajemná včelí energie
A tak jsem s přáteli rozjel éru pokusů se včelí vodou. Získávala se dvojím způsobem. První způsob byl pracnější, avšak neměnil barvu vody. Skleněný demižónek s obyčejnou vodou se umístil alespoň na dvě hodiny, lépe do druhého dne, do blízkosti včelstva (půl metru od plodiště.) Stěna úlu ani nádoby není pro pronikání "včelí vibrace" do vody překážkou. Ale pozor! Nádobu je třeba postavit vedle včelstva nebo nad něj! Postaví-li se pod něj, přesněji mezi včelstvo a zem, zdánlivě se "nenabije". Jakoby země všechnu včelí "vibraci" tlumila nebo vtahovala do sebe. Druhý způsob využíval schopnosti včelího plástu přenést vibraci do vody, do níž byl ponořen. Odlévaná voda se stále doplňuje. Stykem vody se včelím plástem se voda jakoby "nakmitá", jakoby náboj plástu přešel do vody. V tomto případě se do vody ovšem vyluhuje chuťově nepříznivá "plástovina" a hygienicky už to není také ono.
Prvním způsobem "nakmitaná" včelí voda však měla úspěch. K mému překvapení i káva a čaj z ní měly lepší chuť! Čtenáři si chuťový rozdíl mohou sami vyzkoušet. Stejné množství téže kávy ve dvou hrnkách vedle sebe zalijí původně toutéž vodou, která byla den předem rozdělena. Polovina vody přečká noc u včel, druhá v pokoji. Po uvedení obou polovin do odděleného varu se zalije jeden hrnek ozářenou a druhý neozářenou vodou a může se ochutnávat nebo měřit náboj pendlem. Káva (nebo čaj) z vody od včel je chuťově lepší! K mému překvapení to poznali i kolegové veterináři, jinak tvrďoši.
Další zkušenosti včelařů
Poznatky získané od Karla Kožíška jsem nechával odzkoušet mnoha známým včelařům. A pozitivní výsledky se ihned ohlašovaly. Pan Barák z Břeclavi mi po měsíci nadšeně referoval, že poté, co s manželkou začal užívat včelí vodu, klesl mu trvale cukr v krvi z 6,5 na 5,5 a manželce z 13 na 8. Jiný mi referoval, jak se otci po delší době krásně uzavřel bércový vřed. Jiná parta včelařů mi referovala, jak zkusili "nabíjet" víno. A ejhle! Zlepšila se jeho chuť. Říkali, že z levného dělají uložením ve včelíně drahé. Ochutnal jsem a mohu chuťovou změnu k lepšímu (jakoby jemnější) potvrdit. Taktéž slivovice uložená rok ve včelíně nabere chuť jako desetiletá (urychlení zrání?). Další pozorování jsem popsal ve dvou článcích v devadesátých létech v časopisu Včelařství, ale tam usoudili, že věc není vědecky potvrzena a další odmítli uveřejňovat.
Klouby a magnetismus
Mezitím v "šamanské léčebně" u pana Kožíška se věci vyvíjely. K léčení "plotýnek" či bolestí kloubů se kromě přikládání rukou začal účinek "tělesného magnetizmu" prodlužovat přikládáním i zmačkaných včelích plástů. Včelí plást je možné přikládat i do koupele a tak je možné se koupat ve "včelí vodě". Protože včelí plást je křehký a láme se, pokusili jsme se jej nahradit mezistěnou ze včelího vosku. Ale ouha! Neúčinkovalo to. Koupená mezistěna z přetaveného vosku, nevím proč, nemá náboj! Jestliže se ale koupené mezistěny umístí ke včelstvu jako voda, k našemu překvapení včelí "vibraci" opět získají a mírný léčivý efekt při jejich přiložení se opět objeví (jako celé plásty). Přikládání ve včelstvu "nabité" mezistěny na nemocná místa má tedy mírný léčebný účinek jako ruce slabého léčitele. Postupem času se ale panu Kožíškovi začal léčebný efekt "včelí vibrace" jevit jako slabý, pouze jako pomocný, a tak jej začal nahrazovat efektnějšími postupy. To však neznamená, že by pro svou dostupnost nemohl být nadále jako podpůrný prostředek všeobecně využíván. K využití není nic potřeba, nikam jezdit, jiné (zejména lékařské) postupy to neruší.
Není med jako med
Využití poznatků s "vyzařováním včelstev" je výhodné obecně uplatnit při konzumaci medu. Vibrace včelí vody v medu stárnutím slábne a zahřívání medu při stáčení z přepravních nádob do spotřebitelského balení ji skoro ničí. Z tohoto hlediska pak čerstvý med od včelaře a starý zahřátý med "odněkud" se mají svojí hodnotou k sobě jako příslovečné nebe a dudy. Jsem přesvědčen, že chuťový rozdíl čerstvě vytáčeného medu od medu dlouhodobě skladovaného by od sebe poznali i tvďoši typu skeptiků, i když chemicky se medy neliší. Pokud tedy čtenáři nemají možnost odzkoušet včelami "ozářenou" vodu přímo, mohou jejího osvěžujícího účinku využít prostřednictvím slazení čaje nebo kávy čerstvě vytočeným nezahřívaným medem přímo od včelařů. Však také na západ od našich hranic je čerstvý med přímo od výrobce tak ceněn, že jej spotřebitelé kupují za dvojnásobek ceny ve srovnání s cenou v supermarketu. Až toto rozpoznání významu kvality a čerstvosti dojde i nám, objeví jeho spotřebitelé starou pravdu, že kdo kupuje levně, kupuje dvakrát, nebo poloviční kvalitu.
Josef Staněk
časopis Phoenix 7/2005