Diskuse pod články

Předplatitelé magazínu mají možnost diskutovat ve fóru přímo pod každým článkem. Fórum je zobrazeno pouze v případě, že je uživatel přihlášený na stránkách.

Nepřehlédněte

16.02.2013 | 10% sleva pro předplatitele magazínu na celý sortiment knih a nahrávek.

03.02.2013 | Z důvodu změny Klubu Agape na Magazín Agape byla aktualizována Pravidla používání služby. Předplacené členství v klubu bylo automaticky převedeno na předplatné magazínu ve stejné délce trvání.

21.11.2010 | Právě jsme zavedli novinku Kolektivního léčivého působení na člověka.

Paměti Miloše Zemana očima jasnovidce

Abychom mohli posoudit rozhodnutí Miloše Zemana odejít z politiky, musíme se vrátit k situaci, kdy k tomuto rozhodnutí došlo. Počátek směrování k rozhodnutí o konci politické kariéry jsme mohli pozorovat na měnícím se aurickém vyzařavání osoby Miloše Zemana asi po dvou létech jeho premiérování. Již tehdy bylo možno vidět slábnoucí auru člověka, pracujícího ze všech sil ve funkci, ve které se mu nedaří tak, jak by si přál, ve funkci, na niž nebyl životem připraven. Většina ve světě úspěšných premiérů nastupuje do funkce až po zkušenostech ve výkonu manažerských řídících funkcí na nižších organizačních stupních státu.

Sametová revoluce o úspěšná volební kompaň v řadách sociálních demokratů vynesla Miloše Zemana do premiérského křesla z role vtipného komentátora a řečníka
Jeho vědomosti byly sice rozsáhlé, ale byly poznamenány tím, že pocházely výhradně "z literatury". Tedy byly to znalosti teoretických analytiků, kteří říkali, jak se to má ve státě a ekonomice dělat, ale kteří nikdy nebyli připuštěni ke skutečnému výkonu moci. Tento typ přípravy má často samočinný následek na povahu dotyčného: vše se jeví snadné a knižně jednorozměrné. Uvízne-li při nástupu k moci tato jednorozměrnost při uvádění do praxe, je původ tohoto uvíznutí viděn v neschopnosti a lenosti podřízených! Nezkušenost s mnoharozměrností bytosti člověka (a tím spíše společnosti) s takto předurčenou obtížností zavádění teoretických ekonomických analýz do praxe se stala základní osobnostní "vibrací" expremiéra. Z jeho podvědomí, nekorigovaného základy duchovních zákonů, vstoupil (do jeho jinak exkluzivně pracujícího rozumuj pocit, že je obklopen zástupem blbců a lenochů. K vynoření takového pocitu by možná nedošlo, kdyby si dotyčný buď vyzkoušel, jak je obtížné organizační uvádění i dobrých věcí do života, jak úporná je setrvačnost v myšlení lidí, nebo kdyby se expremiérovi dostalo v mládí duchovního vedení.

Do značné míry se také na vzniku dané "vibrace osobnosti" podílí v knize deklarovaný ateizmus
Opak ateizmu, duchovnost, tj. uznání objektivity duchovních zákonů a víceúrovňovosti člověka, důsledně vštěpuje člověku uvědomování si vlastních omezení, teologicky řečeno, pokoru. Pokora před nekonečností a mnohorozměrností světa umožňuje umístit v podvědomí jako samozřejmost rozmanitost typů nadání lidí, různé pořadí jimi vnímaných hodnot a chrání tak jednostrannou inteligencí vybaveného člověka před postoji Vaška, práskajícího bičem na hnoji a poroučejího větru a dešti. Postoj nadprůměrně nadaného člověka bez duchovní pokory vede samovolně k jeho nekonečnému zápasu s okolím, který bez výjimky končí duševním vyčerpáním bojujícího dona Quijota. Tento typ postoje s přemírou egocentrizmu je v knize barvitě líčen jako "zápas s lidskou blbostí a blbci všech stupňů".

Okatě viditelným se stal boj při střetáváni Miloše Zemana "s póvlem a spodinou", tj. s novináři
Nepochybně charakterní a s plným nasazením pracující Zeman ve funkci premiéra nepochopil, že novináři plní v politice "funkci hyen" v přírodě. Ty odstraňují politické zdechliny a dorážejí "zraněné" velikány politiky. Přirozenou funkcí novinářů je neustále se motat kolem "lvů" v politice, zkoušet, na kolik mají ještě sílu, a to i neregulérními prostředky. Kolem zdravého lva se motají z povzdálí, ba dokonce mu pochlebují, aby na ně zbyla kost. (Stejně "nezralý" Stanislav Gross byl dříve miláčkem sdělovacích prostředků.) Jakmile "hyeny" zjistí oslabení, zaútočí. (Po majetkových nejasnostech je nezralost Stanislava Grosse týmiž náhle objevena.) A Zeman takovým "lvem" byl, dokud nezasedl do funkce premiéra. Jako člověk s velkou inteligencí a přirozeným mravním fundamentem byl v důsledku absence duchovního vzdělání (ateistické školství) přesvědčen, že "to" po těch předcházejících blbcích "vytrhne z rejže". Jenže narazil nejen na nedostatek lidí, kteří by byli ochotni nasadit hektické pracovní tempo "za ty peníze" jako on, (srovnávali svůj příjem s privatizátory) a opět se vynořila ona víceúrovňovost problémů. Náhle "nebyli lidi!" Ovšem kromě dotírajících "hyen" novinářů, chytajících se jakýchkoliv, i domnělých chyb. Zejména když byli sponzorováni mafiemi privatizátorů, obávajícími se akce "čisté ruce". Tímto nepochopením "popisu práce" novinářů se "lev" politiky, obklopený lidmi nepřipravenými na složitost situace, dostal do zbytečného střetávání s novinářskými "hyenami". Kdyby mu intuice, jako produkt duchovnosti člověka, umožnila se takovému střetnutí vyhnout, ušetřil by si mnoho energie duše a těla. Nedostal by se v druhé polovině premiérování do situace, kdy mu hrozilo úplné vyčerpání hadí síly těla a tzv. "vyhoření" (síly ducha). Tehdy se mu jako důsledek ztráty duchovní energie začal jevit smysl jeho nasazení jako "sisyfovské úsilí". On sám tento stav podvědomí cítil a zpočátku mu jej pomáhala tlumit ona novináři nafouknutá becherovka.

Politika ani přiroda však nezná milosrdenství
Projev jeho vyčerpání byl naopak povzbuzující douškou pro novináře, kteří vycítili slábnoucího "lva". A tak se v televizních šotech objevovaly záběry "utlumeného" Zemana. Aniž on o tom ví, byla mu v této situaci poskytnuta pomoc od jeho duchovního vedení, ve které nevěří, které mu vnuklo život zachraňující krok: únik z politiky do přírody na chalupu. Je všeobecným poznatkem, že prostředí přírody lidi přirozené a charakterní uzdravuje. Tento krok, ono ateisty sdělovacích prostředků posmívané objímání stromů, jej zachránilo před hrozícím infarktem a slavným pohřbem. Únik z politiky mohl, ale nemusel být, krokem dočasným. Před expremiérem stály (v duchu jeho vlastního článku "pragnostika a přestavba") tři alternativy jeho dalšího životního vývoje.

První cesta mohla vést zpět do vysokých funkcí, s velkou pravděpodobností "na hrad"
Podmínkou jejího naplnění bylo hluboké zhodnocení životních zkušeností, obnovení neformální komunikace s lidmi duchovního jádra národa, objevení duchovního rozměru člověka a společnosti. Jednoduše řečeno doplnění si ekonomického vzdělání vzděláním duchovním. Projevem jeho "vakua" v této oblasti jsou v knize popisované duchovní společnosti (církve) jako restituce a peněz chtivé organizace, nikoliv jako instituce, naplňující duchovní rozměr člověka. Tohoto způsobu nazírání jej vyučili marxisté-leninovci a majoři Těrazkyové společenských "věd". I když se i v církvích vyskytují jednotlivci "materiálního zaměření", rozhodně není problém peněz tím ústředním, čím žijí církve a duchovní lidé. Problémem církví současnosti je ztráta schopnosti oslovit rozhodující masu lidí, vysvětlit jí novým způsobem, že duchovní hodnoty člověka nejsou pověrou zaostalců, jak to o duchovních společenstvích učili leninovci, ale jeho největší hodnotou. To Miloš Zeman v lesích Vysočiny zatím ještě nepochopil, ač to tam má "na práci!" Jakmile mezi stromy pochopí, že člověk a svět má i jiný, než ekonomický rozměr (který zdaleka není ten nejdůležitějšij, pak přijde i k další pravdě, že nejdůležitějším úkolem vlády není ekonomický rozvoj, ale zajištění rozvoje člověka jako osobnosti, zajištění rozvoje charakteru rozhodující masy mladých lidí. To organizují dobré vlády zajištěním výkonu skutečné spravedlnosti u soudů a policie (což tč. nefunguje); školní výuky, zaměřené nejen na znalosti, ale na konstituování dětí v osobnosti; a kultury, pozdvihující vkus masy od hodnot "podpásové kultury" (čaker) ke kultuře srdce a rozumu. Miloše Zemana sice oprávněně nenadchla četba středověkých postojů jeho strýce faráře v dobových katolických časopisech, jak uvádí v knize, ale nenadchla by jej ani četba středověkých spisů ekonomických či vědeckých. Ze stylu napsání pamětí jasně vyznívá, že ke zkoumání a objevení duchovního rozměru člověka zatím nedospěl.

Dalším politickým omylem (po novinářích) se jako důsledek nevyzrání stalo jeho extempore s prezidentskou kandidaturou
Vladimír Špidla jej vlastně zachránil před blamáží a ztrapňováním ve funkci hlavy státu a měl by mu poděkovat. Špidla nepochybně jednal s dobrou vůlí i vůči Miloši Zemanovi osobně, pouze neměl dost odvahy mu to říci do očí. Zeman by byl zvolen za pomoci hlasů komunistů a vybaven nedostatkem duchovnosti a reprezentativnosti, stal by se v roli prezidenta legrační figurkou uprostřed dotírajících novinářů. Stálo by jej to život uprostřed mandátu. Co ale v současnosti není, i přes promarnění tří let, může nastat v budoucnosti. Miloš Zeman na dobudování svého duchovního rozměru dostal šest let (do vypršení Klausova mandátu). U člověka Zemanova mravního základu a schopnosti plného nasazení (opravdovosti) by poznání duchovního rozměru člověka nepochybně vedlo k tomu, čemu lidé říkají duchovní osvícení. Takový zvrat změní aurické vyzařování dotyčné osoby a způsob jejího vyjadřování, což lidé okamžitě zaregistrují a změní vztah k dotyčnému. Budoucí irracionální pohyby politické scény v prohlubující se krizi civilizace by jej vynesly "na hrad". Vystřídal by současného prezidenta "standartu", vybaveného exkluzivním vystupováním, které však není podloženo duchovním obsahem.

Druhou variantou expemiérova vývoje po odchodu z politiky je vytrvání v přírodě v póze uražeností, nedocenění a v ateistické uzavřenosti
Tato varianta možného vývoje po několika létech vede k nasycení se přírodou, k onomu Parkinsonem zmiňovanému pocitu zmarnění (ostatně Parkinson je v knize často citován). Již tento pocit sám o sobě vede k zrychlenému tělesnému a zdravotnímu chátrání (často rakovina zažívacího ústrojí) a ke skutečnému alkoholizmu. Bylo by to smutné vyznění života člověka Zemanova formátu, bylo by to ovoce nejedlovské ateistické výchovy Zemanovy generace.

Třetí variantou expremiérova vývoje je věnování se výchově dcery, které by mu zajistilo "štěstí malého člověka"
Zde mu však stojí v cestě v podvědomí zakotvený blok v pojetí významu spojení muže a ženy a rodiny obecně. Podvědomí Miloše Zemana sice respektuje mateřský rozměr ženství, ale z celé knihy vyzařuje, že nikdy nežil splynutí duší, nikdy nepoznal a nedohodnotil význam doplnění ženské vibrace pro duši muže. Ženskému pohledu na svět proto nerozumí, pouze jej toleruje. Tato "vibrace" byla patrná po celou dobu jeho premiérování, kdy v administrativě chybělo ženské zastoupení, ale zejména je patrná na výpadu proti Petře Buzkové. Pro veřejnost má ale tento výpad hodnotu vynikajícího testu objevení se duchovního rozměru u Miloše Zemana: Jestliže se veřejně omluví, stal se duchovně zralým k funkci prezidenta! (Nejde o fakta, jde o způsob výpadu.)

A nyní ke skutečným omylům v politice, které z knihy jenom prosvitají
Prvním z nich je chápání příčin převratu a rolí disidentů v něm. Je naivně legrační si myslet, že režim zde nebo v Rusku svrhly hospodářské těžkosti či disidenti. Minimální vliv hospodářských těžkostí na pád totalitních režimů si čtenář může ujasnit na situaci v Kambodži, Kubě nebo severní Koreji. Na neutralizaci několika stovek disidentů v době převratu by stačil rozkaz náčelníka STB generála Lorence k zásahu proti Občanskému fóru. Komunizmus padl z rozhodnutí jiných sil, jak je podrobně popsáno v příslušné kapitole mé právě vydané knihy "Falsifikace a falsifikátoři českých dějin". Tento popis převratu a popis Miloše Zemana se mají k sobě jako ony věhlasné "nebe a dudy".

Dalším omylem Miloše Zemana je jeho kádrová politika
Je neskutečně naivní nepochopit, odkud pramenily "neuvěřitelné" schopnosti prosadit si své za totalily u slušovického předsedy Čuby, Valtra Komárka či Miroslava Šloufa. Stačilo podívat se o dvacet let zpět do historie a měli jsme tu dva takto vlivné lidi, jichž se báli všichni včetně Gottwalda - Václava Kopeckého a Zdeňka Nejedlého. A ví se, odkud pramenilo jejich všemocné chování. Oba byli poměrně vysokými funkcionáři v hierarchii KGB! Zemanem nepochopené varování Václava Havla před "slušovickou mafií" pramenilo samozřejmě z toho, že onen byl informován konkurenční "zájmovou skupinou". Tyto "zájmové skupiny" se vždy vzájemně znají a hrají spolu "zpravodajské hry". Miloš Zeman v kádrové oblasti také nepochopil nedostatek schopných lidí v ČSSD. Je to jednoduché. Kdo nemá jiné životní pohnutky než kariéru a peníze a je schopný, realizuje se s daleko větším efektem v podnikání než v politice strany chudých ČSSD. Tím se tato strana prosycuje lidmi s ambicemi většími, než jsou jejich reálné schopnosti. Je stranou sociálně cítících "průměrů" na rozdíl od stran "lidí všeho schopných". Chybí-li ve společnosti duchovní rozměr, nevyskytují se v ní ani entuziasti, přesněji řečeno entuziasti čehokoliv jiného než peněz. Tak se nemohou vyskytnout ani ve straně, která chce být vyjadřovatelem zájmů zaměstnávaných.

Dalším omylem Miloše Zemana je ovšem jeho chápání chodu politiky ve stabilizované tržní demokracii
On se na základě vlastních zkušeností v konstituování se nové politické hierarchie v době převratu domnívá, že politiku dělají normálně silné osobnosti, které organizují strany. To platí jen krátce v dobách převratu a chaosu, dokud se nově nezformují mocenské elity v nově vytvořených zájmových "kruzích". Zákulisní hra mocenských a hospodářských "kruhů" je podstatou demokratické politiky. Jednotlivci, jakkoliv nadaní, jsou jen pěšáky politické scény. Z tohoto jevu je částečně přemrštěně odvozováno "spiklenecké pojetí dějin". Zákulisní kruhy, hospodářské, finanční, vojenské, kulturní a náboženské, si najímají k prosazení svých zájmů jednotlivce, kteří jim svými "idejemi" zapadají do jejich cílů. Jakmile splní cíl, jsou odejiti. Jakmile by se v etablované demokracii objevil člověk, který by jim nehrál do noty, zlikvidují jej investigativními novináři nebo lživou novinovou kampaní. Proto dokud nebude další revoluce, nemohou nové strany vzniknout. A existující strany budou fungovat tak dobře, jak budou "mazány" rozhodujícími zákulisními "kruhy". To na rozdíl od Miloše Zemana pochopil Stanislav Gross a byl proto označen jinými klientelisty za klientelistu. Kdo chce v politice něco otáčet, musí si vytvořit "kliku". V západních demokraciích jiné, než klientelistické strany nejsou (tedy ty velké).

Ve standartní politice existují dva typy lidí. Jedni skutečnou moc mají a nejsou vidět, druzí se zdají být mocnými a ve skutečnosti jsou jen loutkami, předurčenými k pádu, jakmile dozraje jejich čas. Jestli se takovou loutkou, nebo ne, stane historicky Miloš Zeman, rozhodne až jeho další kniha: Jak jsem se mýlil ve svých omylech!

Josef Staněk
časopis Phoenix 5/2005


Hodnocení
Aktuální hodnocení: 5 (2 návštěvníků)
Štítky: český národ, třetí oko
© 1997 - 2020 Agape Brno
všechna práva vyhrazena
předplatné magazínu | vydavatelství | mapa stránek | kontakt
Hluboká 5, 639 00 Brno | tel.: 775 563 052 | info@agapebrno.cz