Kdyby člověk žil v teplotním ráji, byla by jeho optimální výživou nízkokalorická vegetariánská strava. Když naši předkové přišli do této části Evropy, tehdy ještě chladnější, plné vlhkých pralesů, museli svou stravu přizpůsobit místnímu klimatu. Aby tělo mohlo odolávat chladu a promočeným šatům a botám, potřebovalo mohutný příkon kalorií ve formě tučných mas. Ideálem našich předků se stalo tučné maso vepřové a prohřívající medovina.
U ještě severněji žijících národů maso tuleňů a ryb. Problém je však v tom, že v tucích zvířat, zejména dlouhověkých, se usazují všechny škodlivé látky z životního prostředí. Tělový tuk je přitáhne z krevního oběhu a uloží. V případě zátěže a následného odbourávání tělesného tuku se tyto masivně odbourávají zpět do krevního oběhu a "otravou" tak snižují vitalitu těla či přímo poškozují jeho endokrinní či nervový systém. Signálem promoření našeho těla (mimo nedostatku některých látek) je projev tzv. jarní únavy. Aby k takovému vývoji nedocházelo, aby vitalita členů kmene nebyla podlamována, zavedli naši dávní duchovní vůdcové a léčitelé očistný rituál, odpozorovaný z přírody, půst a hubnutí po každé prošlé zimě. V určitém jarním období je zastaven přívod zejména živočišných tuků do těla a strava je přeorientována ke zvýšenému přívodu vlákniny, zejména zeleniny. Pocit hladu je zaháněn hojným přívodem čisté vody, která pomalu, ale jistě vyplavuje usazeniny z období zimy. Protože lidé tehdy nerozuměli jakémukoliv zasvěcenému výkladu, byl tento ozdravný rituál zabalen do formy náboženských obřadů. Tím se stala víra jako pozitivní a optimistický přístup člověka ke světu a životu racionálním průvodcem lidí ročními obdobími. Když naši slovanští předkové přistoupili na vyšší stupeň duchovnosti, jaký tehdy představovalo křesťanství, bylo nutné, aby staré rituály obdržely novou formu. Tak vznikl český křesťanský rok, moudrá a poetická symbióza duchovních křesťanských zásad a místních užitečných tradic.
V rámci staletími vytvořené tradice bylo prochlazování člověka v zimě čeleno odpovídající "jangovou" stravou. V prosinci se přistoupilo k zabíjení prasat a ryb (prasinec), k vydatné výživě v době svátků vánočních, mrazivém lednu a v době tzv. masopůstu do druhé poloviny února. Pojem masopust byl přejat z italského svátek, hodování! Tak byla v optimistické náladě a při dobré výživě přečkána zima. Jakmile slunce v únoru pozře závěje a jeho sálání obnoví vitalitu těla, nastupuje konec "hodování" a popeleční středa, která každému člověku připomene konečnost jeho těla. Křesťanství předkládá člověku perspektivu pokračování života jeho duše a ducha i po nutné smrti jeho hmotného těla na modelovém obrazu vzkříšení Ježíše Krista o velikonocích. Aby duše člověka na "onom světě" mohla být obnovena jako čistá, musí se nejprve člověk očistit odstraněním nánosů nedokonalostí hmotné dimenze. K názornému předvedení je opět použit vzor člověka, daný mu z Božské sféry. Protože se Ježíš Kristus k očištění těla 40 dní postil na poušti, také náš křesťanský rok má zavedený přibližně 40 denní půst před velikonocemi. Organizátoři duchovnosti našeho národa v postním období a svátcích Vzkříšení zakotvili návod, jak zbavit nejen naši duši, ale i tělo škodlivých nánosů, jejichž příjmu se není možné v nutném způsobu života vyhnout. V tomto období jarní očisty se maso, zejména tučné, stává nečistým, zakázaným. Nastupující jarní práce obnovily pohyb, pocení, zvýšený příjem tekutin. Když po rituální očistě těla nastoupí o velikonocích rituální očista duše a ducha, zimní únava i ve formě duševní deprese se rozplývá. Ateisti rozvrátili tento osvědčený rituál našich předků, zakotvený ve vyšší moudrosti, a teď sklízí plody jarní únavy, syndromy trvalé únavy, duševní deprese. Stoupenci "vědeckého světového názoru" pilně vymýšlejí příčiny a způsoby "léčby" těchto syndromů chemickými prostředky, životobudiči všeho kalibru (vitamíny, minerály a bílkoviny). Jejich účinek je krátkodobý, protože příčina byla nalezena jen částečně v jedné ze tří rovin bytí, v rovině hmotné. Jak jinak, vždyť ji "nalezli" materialisté! My, kteří si vážíme moudrosti našich předků, se naučíme využít ji ještě ve větším rozsahu. Postní období před velikonocemi rozvineme ve všech třech rovinách bytí člověka: hmotné, duševní a duchovní.
Očištění těla, tj. v rovině hmotné, provádíme nejen v rovině půstu od mas tučných, ale i v rovině očisty aury. Očistu aury, zářivého obalu těla, provádíme jako rituál křtu. Na závěr sprchy nebo koupele požádáme Boha, aby všechno nečisté, co ze své milosti dovolí, z našeho těla (aury) voda odebrala, odnesla. Ke svému překvapení zjistíme, že pomůžeme-li tělu normální očistou umytím vodou, naše myšlenková prosba k obyčejnému umytí přidá i odplavení tmavých usazenin vauře, které tam figurují jako původce stísněných nálad a zárodek budoucích nemocí. Rituálním omytím vodou se uvolní psychická nálada a zpevní zdraví. To byl původní smysl Janova křtu v řece Jordánu a to je smysl Mohamedem nařízené denní očisty rituálním mytím.
Očištění duše, tj. síly, která způsobuje, že hmotné molekuly živých těl se pohybují podle biologických (nikoliv pouze chemických) zákonů, neboli žijí, se samozřejmě může provádět jen silami duše. Naše duše se v průběhu roku promoří duševními "jedy", kterými jsou sobectví, závist a nenávist. Tyto vibrace, usadí-li se v duši natrvalo, deformují ji a následně vyvolají také nemoc těla. Křesťanské velikonoční mystérium je ustanoveno tak, aby člověk tyto duševní ledy z duše odstranil rituálem jejich opaku. Vzorově jej člověku předvedl rovněž Ježíš Kristus. Sobectví porazil sebeobětováním, závist pozitivitou, předurčení a nenávist láskou. Následováním jeho příkladu činí pravý křesťan totéž. Tím očistí svoji duši a uvolní tak svůj duchovní vývoj.
Očištění ducha může následovat po očistění duše. Duch člověka je znečištěn ztrátou víry v Boha, věčnost a dokonalost. Jeho projevem je objevení se strachu jako jedu, paralyzujícího celého člověka, jeho možnosti a schopnosti. Duch je hybatelem duše člověka. Je to typ energie, která se v ostatních živých tvorech nenalézá a je původcem odlišného chování člověka a zvířat (člověk je typem těla sice "opice", ale duch ho činí schopným vnímat věčnost a Božskou dimenzi). Znakem přítomnosti ducha v člověku jsou jeho pohnutky, dobré či zlé úmysly a tvořivost, která je vlastně odrazem tvořivosti Stvořitele vesmíru (tyto vlastnosti zvířata nemají). Ve velikonočním rituálu našich předků je také zakotveno posílení víry ve věčnost, spravedlnost, Boha. Tou se člověk oprošťuje od strachu obecně a strachu ze smrti zvlášť. Zmrtvýchvstání Ježíše Krista v novém těle ukazuje cestu jeho následovníkům (podrobně v knize autora: Otevření duchovního oka).
Popisem skrytého významu našich národních křesťanských tradic jsme si poodhalili roušku moudrosti našeho dědictví otců. Každý moudrý Čech si takového dědictví váží a využívá jej. Bohužel násilným působením za diktatury ateistů byla útokem "zaměstnanců ducha hmoty" (materialisti, redukcionisti a skeptici), masa národa odvedena od těchto užitečných rituálů k provádění rituálů "vědeckého světového názoru" jako MDŽ (den žen s jeho bomboniérovými a alkoholickými rituály), Vítězný únor (samopalnické pochody LM s odpovídajícími proslovy) a První Máj, kdy pochodující "jásači" oslavovali "moudré" řízení státu ateisty. Ale protože všechny činy ve stvoření nesou své ovoce, ucítí jej podle typu rituálu na svém těle, duši a duchu také ti, kteří je provádějí.
Josef Staněk
časopis Phoenix 2/2005