Diskuse pod články

Předplatitelé magazínu mají možnost diskutovat ve fóru přímo pod každým článkem. Fórum je zobrazeno pouze v případě, že je uživatel přihlášený na stránkách.

Nepřehlédněte

16.02.2013 | 10% sleva pro předplatitele magazínu na celý sortiment knih a nahrávek.

03.02.2013 | Z důvodu změny Klubu Agape na Magazín Agape byla aktualizována Pravidla používání služby. Předplacené členství v klubu bylo automaticky převedeno na předplatné magazínu ve stejné délce trvání.

21.11.2010 | Právě jsme zavedli novinku Kolektivního léčivého působení na člověka.

Třetí tisíciletí bude érou esoteriky

Za příčinu tohoto desintegračního procesu se obecně považuje vyhasínání duchovního rozměru civilizace, zejména jejího křesťanského základu. Proč křesťanský duchovní impuls slábne, o tom se vedou rozsáhlé polemiky. Nejhorší na celé věci je, že ani od politiků ani od teologů není slyšet žádný reálný návod k řešení, které by umožnilo změnu trendů současných společenských dějů. A to navzdory existenci mnoha politologických škol, fakult sociálních věd, teologie, psychologie, pedagogiky a psychoanalytické medicíny. Soucit s jejich bezradností nedovoluje ani položit těmto institucím veřejně otázku po dlouhodobých a markantních výsledcích jimi vyučovaných teorií. Vždyť pouze jen pozitivní výsledky jimi vyučovaných teorií v praxi mohou prokázat, že to, co je vyučováno jako "pravdy" v těchto oborech, pravdivým skutečně je.

Není v zájmu horkotěžko udržované společenské rovnováhy, aby ještě vyšlo na světlo, že tyto obory, považované za vědní, oázami objektivního poznání nejsou. "Prasklo" by, že politologové prakticky nikdy neodhadli budoucí politický vývoj, že největší sociální napětí je ve státech s největším počtem sociálních a manažerských fakult, že místa s největším počtem ateistů korelují s místy výskytu největšího počtu teologů (mezi primitivy ateisté nejsou), že nejméně si dovedou sami se sebou poradit psychologové, nejnevychovanější děti bývají ty pedagogů a nejnezdravěji a nejkratčeji žijí lékaři? A proč tomu tak je navzdory velké snaze zmiňovaných? Pokusím se napovědět.
Všechny výše uvedené obory jsou infiltrovány lidmi, kteři si vsugerovávají, že svými smysly a přístroji zachycují celou existující skutečnost (stvoření) a jsou schopni ji pochopit hmotným rozumem. Jinými slovy, odborníci těchto oborů jsou ovládnuti hypnózou materializmu, která vylučuje existenci transcendentního (rozum přesahujícího) rozměru existující skutečnosti (stvoření), a tím jeho zkoumání. Pouze z toho, co vidí vlastními smysly (a změří hmotnými přístroji) ve společenském jevišti, smí odborník v těchto oblastech popisovat síly, jimiž se řídí chování člověka jako tvora i pohyby nálad lidí. Skutečný řídící "duch" společenských oborů odmítá vzít na vědomí existenci odnepaměti vyciťované zakryté strany námi pozorovaných jevů. A ta natruc popíračům její existence viditelnou realitu silně ovlivňuje a čas od času vyvolává nepředvídané celosvětové katastrofy (fašizmus, bolševizmus, terorizmus). Materialistická autosugesce klimatu společenských věd zabraňuje lidstvu poznat zákony neviditelné strany existující reality. Bez akceptování její existence není další pohyb společenských věd, a tím lidstva kupředu možný. Bez znalosti všech zákonů, řídících lidskou společnost, i těch, kterými se řídí irracionalita a nadracionalita, skončí všechny pokusy o vytvoření dokonalejší formy organizace lidstva krachem. Materialistická jednostrannost je oním kořenem toho, že všechny dosavadní sociálně-inženýrské plány na vylepšení vztahů mezi lidmi se ihned zvrhly v karikaturu, ve stav horší předešlého (naposledy reálný socializmus). Podstatu budoucího krachu ateistického socializmu vystihl již T.G.Masaryk vyslovením zásady: Socializmus je věc mravní. Jen lepší člověk může vytvořit lepší společnost! Neboli nikoliv přerozdělování majetku vytvoří světlé zítřky, ale mravnější jedinec i komunita. Tedy, ne Caesar, ale Ježíš, ne osvícený vládce, ale ten, který promění lidské duše.

Stokrát může šéfredaktor MF Dnes, Jiří Večerník (7.8.2004), hořekovat nad tím, jak málo u nás vzniká nových myšlenek, když nepojmenuje příčinu, jejíž působení sám pomáhá udržovat! Tou příčinou, sterilizující vzdělanostní vrstvy, je jejich názorová dialekticko-materialistická homogennost. Marxizmus-leninizmus se svojí agresivitou vůči jiným názorům se sice zhroutil, ale jeho duch se transformoval do současné módní skepticko-redukcionistické podoby a drze nazývá sám sebe jediným objektivním poznáním. Duch redukcionizmu, také vědeckého světového názoru, vytváří ve vědeckých, medicínských a kulturních kruzích inkviziční atmosféru vůči jakýmkoliv jemu se nehodícím názorům. Jenže z praktických následků víme, že rozdílné, ba šokující odlišné názory jsou onou půdou, která jediná dává vznik překvapujícím polemikám a novým pohledům na problémy. Vždyť je známo, že 90% nově se objevivších názorů se ukáže jako potrhlých, 9% jako částečně poučných a 1 % geniálních. A historie mnohokrát prokázala, že vědecké instituce nedovedou toto jedno procento ze změti potrhlých nápadů odhalit. Proto tvůrčím pohonem společnosti je myšlenkový kvas, svoboda tvorby potrhlých nápadů. Poohlédněme se za poučením do minulosti, kdy se stala Praha centrem evropské vzdělanosti: Za doby Rudolfa II, kdy se to v Praze církvemi a šarlatány jen hemžilo, nebo v 18 století, kdy na pravověrnost dozírala svatá inkvizice? Nebo v padesátých létech 20 století, kdy vědeckost prověřovala KSČ?

Česká kultura, věda a společenský život obecně se dosud nevymanil z jednostranného materialistického přistupu ke světu. Ten udržují při životě neviditelné ateistické klaky polovzdělanců na školách a v kulturnich institucích, kteří svůj pohled na svět získali studiem VUMLu (večerní univerzita marxizmu-leninizmu, pro odborníky dříve povinná). Tato domněle vědecká pseudověda formovala podvědomí současných lékařů a odborníků všech oborů. Svými způsoby přístupu k problémům, které jsou typické neskrývaným odporem k mnohosti názorů, k pochybám o vlastní objektivnosti, přeceňováním hodnosti a titulů, vytvořila mezi inteligenci atmosféru fádních, sterilních, jakoby vědeckých rituálů.

Tato situace není nepodobná stavu, který před staletími přivedl do strnulosti a sterility teologické obory a způsobil tak jejich ustrnutí a současnou krizi duchovnosti lidstva. Nyní se pokouší tentýž duch umělého sebevědomí ochromit společensko-vědní obory. Duch hmoťáctví mezi inteligencí zajistí vyloučení "ze slušné společnosti" tomu, kdo by se pokoušel zkoumat iracionální stránku lidské existence metodami, které výše uvedené obory považují za nevědecké (rozuměj nematerialistické). S takovou nejjasněji viditelnou situací jsem se setkal v medicíně! S úžasem jsem hleděl na vyděšené tváře lékařů, kteří se vyplašeně ohlíželi kolem jako za totality, kdykoliv jsem se zmínil o duchovních příčinách nemocí. Šeptem a se strhaným obličejem mi sdělovali, že k podobným závěrům jako já došli sami svým pozorováním, ale kdyby názor vyslovili veřejně, stali by se terčem tlaků šéfů a kolegů a byli by nařčeni ze šarlatánství a nevědeckosti. Duchovní rozměr člověka je v medicíně a společenských vědách pavědeckou komoditou!
Meditačním ponořením do příčin tohoto stavu veřejného mínění nutně dojdeme k závěru, že výše zmíněná hmoťácká jednostrannost společenských, vědních oborů na straně jedné a naprostá ztrnulost duchovních společenství (církví) na straně druhé, jsou původcem toho, že západní civilizace nemůže najít nové přístupy k bytosti člověka a objevit zákony dosud skrytých dimenzí jeho bytí. Tím zapříčiňuje růst vnitřního duševního pnutí masy lidí. Překvapivá aliance nositelů vědeckého světového názoru ve vědě a scholastiků v církvích je příčinou všeobecné nemohoucnosti dotváření dokonalejšího člověka výchovou ke štěstí a harmonii, a tím zavedení vyššího typu civilizace "Království božího na zemi". Abychom podstatu "řídícího ducha" těchto společenských oborů a společenství prohlédli, musíme vyhmátnout společný rys, který je spojuje. K našemu překvapení zjistíme, že se shodnou jen v jedné věci: v boji proti poznáváni esoterických (nemoterialistických) dějů v duši člověka a v boji proti snaze poznat skrytou iracionální tvář stvoření.
Je nepochybně fascinující vidět dojemnou shodu "vědeckého skeptika" a církevního hodnostáře! Co to musí být za sílu, která donutí ke shodě i takové protiklady?

Ano, touto silou je hrůza z poznání prázdnoty a nedomyšlenosti svých názorů, která mu s plnou vahou připomene, že by snad měl přece jen hledat tu sílu, která jej vytvořila, hledat i důvod své existence. A ten by těžko nalezl v tom, co dělá a jak se chová. Odnepaměti lidstva, od dob jeskyně Altamíry, se lidstvo snaží poodhrnout závoj, který zakrývá tušenou druhou tvář světa. Odvážlivci se snažili, více či méně laicky, vypracovat si metody, pomocí kterých by pronikli do stavů, nyní nazývaných stavy rozšířeného vědomí. Dříve se říkalo do transu, k otevření třetího oka či nabuzení "věšteckého střeva".

V duchovních centrech všech dosud známých civilizací vznikaly celé "školy" tohoto umění, z nichž nejexaktnější byla egyptská a řecká mystéria. Jejich absolventi získávali schopnost mimotělních zážitků a vhledů za kulisy viděných jevů. Z psychologických a povahových důsledků těchto zážitků se odvíjel mimořádný vnitřní klid frekventantů, jejich schopnost nadhledu na věci světa z hlediska věčnosti, schopnost krátkodobého předvídání, "vidění do lidí". Z člověka světského, povrchního se absolvováním mystérií stával "zasvěcenec". Těmito vlastnostmi se ovšem takoví lidé stávali značně nebezpečnými pro vládnoucí uctívače vlastní moci.

Celé etapy dějin se staly příznačnými štvanicemi na ty, o kterých mocní tohoto světa jen tušili, že by mohli vědět více. Štvanci se snažili maskovat se "imičí" neškodného blázna, poustevníka, astrologa či podivínského "filozofa". Vzdělanci vědí, že již v Platonově "Podobenství o jeskyni" Sokrates jasně varuje: zajatec hmoty, uvolněný z hmotného těla do skutečného světa (dimenze idejí), je tam vždy jen nakrátko a navíc oslněn dosud neznámými jevy. Postřehne tedy jen úryvkovitě podstatu dosud jen povrchně známých jevů a může si je špatně vyložit. Tomuto subjektivnímu zkreslení mimosmyslových vjemů se experimentátoři snažili čelit "výměnou zkušeností", neboli komunikací mezi zasvěcenými. Jenže zde je kámen úrazu. Veškerou mezilidskou komunikaci (a tuto zejména) bedlivě střeží mocní tohoto světa. Latinikům je dobře známa historie Sokratovy či Pythagorovy smrti.

Znalcům dějin prvotního, ještě Ježíšova křesťanství, které je prvním pokusem o spojení Řádu tohoto a onoho světa v jeden, jsou známy děje, které se odehrály v prvotní církvi po vniknutí "vládce tohoto světa" mezi křesťany. Císař Konstantin podmínil povolení křesťanství změnou principu víry prvotních křesťanů: toleranci ve výkladu Ježíšových slov.
Prostřednictvím koncilů řízených císaři byla provedena "věroučná úprava" prvotního křesťanství světskou mocí, která přizpůsobila jeho původní učení principům vládnoucím v hmotném světě. Všichni křesťané s transcendentními zážitky, tzv. gnostici, byli odhaleni jako heretici a potřeni "jako třída". Za souhlasu pravověrných "křesťanů" je mocní tohoto světa upalovali (prý v Ježíšově duchu). Tím byl na dva tisíce let znemožněn vývoj mimosmyslového poznání transcendentního rozměru.

Mimosmyslové zážitky křesťanských gnostiků byly nejčastěji vyvolávány trýzněním těla hladovkou po způsobu Ježíšova čtyřiceti denního půstu na poušti. Získané prožitky a vize si gnostici vyměňovali jen mezi sebou, tedy mezi těmi, kteří měli představu o věci a na ostatní křesťany se dívali "z patra". Nejtvrdšími odpůrci gnostiků jménem teologické vědy byli církevní hodnostáři. "Teologové", dokonalým potřením esoteriky a svojí proměnou v mrtvé scholastiky, ztratili schopnost komunikace se skrytou stranou stvoření, a tím s Bohem, a proměnili se na pouhé strážce vybraných písemných památek (evangelií). Takový stav duchovních vůdců lidstva vede samočinně ke ztrátě jejich vyzařování (aury, charizma) a k nahrazení skutečné duchovní autority světskou pravomocí ve stylu "svaté" aliance trůnu a oltáře. Na tento zákon spoléhala i hnací síla tohoto vývoje duch temnoty a nepoznání! Důsledky vyprázdnění esoteriky (mystiky) z křesťanství jsou v současnosti příčinou duchovní smrti západní civilizace v důsledku "nepřesvědčivosti" (prázdnoty) církevních evangelizátorů. Bez ohledu na to, kolik osvícených a oduševnělých lidí se v průběhu staletí i dnes v církvích skrývalo a skrývá. Tito však vždy museli mlčet a byli a jsou bez rozhodujícího vlivu. Pro ustrnulou scholastiku současných církví je zřejmé, že z řad současných duchovních společenství žádná náprava duchovního klimatu přijít nemůže (ač by měla).

Dějinné selhání "teologů" vytvořilo prostor pro nástup ducha hmoty Ahrimana (satana), otce materializmu. Ten prostřednictvím svých lidí vytvořil myšlenkové monstrum "vědeckého světového názoru", opřené o hypotézu, že hmotné prostředí má schopnost se samo od sebe organizovat ve stále složitější chemické obrazce a nakonec v život a jev, který se nazval člověkem. (Jen ateisty je v reálu pozorováno, že entropie hmoty "vývojem" sama od sebe klesá v suprařádovém stupni). Tímto zjevným bludem vysvětlili materialisté vznik člověka a "duch hmoty" zablokoval v člověku touhu po opětovné komunikaci s neviditelnou duchovní tváří stvoření a jeho Tvůrcem. Lidstvo vstoupilo do věku temna, do věku materialistického šílenství, do současnosti. Lidé posedlí touhou po vlastnictví hmotných předmětů, stupňují tuto touhu až ke stupni, kdy pro peníze jsou schopni všeho. Přestávají být lidmi, tj. duchovními bytostmi. Jestliže by tento druh šílenství - ateizmus, skutečně zachvátil natrvalo většinu, vyrovnala by se rovnováha stvoření světovou katastrofou. Bůh a bytosti druhé strany milují člověka jako svůj výtvor a zákonitě připravují pomoc těm, kteří ji chtějí přijmout. Pomáhají rozšiřovat schopnosti vnitřního vidění mnoha lidem, aby tak mohli prolomit materialistickou hypnózu "zaměstnanců ducha hmoty". Kvantum citlivých lidí prožívá esoterické zážitky, stavy "blízké smrti", zjevení, osvícení, obrácení, jasnovidění až po získání schopnosti "šamanské diagnostiky" a léčitelských schopností. Těchto lidí se změněným pořadím hodnot života rychle přibývá, zejména v ateistickém Česku, což vyvolává zděšení pracantů ducha hmoty. Jsou tímto jevem zděšeni a v médiích naříkají nad "nárůstem iracionality" a nenormalizované náboženskosti. Lidé s mimosmyslovými zážitky si ještě nezvykli se beze strachu domlouvat a objektivizovat si je. Nemohou se o svých dojmech nic dočíst, upadají do subjektivizmu a při své nepřipravenosti si zažité nesprávně vyloží. Často vzbuzují dojem lidí částečně potrhlých. To je však jev současný a dočasný. Duchovní kvas vytřepe extrémy, vytvoří základnu pro nástup duchovní alternativy bytí člověka, a tím vyšší civilizace na zemi. Duchovní krize časem ještě více rozvrátí duševní vitalitu ateistů a dialektických materialistů.

Kdo věří v nic, nedostává od ničeho podporu ani duševní ani duchovní. Kdo věří na pomoc z neviditelné strany stvoření a zaslouží si ji, dostane ji. Tím se zařadí do dlouhé řady lidí s esoterickým zážitkem a podporou, získá schopnost přežívat psychický tlak ducha hmoty Ahrimana. Jen lidem s esoterickým rozměrem duše bude patřit budoucnost.
Jen ti lidé, kteří budou vědět na základě vlastního vhledu, že dodržovat zákony stvoření "se vyplatí", vytvoří lepší společnost i na zemi!

Nakonec nezbude nikdo, kdo by se neuměl vcítit ve skrytou tvář stvoření, kdo by netoužil po komunikaci s ní. A jiným způsobem, než prostřednictvím do zákonů nevědomí zpracovaných esoterických a snových zážitků, není možné zrušit moc všeobecné materialistické hypnózy. Zpracování zákonů skrytého rozměru člověka a celého stvoření není však možné bez zlomení mediální a společenské moci ateistů a materialistů.

Bez poznání zákonů dosud skryté dimenze stvoření pomocí metod rozšířeného vědomí, objevení dosud netušených možností mozku, energií v člověku, není možné vytvoření nestresované lidské bytosti, a tím příchod vyšší duchovní společnosti. A ona jistě přijde, protože jinak by se lidstvo samo zničilo. Duchovní společnost postupně a automaticky obnoví jak vztah ke Stvořiteli, tak vztahy mezi lidmi i vztahy k přírodě.

Cestou k duchovní společnosti je tedy svoboda v poznávání skutečných zákonů nejen hmotných, tj. současné vědecké poznání, ale i zákonů bdělému vědomí skryté esoterní strany stvoření. Teprve touto kompletací se stanou společenské vědy poznáním, které bude mít skutečné výsledky. Plody kompletního poznání pozná každý: teologové budou hovořit s Bohem, sociální vědy budou přesně předpovídat, pedagogové budou mít nejvychovanější děti, psychiatři a psychologové budou nejvyrovnanější a nejspokojenější lidé, lékaři nejzdravější a dožívající se nejvyššího věku.

A všichni lidé budou šťastní a blažení, což se jinou terminologií nazývalo zlatý věk, ráj na zemi, království boží, utopie, komunizmus bez ateistů. Ježíš tento stav označil jako: Slepí vidí, chromí chodí a chudým v duchu se zvěstuje radostná zvěst, že není smrti duše!

Josef Staněk
časopis Phoenix 10/2004


Hodnocení
Aktuální hodnocení: 5 (5 návštěvníků)
Štítky: civilizace
© 1997 - 2020 Agape Brno
všechna práva vyhrazena
předplatné magazínu | vydavatelství | mapa stránek | kontakt
Hluboká 5, 639 00 Brno | tel.: 775 563 052 | info@agapebrno.cz