Konstantin v Římě

Druhý adventní víkend jsme tedy navštívili „Věčné Město“, a během necelých dvou dnů jsme tak mohli obdivovat, i se trochu podivovat nad tím, jak dnes žije město, které kdysi dávno doslova vládlo světu. Protože Řím, to je opravdu velkolepá minulost, a navíc je to místo, tvořící jeden ze základních kamenů naší civilizace, ať už po stránce náboženské, sociální nebo občanskoprávní. Člověk zde najde prvky skvostné kultury, zachovalé stopy dávné architektury, ale i dosud žijící projev ducha mnoha osobností, které se zasloužily o pozvednutí života lidské společnosti ve všech uplynulých staletích.
Bohužel je však také smutným faktem, že dnešní Řím prochází jeho návštěvník střežen hlídkami ozbrojené stráže, která však kupodivu nestojí před budovami bank či směnáren, ale hlídá se samopaly nejdůležitější křesťanské a antické stavby. Stejně jako v jiných evropských městech se tak vkrádá do mysli člověka nemilá otázka, která v jiném kontextu zazněla kdysi dávno právě tady za římskými městskými hradbami: Quo Vadis, Roma?
 
Cílem pouti naší malé skupinky byla v Římě především Bazilika svatého Klimenta, proto jsme také zamířili naše kroky do městské čtvrti, kde se tento starobylý kostel nachází. Nejprve jsme ale vstoupili do Baziliky Santa Maria Maggiore, která patří k těm více „vyšňořeným“ církevním stavbám. Kdysi dávno totiž právě zde, na místě původního oltáře, v roce 868 schválil papež Hadrián II. bohoslužbu ve slovanském jazyce, a vysvětil Metoděje a jeho žáky na kněze. Bazilika byla v době naší návštěvy takřka prázdná, ostatně v celém Římě je v tuto roční dobu podstatně méně turistů a ze stávajících tvoří velkou část samotní Italové, kteří sem jezdí s rodinami na výlet právě mimo hlavní turistickou sezónu.
Kousek od Baziliky Panny Marie Sněžné je potom menší kostel Santa Maria Prassede, který je mnohem komornější než většina pompézních římských církevních staveb a je v něm i velice harmonická a povznášející duchovní energie. V jeho prostorách se nachází kaple Svatého Zena s krásnou mozaikovou výzdobou.
 
Bazilika Svatého Klimenta patří k nejstarším kostelům v Římě a bohužel se zde nesmí vůbec nikde fotit. Naše zkušenost je ale taková, že právě tento svatostánek bychom určitě doporučili v Římě navštívit, jednak jako stavbu mnohavrstvé historické tradice a především pak proto, že zde leží ostatky muže, který k nám kdysi dávno přinesl Slovo a Písmo. Hrobka Svatého Konstantina je přitom velmi prostá, ale energie tohoto místa je tak ohromující, že asi není pochyb o tom, jaký duchovní velikán zde leží ve skutečnosti pohřben. My jsme s kamarády při této naší pouti do Říma vůbec nenavštívili Vatikán, a ani jiná důležitá církevní místa, přesto však jsme odjížděli z Věčného Města s pocitem, že jsme přišli právě tam, kam jsme přijít měli a že i v prostém chrámu se člověku může dostat velkého požehnání.
http://www.basilicasanclemente.com/ita/index.php/informazioni/basilica
 
Po návštěvě Baziliky Svatého Klimenta jsme se ještě zastavili na chvíli v klášteře Santi Quattro Coronati a pak jsme přešli do čtvrti Trastevere (Zátibeří), kde se nachází významná stavba a jeden z prvních křesťanských svatostánků v Římě, Santa Maria di Trastevere. Tento kostel je zajímavý mimo jiné i tím, že ho zcela jistě navštívil kdysi dávno Karel IV., protože v jeho vstupním atriu jsou dva obrazy, jejichž donátorem byl právě český král a římský císař, a které měly jako původní motiv obraz knížete Václava. 
Čtvrtí Trastevere jsme pak prošli až do centra města, minuli jsme Pantheon a Andělský hrad, a Vatikán jsme zahlédli jen z větší vzdálenosti. Nebylo ani naším záměrem navštívit některé „top“ turistické římské památky. Sledovali jsme spíše život ve zdejším městě, který je sice nesmírně zatížen množstvím turistů, ale přesto si ještě v některých zákoutích uchovává něco ze své specifické atmosféry. Zahlédli jsme například několik malých dílen, kde se zpracovávala kůže nebo opravovaly rámy a podobně. Všude v Římě se také dá koupit velice dobrá káva, dokonce levnější než u nás doma, a i v centru města se dá slušně a levně najíst. Netřeba chodit do zdejších na turisty zaměřených restaurací, spíše bych doporučila takové ty malé bufety, které navštěvují hlavně místní obyvatelé a kde často vaří výborné těstoviny. Italové si na kvalitu jídla dost potrpí a během dne se stravují většinou někde venku, kde upřednostňují právě „pastu“. My jsme takto ochutnali něco z místní nabídky a byli jsme velice spokojeni.  
 
Následující den jsme v Římě začali prohlídku návštěvou Kolosea. Zde bylo turistů poměrně hodně, takže si moc neumím představit, jak to tu vypadá v hlavní turistické sezoně. Koloseum samotné je jakýmsi symbolem Říma, ale za sebe musím říci, že je celá stavba sice impozantní, nicméně energie v jeho prostorách je výrazně negativní. Navíc dole při vstupu stojí jakási rohatá socha, která celý rozpačitý dojem ještě umocňuje. Ale ono se ani není moc čemu divit, v těchto prostorách se odehrálo mnohé zlo a emoce v podzemních prostorách, stejně jako na tribunách mezi diváky, bývaly spíše doprovázeny negací, než něčím duchovním a světlým. Stavba Kolosea měla představovat jakýsi vrchol moci Říma, ale spíše se v ní odráží velký úpadek a předzvěst zániku jedné mimořádné civilizace.
Vedle Kolosea se potom rozprostírá starobylé Forum Romanum, které zažilo mnohé významné osobnosti, a tato historická část Říma je jedním z míst, kde se zrodila naše evropská civilizace. Strávili jsme tu několik hodin a pořád bylo na co se tu dívat a čím se kochat. Bylo i pěkné počasí, a co je na tomto místě opravdu skvělé je to, že tu nenajdete žádné komerční stánky se suvenýry a rychlým občerstvením. Pouze při vstupu se tu potloukají prodavači drobných doplňků, nicméně nikde jsme tu neviděli žádné hyzdící atrakce, jako je tomu bohužel například u nás, v našem hlavním městě.
 
Naše návštěva Říma se pomalu chýlila ke svému konci, a tak jsme v odpoledních hodinách ještě navštívili Panteon, minuli několik Berniniho fontán, turisty doslova obleženou Salviho Fontanu di Trevi, a Španělské schody – a ty jsme vyběhli raději zrovna po dvou, abychom se vyhnuli největší mase nákupů chtivých turistů. Z postranní uličky vedoucí nad nejznámějšími obchodními zónami jsme pak měli nádherný výhled na celý Řím, i s kupolí Svatopetrského chrámu, a to bylo i naše rozloučení se s Věčným Městem.
Zbývá snad jenom dodat, že hlavní město Itálie určitě stojí za to navštívit a možná, že čím dříve, tím i lépe. Pro mne osobně byla cesta do Říma, a hlavně pak ke hrobu svatého Konstantina, velice důležitá, ale tohle město nabízí i hodně jiných pozoruhodných míst a mistrovských děl. Netřeba přitom podléhat davové psychóze, že kdo neuvidí nejznámější turistické cíle, bude o něco z Říma ochuzen. My jsme si vybrali pouze taková místa, která nás oslovila svým pozitivním vyzařováním, a proto jsme se také vrátili z návštěvy Věčného Města spokojeni a obohaceni o další poznání a duchovní prožitek.
 
1-6.jpg
 
 
2-6.jpg
 
 
3-6.jpg

Text:  Alžběta Kováříková
Foto:  Jan Ištvánek
 

Fotogalerie

123456789101112131415161718192021222324252627
© 1997 - 2019 Agape Brno
všechna práva vyhrazena
předplatné magazínu | vydavatelství | mapa stránek | kontakt
Hluboká 5, 639 00 Brno | tel.: 775 563 052 | info@agapebrno.cz