Rýmovačky o životě

Rýmování o životě

Toužím se rozplynout
a na nic nemyslet
zbavit se strachu
a obeplout svět
Najít rovnováhu –
svůj vnitřní gyroskop
netoužit po blahu
odejít beze stop…

Přišla jsem nahá –
proč měla bych brát
něco si s sebou
na onen práh?

Svou stopu po sobě
nechá zde každý –
pár dětí, osudu běh…
A vzpomínky navždy
si ponesou oblaka, řeky a skály
Mé kroky životem
za to však stály.


Čekání na zázrak

Den za dnem kráčíme
životem svým
obyčejným, všedním
Zázraky jsou jen v pohádkách
Ostatní o nic vyprávějí
Čtem´ o nich v bájích
Jen nám se vyhýbají…
Toužíme po nich, věříme
„Dotkne se zázrak také mne?“

Budoucnost
Někdy

A co dnes?
Každé nové jitro –
nezdá se Ti zázrakem?

Máš své plány, sny…
Vyplní se Ti jediný
do detailu přesně?
Ne?
A ani nemůže!
To je právě nádherné,
že den není kopií minulého dne
a okamžik se mění v okamžiku příštím

Věříš už v zázrak všedního dne?
Že ještě ne?

Siločáry slunce
mezi korunami stromů
A šťastné dítě,
když běží k mámě, domů
Člověk potká člověka
věří v lásku –
na zázrak čeká:
„Je tu, aby mne miloval?“
Ten zázrak už se přece stal!
Úžasný člověk, setkání
Den krásný nad očekávání
A dnešek plný milých lidí,
co lásku ve Tvých očích vidí

Chceš zázrak?
Otevři oči
Otevři srdce
Otevři dveře a jdi
do nového rána…


A jedny dlouho potlačované vzpomínky na dětství

Psí oči

Sama
Schoulená, zbytečná, nezvaná

Jak z útulku štěně
smutnýma očima
těká odnikud nikam
Tak děťátko ve mně
vysílá teskně
signály duše:
TU JSEM!

Neběhám, neprosím
Jen psíma očima
toužebně vyčkávám
že někdo ke stolu pozve mě
- buď vítána v našem domě!

Na okraji…
Potichu sleduji
ten cvrkot kolem
Sedadlo vedle mne v kině či vlaku
zůstává prázdné do pozdního mžiku
Myšlenky honí se hlavou:
Sedáte jinam -
proč já nejsem tou pravou?

Znamení pohany
či nelásky dítěte
nosím si na čele?
Což vinna jsem,
že zdálo se veselé
mít mě jen na hraní?

Už dávno se nebudím z spaní…
To vzpomínky jsou denní můrou
Jen láska
byla by tou pravou kúrou
Smál ses mi
Kde zůstalo pohlazení?
To se smí
obrat mě o dětství?

A sestra byla vyvolenou…
Tu´s mohl houpat na kolenou
Můj skrytý pláč
změnil se ve vzdor
Cítím jen zradu
…a pak už jen odpor

Pošlapat! Odhodit!
Jak hadrovou panenku
rozervat na kusy!

Nezlobit maminku…

Můj smutku na duši!