Je jaro a nejkrásnější měsíc máj,
kdy rodí se vše nové a raduje se celý kraj.
Právě i před sedmi sty lety, krásné jaro bylo.
Elišce Přemyslovně se dítě narodilo.
Byl to syn Václa a předurčený král,
jeho otec se ale o svůj trůn velmi bál.
Vůli Boží, tu nikdo nezastaví i když
se svou vůlí, proti ní silně staví.
Co stát se má, to se i stane
a osud nikomu dlužen nezůstane.
Nyní, když slunce nad Prahou vychází,
tak jako tenkrát, celou jasně ozáří.
Když se mlha ráno zvedá u Vltavy,
hejno labutí pluje po jejím kraji.
Sluníčko městu nadělilo nový šat,
Václavu jako dítěti bylo odepřeno,
se svojí matkou pokojně vyrůstat.
Vězení, výchova i dobří učitelé,
otužili ho na duši i na těle.
Že jeho dušička silná byla,
přetěžká doba ho nezlomila.
Cesty a setkání s učenci vzdělanými,
začali vytvářet lepší a nové dějiny.
Praha i lid český ho tak zaujal,
že stal se z něho z Boží vůle král.
Když biřmován byl, stal se z něho Karel
a toto jméno až do smrti užíval.
Všude byl uctíván a císařem jmenován.
Chtěl, aby Evropa jednotná byla,
a na morálních zásadách zakotvena.
Kde národy jsou si blízké a vzájemně se ctí,
vyměňují si zboží a také vzdělání.
Do Prahy měly všechny cesty vést tak,
aby vzdělanost proudila tam i zpět.
Poučen z boje, raději slovem vládl,
skončila seč a odložil navždy ostrý meč.
Za jeho vlády vznikala díla nedozírné krásy,
proti je právem nazván Otcem vlasti.
Dodnes tu Génius loci působí
a přitahuje k nám významné osoby.
Co je to za sílu, která neodchází ?
Proč v krizi se jeho národ semkne
a " U koně " se svorně schází ?
To díky Bohu, že nám byl poslán Karel IV,
císař i král a velké dílo tu zanechal.
To dílo mravní základ a ducha má,
proto přes staletí se v něm uchová.
Ať vzkvétá nejen sláva, ale i dobrá ctnost,
aby i mezi národy se tvořil světlý most.
Most, který přiláká jen dobré duchy k nám,
tak jako to mínil náš osvícený císař i král.
Ať obnoví se cesta k městu novému,
k městu Jeruzalému.
Pak mír a láska budou proudit s nadějí,
že rytíři ducha znovu ožijí.