Milí přátelé. Chtěla bych svými veršíky seznámit děti s tím, kolik práce musí lidé žijící na statku nebo farmě vynaložit, aby vše fungovalo. Aby byla zvířátka nakrmena, ošetřena a krmení pro ně připraveno.
Ráno na statku
Ráno první kohout vstává, kokrhá, až bolí hlava.
Nemůžeme déle spát, musíme už také vstát.
Vypustíme slepice, začly kdákat velice.
Lenošit se tady nedá, krmit, čistit, spáčům běda.
Kravička si pobukuje, kupku sena přežvykuje.
Koník také ve stáji, vodičkou se napájí.
Tam zas chrochtá vepřík malý, pomeje mu dobré dali.
V králičníku králíci, dupou, dupou po píci.
Pes také vstal, poštěkává, maminka mu kosti dává.
Koza mečí mé, mé, mé, kdo na pastvu požene?
V ohradě je cinkot slyšet, to ovečky vstávají.
Jak se hýbou, popásají, zvonky hezky cinkají.
Jenom kocour líně leží, na lenošce na zápraží.
Celou noc se někde toulal, lovil myši, strašně mňoukal.
Vystavil se sluníčku a přede si písničku.
Kočka zase strost má, že koťátka krmit má.
Sají mléčko lahodné, aby byly čiperné.
Potom trochu zaskotačí a do všeho packu strčí.
Kravička už celá nesvá, chtěla by se podojit.
Hospodyně běhá, spěchá, koho první nakrmit.
Až kravičku podojí, mléčko hezky rozdělí.
Děti už tu čekají, že si mléčka nalejí.
Něco se dá také zkvasit, brambory kefírem zapít.
Sesbírá se smetana, pak se máslo nadělá.
Děti už si do školy, krajíc s máslem chystají.
Tak a po té velké práci chutná dobrá snídaně.
Protože pak hospodář, chystá koňům postroje.
Každodenní lopota, ať pátek či sobota.
I v neděli vstávat musí, křičí také hejno husí.
Hospodář a hospodyně obdivu že hodny jsou,
ke zvířátkům, také k půdě, mají lásku velikou.
Milé děti, bez práce, nejsou ani koláče.