Déšť stále nepříchází a v korytu Moravy hodně vody schází.
Přesto se život tlačí ze všech stran, ožívá v polích celý lán.
Smuteční vrba na břehu stojí, pupeny k jaru se rychle strojí.
Pružné má větévky, visí jí dolů, shlíží se v řece, hladí se spolu.
Ta Boží míza nahoru stoupá, vrba se ve větru pomalu houpá.
Převislé větévky lehce se kývají, všimni si, že na tě mávají.
Rok co rok kladu si otázku, kdo zase uplete vrbovou pomlázku?
Chlapci je upletou, dívky navážou pentličky, šlaháče odmění vajíčky.
Blíží se po roce Velká noc a její vylití bude mít velkou moc.
To že i Ježíše šlehali a potom na kříž přibili, nevěda co vlastně dělali.
Syn Boží tak potupen byl a svoji vzácnou krev, z láska k nám vylil.
Na jeho památku proutky se splétají a vrby větévky každý rok darují.
Darujme vajíčka, ale i lásku k nim, aby byl navěky uctíván Boží syn.