Ten lidský čas, jak na moři vlna plyne.
Každičkou chvíli je jeho vlnění jiné.
V bezvětří hladina klidná je a rovná,
ve větru zvedá se, bouří a je silná.
Obrovskou sílu má vodní masa,
pěnivé vrcholky vln - to také krása.
Slunce se ráno nad mořem vynoří,
s kapkami vody tiše si hovoří.
Večer co večer za obzor zapadá,
poklidnou hladinu obarví do ruda.
Jak vlnka za vlnkou stále běží,
dohonit stejně jak čas, je stěží.
Země tu spoustu vody nadzvedá,
jako ta matička, co dítě kolébá.
Čas lidský jednou svoji dráhu končí,
ale to moře, to nikdy nekončí.
Promění jen svoji vodní tvář,
ale i lidská duše přijde za čas zas.
Tak věčný koloběh života a smrti,
stále nás k pohybu někam nutí.
Jenom ta Láska stále stejná je,
přes vlny života nás vede do ráje.
Tak ať ten čas klidně na Zemi plyne,
ať lidské sémě na bouři nezahyne.
Chraňme si lásku, chraňme si čas,
abychom užili těch Božích krás.