Jarní déšť
Krůpěje rosy na tisu se třpytí,
protkány korálky z pavoučích sítí.
Slunce jim přidá svůj nádherný jas,
jak koně běží ten lidský čas.
Příroda něžná, kam oko dohlédne,
po jarním děšti zázračně prohlédne.
Jen tak dál, jen houšť, dešti milý,
rostlinky čekaly na tuto chvíli.
Dlouho už sucho trápilo je,
voda je dárce života a díky za ni, že je.
Vážka u Veličky
Hladina Veličky tiše stojí
a vážka lehounká, sednout se bojí.
Lehce, jak víla nad hladinou tančí,
občas i jemné nožky si smáčí.
Jako by bruslila na vodní ploše,
dolů a nahoru lehce se vznese.
Chtěla bych tančit jako ta vážka,
lehounce, něžně, jak velí láska.
Někdy však také na břehu stojím,
do řeky života vstoupit se bojím.
Co nám dnes přinese nový den?
S úsvitem končí další můj sen.
Tak, jak ta vážka svobodně létá,
lidem tu běží i jejich léta.
Záleží na nich pro co se rozhodnou,
vždyť mají svobodu, jak vážka nad vodou.
Kapky rosy
Korálky rosy na javoru svítí.
Slunce se v něm shlíží,
jako ta dívka - v zrcadle se vidí.
Nádhera tato však dlouho netrvá,
voda se odpaří a mlze se podobá.
Tiše tu stojím a v kapce vidím celý svět.
Nádheru tuto chtěla bych v dlani podržet.
Jen jeden malý dotek stačí
a prsty se hned rosou smáčí.
Najednou kouzlo zmizí,
zůstane vzpomínka jen ryzí.
Kdo vytvořil tu nádheru po dešti,
kde kapka ke kapce stéká?
Věčný to koloběh života,
v jediné kapce se promítá.
|
Poselství holubice
Leť, holubičko bílá a potěš všechny krajiny.
Leť, holubičko bílá a potěš hory, doliny.
Leť, holubičko bílá a potěš řeky, potoky.
Leť, holubičko bílá a potěš moře, zátoky.
Aby ta Země čistá byla, aby se nikdy netrápila.
Aby si lidé ruce podali, aby už války nikdy nebyly.
Aby nám stále rozkvétala a svoje plody rozdávala.
Zanes mír lidem do všech stran, ušetři Zemi od zlých ran.
Ať láska, něha nezmizí a ve všech srdcích zvítězí.
Zvítězí navždy nad zlobou, nad bídou a nehodou.
Aby se děti mohly smát,aby už nikdo nemusel se válek bát.
Večer
Den se rychle k noci kloní, slunce chystá se již spát.
Žhavá koule na obloze ubírá se na západ.
V trávě svoji hlavinku klopí malá fialenka.
Vedle ní pak bíle září droboulinká chudobinka.
Vrabčáci zas skotačí, ve vzduchu si rošťačí.
Lásky tanec tancují, náhle k zemi slétají.
To je křiku, to je zpěvu, jaro je tu v plném květu.
Samý shon a samý chvat, všichni se jdou milovat.
Muška s muškou, kocour s kočkou, káčer kachnu laská.
Bílá labuť s labuťákem, hnízdo sobě chystá.
Dojemně se k sobě mají, vždy si věrnost zachovají.
Příklad z jejich spolužití, může si i člověk vzíti.
Tento krásný ptačí pár, důstojnost si zachoval.
|