Diskuse pod články

Členové klubu Agape mají možnost diskutovat ve fóru přímo pod každým článkem. Fórum je zobrazeno pouze v případě, že je uživatel přihlášený na stránkách.

Nepřehlédněte

16. 2. 2013 | 10% sleva pro předplatitele magazínu na celý sortiment knih a nahrávek.

3. 2. 2013 | Z důvodu změny Klubu Agape na Magazín Agape byla aktualizována Pravidla používání služby. Předplacené členství v klubu bylo automaticky převedeno na předplatné magazínu ve stejné délce trvání.

21. 11. 2010 | Právě jsme zavedli novinku Kolektivního léčivého působení na člověka.

Jiří Sedláček - Iniciace duchovního cítění člověka

          Každý z nás má v sobě předpoklad přijmout určitou životní vizi, každý z nás má v sobě předpoklad zastávat a tvůrčím způsobem projevovat přijatou životní vizi. Děje se tak skrze cit, a také skrze rozum. Skrze cit sdílíme vnímané, skrze rozum realizujeme pochopené. Z této skutečnosti je zřejmé, že svou podstatou jsme duchovní bytosti. Smyslem našeho života je vnímat, prožívat a předávat dále určitou duchovní kvalitu.
          Jako duchovní bytosti v těle potřebujeme pro svůj život duchovní energii. Duchovní energii můžeme získávat pouze v případě, kdy jsme v jednotě s pohybem bytostí vývojově starších, které žijí v duchovní harmonii a rovnováze, a proto mají dostatek duchovní energie. Proto jsou lidstvu dána určitá pravidla pro život. V každé z kultur se objevila tato pravidla podle úrovně její vyspělosti v takovém znění, aby bylo možné navázet a nastoupit další vývoj. Život nám přináší různé situace ve kterých máme příležitost uplatnit svou duchovní kvalitu. Je na nás, jakou duchovní kvalitu upřednostníme. Dle toho získáváme anebo ztrácíme určitou duchovní pozici ke které se váže určité množství duchovní energie.
          Člověk jako duchovní bytost prožívá svůj život v těle, a tak rozvíjí anebo potlačuje svou duši. Vztah k vyššímu principu života je základním předpokladem k růstu. Bez takového vztahu není možné dospět k harmonickému životu. S postupem času energie ubývá, mění se přístup k okolí, původní klady se rozpadají a nahrazují je sklony k subjektivnímu vnímání i jednání. Ježíš z Nazareta vyjádřil svůj postoj k vyššímu principu prostě: "Já a Otec jedno jsme." Naším prvním úsilím by měla být snaha organizovat své vědomí tak, abychom žili neustále s vědomím své jednoty s vyšším principem, který nás podporuje. Naším prvním úsilím by měla být snaha žít tak, abychom průběžně přijímali dostatek duchovní energie a přijatou duchovní energii dále neztráceli.
          Nyní je potřeba pochopit skutečný význam duchovního cítění a rozumného (spravedlivého) jednání člověka pro jeho plnohodnotný život zde na planetě Zemi. V případě správného duchovního uvědomění a s ním spojeného prožívání, je duchovní energie přirozeně příjímána a přirozeně prolíná dále do úrovně duševního i fyzického těla člověka. Pokud tuto energii přijímáme, máme dostatek životních sil, a jsme schopni odolávat každodennímu tlaku z okolí. A naopak. Naše svobodná vůle nám umožňuje upřednostnit duchovní cit pro který se průběžně rozhodujeme. Pokud si průběžně uvědomujeme své napojení ke Zdroji všeho života, a toto uvědomění v sobě průběžně obnovujeme, získáváme stále více a více duchovní, duševní i fyzické síly. Záleží jenom na nás co upřednostníme, s jakou duchovní kvalitou se spojíme.    
          Je dobré vědět, že svou duchovní podstatou náležíme duchovní dimenzi a svým hmotným tělem náležíme harmonii a rovnováze sil hmotného stvoření. Život na zemi, ať je jakýkoliv, nás vede k tomuto poznání. Člověk s postupem času poznává, že každá pohnutka, každé hnutí mysli i každé slovo působí v prostoru působení duchovních sil a sil přírody určitý následek. Poznává, že následek vlastních hnutí jeho mysli i jeho slov je někdy příjemný a někdy nepříjemný. Máme-li vystoupit z koloběhu všech možných zmatků a stále nekončících trápení v nevědomosti, je potřeba nejprve vědět, jak velký význam má pro kvalitu našeho života naše přítomné duchovní cítění a s ním spojené myšlení! Je potřeba vědět, že žijeme v prostoru příčiny a následku, kde bude každému dáno zpět v určité podobě přesně to co vyslal, anebo to, s čím se ve své nevědomosti spojil (tj. i kvalita duševního a fyzického  zdraví).
          Člověk dnešní doby o významu svého vědomého duchovního cítění již nic neví, žije v jakési setrvačnosti, ve snaze vyhovět požadavkům systému, který nebere ohled na člověka, na jeho skutečné potřeby. Na místo prvotního 'Jsem tu, abych pomohl', se dostává 'Jsem tu, abych se prosadil'. A proto je v dnešní době tolik duševně i fyzicky trpících lidí. Zeslábla, anebo se již zcela vytratila, schopnost vnímat přítomné síly života. Člověk si již neuvědomuje, že v případě, kdy chybí jeho odpovědnost ke Zdroji všeho života, chybí po určité době i jeho duchovní, duševní a fyzická síla. V takovém případě duchovního, duševního a s ním s postupem času spojeného fyzického vyčerpání, nemohou být objektivně poznávány souvislosti v dějích každodenního života. Následkem těchto ztrát je prohlubující se lidská nevědomost, chybí chápání příčiny a následku, chybí vůle poučit se z minulosti, rostou pocity strachu a beznaděje, šíří se další a další civilizační choroby (viz. Ježíš z Nazareta: "Přijdou dny, kdy budete říkat: Blaze těm, které nerodily"). Následky chyb jsou zřejmé. Není vidět skutečný vhled, poznání souvislostí  a skutečné usilí věci změnit.
          V současné době je kladen důraz na individualitu, na schopnosti člověka a jejich další rozvoj. Avšak bez odpovědnosti ke Zdroji života. Není poznáváno, že právě odpovědnost k vyššímu principu byla vždy, a je tedy i nyní, oním základním předpokladem pro přijetí a hlubší pochopení daných zákonů a principů života na planetě Zemi (Pro příklad: Jeden z účinných návodů jak žít plnohodnotný život /Desatero božích přikázání/ přinesl lidem Mojžíš, který nejprve ve své odpovědnosti k vyššímu principu opustil "civilizovaný" svět, aby tak znovu získal svou citlivost a vnímavost pro život přírodního světa a pro život ve vyšších duchovních úrovních, tj. pro vyšší zákony a principy života na zemi).
          Následkem přístupu k životu bez odpovědnosti k vyššímu principu je v současné době koncepce výchovy a vzdělávání, která nestojí na základě objektivního poznání základních principů života člověka na planetě Zemi. Základní předpoklad pro plnohodnotný život na zemi, tj. schopnost vnímat síly života ve stvoření, je narušován již v dětství. V důsledku tohoto oslabení je člověk poután stále více k objektům svého zájmu, které vnímá svými hmotnými smysly, v rovině svého ducha i své duše se tak stává s postupem času slepým. Dříve nebo později tak dochází k duševnímu i fyzickému vyčerpání, k depresi, ke ztrátě smyslu života (viz. Ježíš: "Vede-li slepý slepého, oba padnou do jámy"). Člověk dnešní doby potřebuje pochopit především ostatním jedno jediné, a sice to, že příjem, pro život nezbytné, duchovní energie je záležitostí jeho duchovního cítění v přítomném okamžiku.
          Představme si, že náležíme prostoru pohybu různě rozvinutých duchovní bytostí. Každá z těchto bytostí hledá svou cestu ke Světlu, tzn., hledá stav, ve kterém se cítí dobře. Touha ke Světlu se v určitém bodě obrací v kontakt jemnohmotné duchovní bytosti s hrubohmotnou vibrací (fyzické tělo). V tomto kontaktu získává lidský duch novou zkušenost, a spolu s tím dostává i novou příležitost potvrdit v nových (náročných) podmínkách svou touhu po Světle. Aby lidský duch toto působení hrubohmotných vibrací překonal, potřebuje si ve svém životě v těle uvědomit, že jeho podstatou není jeho fyzické tělo a s ním spojené pocity, ale jeho duchovní podstata (jeho duchovní cit). Jakmile toto pochopí a začne dle toho žít, stává se svobodnou duchovní bytostí. Být svobodnou duchovní bytostí znamená vědět, že to, pro co se v přítomném okamžiku rozhodnu, to v sebe přijímám, to mohu prožívat, a to mohu následně ve hmotném stvoření - v intenci svých možností - i uskutečnit. Skutečně se tak děje, a to i v případě, kdy člověk nic necítí. Narušit tento proces může jen naše vlastní ztráta víry v uskutečnění. (viz. Ježíš z Nazaretha: "Blaze těm, kteří uviděli a uvěřili - blaze těm, kteří neviděli, a přesto uvěřili.")
 
Duchovní cit a duchovní energie
Naše duchovní cítění je charakteristickým pohybem našeho ducha i duše, propojuje nás do odpovídajících rovin duchovního cítění a prožívání. Žijeme svůj život zde na zemi, vnímáme hmotnými smysly. Za hranicí našich pěti smyslů jsou další úrovně života, i do těchto úrovní můžeme prolínat (svým vnitřním citem, svým vnitřním zřením), a nechat se tak inspirovat pro svůj život zde na zemi vyššími vjemy z úrovní života vývojově starších duchovních bytostí. Nejvyšší vibrace duchovní energie mají projevy duchovního cítění, které jsou založeny na odpovědnosti ke Zdroji všeho života (důvěra v Boha, a z ní plynoucí duchovní nastavení). A naopak, nejnižší vibrace nesou pohnutky, které svou podstatou vylučují přítomnost energie Zdroje (život v zapomění na Boha, a z něho plynoucí vadné duchovní nastavení). Jako příklad: V každém okamžiku si mohu na základě svobodné vůle uvědomovat sebe sama v duchovní lásce (v bezpodmíněčné lásce ke všemu existujícímu), toto uvědomění mohu prožívat a dále v sobě obnovovat, rozšiřovat a živit! Naše přítomné duchovní cítění - a s ním spojené myšlení - si můžeme představit jako určitou anténu pro příjem vyšších energií z vyšších úrovní života pro ducha, duši i tělo. Stejně tak jako anténa přijímá a dále předává určitý signál, tak i my přijímáme a dále předáváme určitý signál duchovní a duševní povahy. Tak se průběžně utvářejí určité okruhy duchovního cítění a prožívání, do kterých se i my průběžně propojujeme svým vlastním charakteristickým duchovním cítěním a prožíváním. Znamená to, že když na základě své svobodné vůle přeladíme na vyšší (čistší) úroveň pohnutek a myšlenek, dostáváme okamžitě spojení do této vyšší úrovně. Tak jsme během krátké chvíle osvobozeni od nižších energií, které nám působí nepříjemné pocity v duši i na těle! Tam kde je vyšší vibrace pohnutky (duch) a s ní spojené myšlenky (duše), tam nemůže vstoupit nižší vibrace. Přijatá vyšší vibrace vede k harmonii a rovnováze v duši i v těle. A naopak přijatá nižší vibrace působí pokles energie v duši i v těle. Dle této zákonitosti jsme buď zdraví, anebo trpíme nějakou duševní anebo fyzickou zátěží.
          Náš život se odehrává současně v úrovni duchovního, duševního i fyzického těla. Ve všech těchto úrovních průběžně získáváme i předáváme další a další informace. Každá informace je nositelkou energie. Přijímáme-li informace, které jsou svou podstatou ukotvené v řádu stvoření, navyšujeme tak svou vlastní vibraci. Takovou vyšší vibrací je pozitivní přesvědčení a pozitivní přístup k veškerému životu; a spolu s tímto pozitivním přesvědčením je to i naše vůle a schopnost udržet si spravedlivý přístup ke všemu existujícímu. V životě na zemi se projevuje v několika rovinách současně. A to: 1. v rovině mysli, 2. v rovině slova, 3. v rovině emocí, 4. v rovině svého vztahu k okolí, 5. v rovině svého kontaktu s okolím, 6. v rovině svého spojení se zemí kde žijeme. Ve všech těchto úrovních projevu ducha lze zachovávat pozitivitu a spravedlnost (harmonii). Abychom to dokázali, potřebujeme žít v otevření se Zdroji všeho života, žít s vědomím své jednoty s tvůrčím Duchem Universa.
          Každý z nás má předpoklad k probuzení svého duchovního cítění, v životě na zemi se projevuje jako: 1. chápání významu vědomého duchovní citu, 2. upřednostnění vědomého duchovního citu (pozitivita - láska), 3. věrnost vědomému duchovnímu citu (moudrost-spravedlnost).
          Spolu s naplňováním těchto tří předpokladů se v životě člověka objevuje více a více duchovní energie. S přílivem duchovní energie dochází k rozvoji v rovině duševního těla, objevují se nové schopnosti duše, rozvíjí se tvořivost, upevňuje se naše duševní i fyzické zdraví. Je dobré si uvědomit jaký význam má v tomto procesu vývoje kvalita našich myšlenek.
 
Význam čistého myšlení
Myšlenky jsou určitými nosiči duchovní a duševní energie. Navazují na energii pohnutek. Je dobré vědět, že pohnutky, které vycházejí z odpovědnosti ke Zdroji všeho života, k Bohu, jsou světlými body našeho života. Takové pohnutky přivádějí mnoho energie do úrovně naší podstaty, našeho duchovního těla. Je-li duchovní tělo v dostatku, dochází k rozvoji duše. Člověk má v takovém případě dostatek sil, a je tak schopen se tvořivě zapojit do života. A to jak v rodině, tak i v zaměstnání, v užším i širším kruhu spřízněných duší. Každá světlem naplněná pohnutka a s ní spojená myšlenka má velký význam pro stav duchovního a duševní naladění celku. V této souvislosti si uvědomuji, že skutečnou duchovní aktivitou je schopnost naplňovat výše uvedené tři předpoklady duchovního pohybu v rámci celku, a to v jakékoliv situaci. Není-li odstraňována příčina současného stavu, tj. chybné myšlení, nelze vystoupit z přítomných následků!
          Duchovní cit dává prožitek jednoty s Tvůrcem, který je svou Podstatou přítomen ve všem. Každý z nás potřebuje pro svůj život ve zdraví vnímat energie přírody a s těmito energiemi se svou pozitivitou trvale propojovat. K tomu nám může pomáhat i toto uvědomění:
            1. Odpovědnost člověka ke Zdroji všeho života. Odpovědnost ke Zdroji nám otevírá možnosti poznání pohybu sil tvůrčího Ducha (vůle boží). Základním předpokladem je pokora, tzn., vím, že se mohu mýlit (viz. "Buď vůle Tvá - jak je v nebi, tak buď i na zemi").
           2. Z odpovědnosti ke Zdroji všeho života plyne odevzdanost (nelpění). Jsem-li v nelpění, mohu sdílet pohyb vývojově starších duchovních bytostí, které se pohybují v řádu duchovní dimenze (andělé, archandělé ...), mohu přijímat vyšší inspiraci pro svůj každodenní život.
          3. Z odevzdanosti plyne prožitek sdílení pohybu vývojově starších (duchovní láska), jsem-li v duchovní lásce, jsem v ničím nepodmíněné pozitivitě ke všemu existujícímu (viz.: "Dobrý Bůh dává svítit svému slunci na dobré i zlé, a sesílá svůj déšť na spravedlivé i nespravedlivé").
          4. Z duchovní pozitivity (lásky), plyne schopnost sdílení pohybu vývojově starších (jejich duchovní energie) v prostoru příčiny a následku. Vzniká harmonie duchovního cítění (duch), duchovního prožívání (duše), a pohybu lidské bytosti ve hmotném stvoření (viz. "Blaze tichým, oni dostanou zemi za dědictví"). Iniciuje spojení s energiemi Matky Země.
          5. Ze schopnosti sdílení pohybu vývojově starších se rozvíjí schopnost vnímání duchovních a duševních sil (léčivých sil) v prostoru hmotného stvoření. Léčivé síly jsou vnímány i skrze pocity ve fyzickém těle.
          6. Je chápán význam jednoty pohybu ducha, duše i těla (objevuje se autentičnost v pohybu ducha i duše v těle).
 
Spojení ducha člověka s energií duchovní dimenze a s principem božským na planetě Zemi
 
06-2016.jpg
 
 
Prapodstatou je úroveň božského světa (zlatý kruh), lidský duch je bytostí odpovědnou úrovni božského světa. Odpovědnost k úrovni božského světa znamená spojení s energií duchovní dimenze (fialový kruh), toto spojení následně znamená příliv nové energie pro jemnohmotné duševní obaly těla i pro samotné fyzické tělo člověka (červený kruh). Záleží na člověka, zda si uvědomí Dar svobodné vůle, a skrze své vlastní upřímné úsilí a činnost v odpovědnosti k Bohu rozšíří svůj duchovní potenciál natolik, že dojde k přirozenému probuzení duchovních sil, které rezonují s úrovní božského světa a současné prolínají i do fyzického těla člověka.
 
Je zde síla, která je určena každému z nás. Síla, která podporuje veškerý život v jeho původní - čisté - podobě. Síla, která je uzdravením, spásou. Rozhodujícím je, jak nastavíme své duchovní cítění. Dle našeho duchovního cítění budou přicházet odpovídající myšlenky. Tyto myšlenky nás budou inspirovat a povedou k činu.
          Žijeme v prostoru působení sil dobra a zla, sil světla a tmy, tj. sil duchovního probuzení a sil lidské nevědomosti. Vše, co se odehrává v počátku nově přijaté vyšší duchovní vize je vždy náročnou životní zkouškou. Jde o jediné, a to zbavit se nižšších sklonů, které mají svůj základ v lidské něvědomosti. Naše předchozí pohnutky a naše myšlenky nás propojují k odpovídajícím energiím. Proto zažíváme mnoho nepříjemných pocitů, mění se naše nálady, naše duševní rozpoložení, mění se náš fyzický stav. Je dobře si uvědomovat, že člověk dostává vždy dostatek energie, aby zvládl svou životní zkoušku. Je potřeba najít si čas, uvolnit se, obnovit v sobě  stav vnitřního klidu, uvědomit si svou pokoru před životem. Tak mohou s postupem času nepříjemné pocity v duši i na těle slábnout a odeznívat.
          Otevírejme se průběžně síle Zdroje všeho života. Síla pozitivního přesvědčení v přítomném okamžiku by měla převládat. Jedna jediná pozitivní myšlenka má větší sílu než mnoho negativních hnutí mysli se kterými jsme se v minulosti i nevědomě spojili. Vnímejme duchovní cit jako konstantu, od které se vše odvíjí. Vkládejme trpělivě do svého života své pozitivní přesvědčení, svou radost. Uvědomujme si svou myšlenku jako nosič duchovní a duševní síly. V každém takovém okamžiku se očišťuje a sílí naše duševní i fyzické tělo. Zákony universa nás podporují.
 
 
Hodnocení
Aktuální hodnocení: 4,8 (22 návštěvníků)
© 1997 - 2017 Agape Brno
všechna práva vyhrazena
předplatné magazínu | vydavatelství | mapa stránek | kontakt
Hluboká 5, 639 00 Brno | tel.: 775 563 052 | info@agapebrno.cz