Byl jednou jeden Bůh a ten si tak občas vyšel na svět. Chodil po Zemi a díval se, jak si ti lidé žijí. A že je stvořil, měl je docela rád, ačkoliv někdy ho trošku zlobili, to si i on musel přiznat. Ale jelikož je měl přece jen víc rád, než se na ně zlobil, občas pro ně stvořil i něco pro jejich obveselení, něco pro dobrou náladu, anebo jen tak na chuť. Oni si potom ti lidé mysleli, že si to stvořili sami, ale Bohu to bylo jedno, co si oni myslí, On věděl, kdo je a co dělá (lidé to většinou nevěděli).
A že bylo zrovna léto, když se tak po té Zemi procházel, řekl si, že by pro lidi stvořil zmrzlinu. Samozřejmě jako každý správný šéf měl kolem sebe i různé poradce a mluvčí pro to či ono a ti mu hned začali napovídat, jestli je to dobrý nápad, nebo ne. A poradce pro makrobiotiku se hned ohradil, že zmrzlinu ne a že škodí a ochlazuje a narušuje trávení. A další poradce se hned přidal a poukázal, že zmrzlina je plná cukru a že to je bílý jed a další přizvukoval, že ještě k tomu je z mléka, které by lidé raději také neměli.
Bůh všechny ty poradce pozorně poslouchal, moudře pokyvoval hlavou, ale protože je to přece jen šéf a ten nakonec rozhodne sám, šup a zmrzlina byla na světě. „Však uvidíme, co na ni lidé řeknou, nechme je, ať se sami rozhodnout, jestli o ni budou stát, či nikoliv.“ A už stál na rohu zmrzlinářský vozík, sám Bůh si dal bílou zástěru a plnil kornouty dobrotou. A lidé přicházeli, ochutnávali a Bůh se ptal: „Tak co, jak vám chutná?“ A lidi tedy lízali a jak mají ve zvyku, hned se vyjadřovali. Jedni říkali, že je moc studená a bolí je z ní zuby, druzí, že je moc hustá a blbě se líže, dalším se naopak zdála po chvilce řídká a že se moc roztéká, jiní poukazovali, že jak je sladká, přitahuje vosy.
Po chvilce přišla k vozíčku malá holčička a poprosila o jednu dětskou porci. Bůh jí ji slavnostně podal, počkal, až ji sní a pak se jí zeptal: „Chutnala ti?“ A holčička si ještě olízla pusu a nadšeně pronesla: „Jé a jak, ta byla božííí!“ A Bůh na ni mrkl a pohledem se setkal se svými poradci a v tom pohledu bylo něco jako: vidíte, ještě se najdou na Zemi tvorečkové, kteří si uvědomují, odkud všechny věci pochází. A když potom poslal na svět svého Syna, řekl mu, aby to lidem připomněl a ten, jelikož plnil jeho vůli, to udělal: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“
Věru, že zatím jen málo nás tam vešlo. No nic, jdu na jednu míchanou …