Píši pocity mé tchýně, kterou mám doma a s manželem se o ní staráme. Probírám s ní spoustu věcí a snažím se vniknout do její podstaty myšlení. Děkuji moc pokud to vytisknete a přidávám k tomu pár básniček.
Ještě dnes ráno vítám slunce při východu. Děkuji každý den, za prožitky života, i když nebyl jednoduchý. Bolí mě klouby, páteř, srdíčko je slabé. Tak vypadá stáří? Mládí se pomalu odploužilo, ani nevím jak. Nejprve starosti s dětmi, manžel mně nepomáhal, musel pracovat, čtyři krky živit a ve 40. a 50. létech toho moc nebylo. Neustále jsem se podřizovala, aby byl klid. Zase jen práce a práce, co z toho mám, jen sedřené tělo. Jsem stará a co děti? Mají své rodiny, přijdou jen když mají čas. Nesmím jim křivdit, říkají že doba je zlá. Ale jsem jejich matka, tak ať se snaží. Nebo je to sobecké? Nevím. Copak jsem je špatně vychovala? To snad ne. Cítím jak mně tuhnou klouby, tělo už neposlouchá, mám strach. Co bude, mám zkroušené pocity a nevím, co s tím. Nikdo mně neporadí, snad Bůh. Teď ho hledám kde je, snad mě provede na druhý břeh, bojím se, bojím, jen útěchou je hledání víry. Snad to zvládnu. Už je tma, nyní mnou projel pocit klidu a tepla, jdu spát a zítra přivítám ráno ve světle lásky a pokoje.
Štěně
Koulelo se mezi ploty štěně chlupaté,
viděla holčička, měla vlásky copaté.
Copak tady chlupáči děláš, povídá.
Já koukám kolem, vydal jsem se do světa.
To je ale špatné, mamince pejskové stýskalo by se,
jen poběž štěně se mnou domů, maminky nás uvítají,
dobrotu nám dají.
Ráček
Leze ráček po zadu,
zdali já ho dostanu.
Leze leze pomalu,
klepítka mu cinkají a taky říkají:
Dej si na mě pozor, kluku,
nebo štípnu tvoji ruku.
Ale já se nebojím,
s raky já jsem kamarád, mám je přeci rád.
Noty
Jdu okolo plotu,
našla jsem tam notu.
Jedna, druhá, třetí, je jich tu více a více,
jsou to ale uličnice.
Posbírám je všechny,
dám je hezky dohromady,
zazpívám si pro radost.
Těch not není nikdy dost,
a tak vznikla básnička, možná taky písnička.
Radost
Radost skáče okolo,
chci ji chytit za šos, ale skáče dál,
jak duhová panenka, třese sejí sukýnka.
Není jenom pro mě, je pro celý svět, jako čistý květ.
Chytám jí a hladím, hned se s ní kamarádím, .
Přijímám její sestru lásku, nedržím je na provázku,
prosím obě, ať obejmou celý svět a promění ho ve voňavý květ.
Píseň o labuti
Po jezeře pluje labuť, smutně zpívá,
ztratila svého druha milého.
Labuťko, co se stalo?
Žalostně stěžuje si - šel tudy člověk a měl zlý úmysl,
své mladé schovala jsem, můj milý plul jiným směrem, aby nás ochránil.
Odlákal člověka, našla jsem jej na břehu druhém,
podíval se teskně na mě, zazpíval, jeho život z něj vyprchal.
Naposledy hlavu zvedl, jeho zrak zhasl hned.
Smutno je mi smutno, moje srdce zpustlo.
Proto tady zpívám a vám lidem toto připomínám.