Jak je tomu s uzdravením? Pokud člověk hledá své ztracené zdraví, tzn pokud chodí od jednoho lékaře k druhému, nebo od jednoho terapeuta k jinému, je stále v režimu určitého očekávání zlepšení a současně v režimu myšlení, které jej drží v představě o svém omezení o svých zdravotních limitech. To nevede k žádnému výsledku. Za vlastní zdravý rozhodující činitel je tak a zůstává mimo hru.
Ve skutečnosti rozhoduje to co člověk v sobě ví, v čem žije. Pokud ví, že je tu jediná možnost, plné zdraví, a žije v takovém přesvědčení, zdraví může pronikat do jeho těla a může v něm trvale setrvávat. To je onen boží pořádek a zdraví. Je třeba se přesunout z režimu "nemoc" do režimu zdraví.
V čem je zásadní problém, proč se to nedaří? Člověk už neví kým je a ke komu svou podstatou náleží, už neví jaké povahy je Zdroj ke kterému on svou podstatou náleží! Povaha Zdroje, ke kterému každý z nás svou podstatou náleží je život, láska, moudrost, síla, energie, zdraví a mnoho dalšího, které s uvedeným rezonuje. Člověk toto základní povědomí ztratil - uvěřil tomu vnějšímu, uvěřil svým smyslům, které orientuje do vnějšího světa a tím ztratil své vnitřní vědomí jednoty s Prapodstatou, s Bohem.
Právě skrze toto vnitřní vědomí lze vědět a cítit onu jednotu, onen trvale vyživující proud, který dává duchovní duševní i fyzickou sílu a tím trvale udržuje i podporuje naše zdraví. Jediné co je třeba je vrátit se svou vůlí a myšlenkou k tomuto Zdroji, přihlásit se k božímu pořádku, který panuje v prostoru kde žijeme. Tak se v nás začne mnoho měnit. To co k člověku nepatří to odpadne, a to co v něm má růst to poroste. Tak se začnou rozvíjet i naše talenty a schopnosti tak začneme teprve žít v tom pravém režimu hojnosti, v režimu duchovní a duševní síly a zdraví.
Je třeba to v sobě udělat, je třeba zvědomovat si tuto skutečnost. Každý den opakovaně, svou vůlí, myšlenkou a slovem. Tak postupně vystupujeme ze stavu být nemocen a vstupujeme do stavu být zdráv.