Diabetes - cukrovka

Je mnohostranné a tajemné onemocnění, v současné době pomalu a jistě se rozšiřující, jehož zevním projevem je výpadek činnosti Langerhansových ostrůvků ve slinivce bez zjištěného důvodu (produkce inzulínu).

Pátráme-li po duchovní příčině tohoto výpadku, musíme obrátit pozornost na společné povahové vlastnosti lidí, cukrovkou onemocnělých. Prvním nápadně rozšířeným znakem diabetiků jsou úzké rty, signalizující přemíru kritického rozumu nad pozitivní citovostí. Dalším znakem je hluboko v nitru osobnosti zakotvený pocit mrzutosti až kyselosti, který činí konverzaci nepříjemnou. Při pohledu na vnitřní těla duše prostřednictvím automatické kresby můžeme na mentálním těle spatřit zvýrazněnou rozumovost, v emocionálním těle je jeho střed srdce „opancéřován“ obalem, který jej chrání před „zahřátím“, neboli před srdečností. Astrální tělo již jen provádí výsledek těchto nerovnováh do celé endokrinní soustavy, takže můžeme pozorovat negativní ovlivnění hypofýzy, štítné žlázy, pohlavních žláz a nadledvinek, spojených s 1. (zemní) čakrou.

V zásadě se vyskytují dva typy cukrovky - vrozený a ten, který si člověk přivodí v průběhu života.

Vrozený je duchovní léčbou prakticky neovlivnitelný, neboť je projevem karmy - rozhodnutí Božího.

Cukrovka, která se objeví teprve při stárnutí a v průběhu života, je duchovně velmi dobře ovlivnitelná. Každý, kdo přišel s těmito nemocnými do styku, pozoroval, jak výsledky jejich hladin cukru závisí na „náladách“, nebo se říká také módně na „stresech“. Tito lidé si mohou pomoci nejen přívodem mikroprvku chrómu, biologicky vázaného (např. Diastabil), ale úsilím ke změně svého povahového rysu, který by je zbavil oné náchylnosti ke kyselosti a ke „stresům“.

Symbolika onemocnění nám naznačuje, že diabetik nemůže sladit, tj. přijímat slast. Je mu zabráněno přijímat slast proto, že jí sám nedává druhým, není v něm vděčnosti za slasti života. Nemůže sklízet to, co neseje. Nějaké zklamání v životě, většinou v lásce, způsobilo v duši nemocného blok, ono výše uvedené opancéřování srdce, což se projevuje zablokováním toku něžnosti a lásky k tělesnému člověku a životu vůbec. Poraněná duše odmítá někoho laskat, dávat mu sladké, necítí potřebu hladit, oslazovat druhým život. Rozum jim zdůvodnil proč.

Dietetickou příčinou vzniku cukrovky je přetížení trávícího systému nadměrným přívodem jednoduchých cukrů, ke kterému současná doba dává možnosti. Tyto možnosti zejména využívají ženy středního a vyššího věku, které tím prozrazují nesplnění touhy po dostatečném laskání a něžnostech. Nadměrný konzum sladkostí je tak kompenzací nedostatku lásky a něžnosti.

Hlavní duchovní příčina cukrovky

Neregistrování a nevděčnost za „sladké“ stránky života. Vnitřní zakyslost a zhrzenost. U cukrovky dochází při této léčbě (duchem) k úplnému vyléčení jen u počátečních stádií. Při vrozené nebo pokročilé degeneraci Langerhansových ostrůvků pouze ke zlepšení stavu.