Apulie v nejvýchodnější části Itálie byla jedním ze zamýšlených cílů při toulkách po křesťanských památkách naší civilizace, které podnikáme s kamarády několik posledních let. Letenky do Bari jsme si letos přitom kupovali tak trochu neplánovaně, protože byly náhradou za zrušený let do jiné země, ale změny v našem cestovním itineráři jsme určitě neolitovali. Apulie je krásný kout Italské republiky s bohatou historií, do níž se otiskla stopa starověkých národů, jako byli Římané a Řekové, v pozdějších dobách pak Byzantinci, Normané či Arabové, a o několik století později i Španělé. Navíc to není kraj zatížený světovým turismem a mimo hlavní sezónu zde může cestovatel najít velmi slušné ubytování za rozumnou cenu.
Letenky do Bari nás stály něco kolem 30 euro na osobu a let, samozřejmě je nutné ještě připočíst kufry. Zapůjčení auta vyšlo na jednu osobu necelé tři tisíce, benzin se prodával za ceny podobné jako v České republice. Co bylo v Apulii dražší, bylo jídlo podávané v restauracích, na druhou stranu potraviny zde v obchodech mají stejné ceny, ne-li ještě nižší, než máme u nás doma. A to ještě nakoupíte v mnohem lepší kvalitě. Lidé v Apulii jsou velmi pohostinní, vstřícní a je na nich vidět, že svou zemi a rodný kraj opravdu milují. Připočteme-li k tomu krásné olivové háje, tyrkysově průzračné moře a starobylé památky, má Apulie všem návštěvníkům vskutku co nabídnout.
První den našeho pobytu jsme hned z letiště v Bari zamířili do městečka Bitonta, kde se nachází krásná románská katedrála zasvěcená Matce Boží. Podobných křesťanských staveb je v Apulii více, my jsme navštívili jen některé z nich, a jiní poutníci zase třeba objeví kouzlo těch ostatních. Katedrála v Bitontu podle mého úsudku určitě patří k těm duchovním chrámům, do jejichž nitra stojí za to vstoupit.
Několik kilometrů odsud leží jeden z nejznámějších hradů Apulie, slavný a záhadný Castel del Monte. Nechal ho postavit císař Fridrich II. Štaufský v polovině 13. století a celá stavba je architektonicky formována číslovkou osm. Sám císař byl mimořádnou osobností, ve své době se naprosto vymykal běžným konvencím a kolem jeho osoby i odkazu panuje dodnes řada záhad. I to je, a nejen pro milovníky tajemství, dobrý důvod, proč navštívit Castel del Monte, zařazený na seznam světového dědictví UNESCO.
Vesnička, ve které jsme byli během našeho pobytu v Apulii ubytovaní, leží od Bari ještě další dvě hodiny cesty směrem na východ, v místech, kde se vlny Jaderského moře noří do vln moře Jónského. Odsud, ze San Foca, jsme se s přáteli během následujícího týdne vypravili k několika památkám, které leží v tomto kraji často obklopeny rozlehlými háji olivovníků. Jednou z nich je i opatství Santa Maria di Cerrate, které mě osobně nadchlo svým duchovním vyzařováním a určitě bych ho doporučila případným poutníkům navštívit. Opatství bylo založeno před téměř osmi sty lety a původně to byl řecký pravoslavný klášter, proslulý široko daleko svým duchovním i sociálním působením. Na jeho stěnách může poutník spatřit původní fresky, které kdysi zdobily klášter a vnímat hluboký klid, který ve zdech opatství dosud panuje.
Kousek od opatství Santa Maria di Cerrate leží městečko Lecce, známé svou bohatou barokní výzdobou. My jsme si městečko prošli během jednoho odpoledne a vskutku se dá říci, že stojí za to zhlédnout památky zdobící město. Ovšem poutníkovi, který se obdivuje kráse vrcholného baroka v českých zemích, vetknuté do díla Matyáše Brauna, Petra Brandla nebo Santiniho, se může jevit barokní umění městečka Lecce jako mírně přeplácané, a hlubokého výrazu českého baroka nedosahující.
Více než městečko Lecce nás zaujal přístav Brindisi, velmi významný ve starověku, v němž končila antická silnice Via Appia. Dva mohutné sloupy, lemující schodiště do přístavu, označovaly místo, odkud vyplouvaly římské lodě pod velením císařů dobývat Blízký Východ, stejně jako o tisíc let později, kdy zde zvedali kotvy křižáci, mířící do Svaté země. Zdejší monumentální schodiště, otevírající se do promenády, nese jméno básníka Vergilia, který zde zemřel po svém návratu z Atén.
Z mnoha dalších památek, které město Brindisi zdobí, bych ještě ráda upozornila na zajímavý Kostel Svatého hrobu, malý templářský chrám, založený jedním z hlavních vůdců prvních křižáckých výprav, Bohemundem z Tarentu. Zde opravdu dýchá na poutníka staletá historie, jež byla prodchnutá zápalem pro křížové výpravy a touhou po znovuzískání Svaté země.
Popelkou mezi městečky východní Itálie, která nesla v dřívějších dobách označení „městečko hanby“, avšak nakonec se vyhoupla až do první ligy vybraných památek UNESCO, je dnes už světově proslulá Matera si Sassi. Toto městečko leží v těsném sousedství Apulie v kraji Basilicata. Je hojně vyhledáváno turisty kvůli své autenticitě italského života těch nejbídnějších a nejchudobnějších lidí, z nichž poslední opustili své domovy až někdy v 50. letech minulého století. Jeden ze slavných „návštěvníků“ Matery, filmový James Bond ještě zvýšil popularitu městečka v bondovce „Není čas zemřít“, ale už dříve se Matera stala kulisou jiným filmařům, mezi něž patřili takové hvězdy jako Robert Rosseliny nebo Mel Gibson, který zde točil scény pro film „Utrpení Krista“.
Při návštěvě Matery je třeba počítat s tím, že je zde velmi málo parkovacích míst a na prohlídku celého komplexu je třeba vyhradit si poměrně dost času. Lépe je přitom začít hned ráno prohlídkou jeskyní a kostelíků a teprve potom se přesunout skrze hluboké údolí do druhé části městečka, kde jsou k dispozici kromě památek i kavárny, restaurace a také toalety.
Velmi půvabné Otranto, označované jako nejvýchodněji ležící město Itálie, nabízí poutníkům k návštěvě svoji krásnou katedrálu s románskou rozetou a úchvatnou mozaikovou výzdobou, která pokrývá celou podlahu svatostánku. Najdete zde biblické postavy i obrazy panovníků, ale raritou je myslím kocour v botách, kterého jsme také mezi zdejšími mozaikovými výjevy našli. V kapli mučedníků pak leží ostatky stovek obyvatel Otranta, kteří byli při nájezdu Osmanů v roce 1480 hromadně stati, když odmítli přestoupit na muslimskou víru.
Nejstarším chrámem v Otrantu je Bazilica di San Pietro, pocházející už z devátého století. Na rozdíl od hlavní katedrály, kterou vybudovali Normané, je tento malý chrám ve tvaru řeckého kříže dílem byzantinských stavitelů a svého času patřil pod konstantinopolský patriarchát. Na jeho zdech je možné zhlédnout tisícileté fresky, které ve zdejším podnebí, lépe než kde jinde, odolávají zubu času.
A pokud se z nejvýchodnějšího města Itálie chcete podívat až na samý „konec země“, stačí ujet asi 50 kilometrů podél pobřeží a ocitnete se u katedrály Santa Maria di Leuca nebo také Santa Maria de Finibus Terrae, která svého času opravdu představovala půdu, kterou od další pevné země oddělovala dvě moře. V katedrále jsme kromě jiných světců našli i obraz našeho Jana Nepomuckého, vznášejícího se na Vltavě pod Karlovým mostem. Poblíž katedrály pak vede blízkým přírodním parkem velmi pěkná křížová cesta zdobená vkusnými bronzovými plastikami.
Při zpáteční cestě z Leucy do našeho ubytování jsme se vraceli skrze vnitrozemí, protože jsme měli v úmyslu zastavit se ještě ve městečku Galatina a prohlédnout si zdejší románskou katedrálu Santa Caterina d´Alessandria, jejíž zdi zdobí krásné fresky ze 14. století. Galatina přitom není sama o sobě nijak zvlášť výjimečným městečkem, ale zdejší katedrála je opravdu velmi pěkná. V jejích prostorách se nachází i malinké muzeum, které ukrývá předmět mimořádně silně duchovně vyzařující. Jedná se o mozaikovou ikonu Krista vytvořenou mikroskopickými kamínky, což je už samo o sobě mistrovské dílo. Navíc ovšem ikona, byť ukrytá pod bezpečnostním sklem, vyzařuje velmi silnou energii, léčivou a harmonizující. Ikona byla přivezena z Konstantinopole ještě před jejím dobytím Turky a mně osobně jenom potvrzuje můj dojem z našich cest, že východní křesťanské církve v sobě ukotvují duchovně silnější pramen původního Evangelia. Pro mne byl pohled na tuto ikonu tím nejsilnějším duchovním zážitkem, který jsem si z cesty po Apulii domů přivezla.
Jsou ale i jiná místa v Apulii, která mají silnou duchovní přitažlivost pro přicházející poutníky, a k těmto patří i hlavní město zdejšího kraje Bari. V jeho katedrále zasvěcené svatému Mikuláši potkáte u světcova hrobu opravdu velké množství křesťanských poutníků, z nichž velká část patří k pravoslavné církvi. Svatý Mikuláš je hlavní světec ruského národa, po Panně Marii druhá nejuctívanější postava pravoslavných křesťanů, a proto pociťuje řada Rusů touhu vykonat pouť do Baziliky svatého Mikuláše, ležící v Apulii. I v době naší návštěvy se v kryptě baziliky konala pravoslavná mše za účasti mnoha poutníků ruské národnosti.
Kromě Baziliky svatého Mikuláše je v Bari k vidění i řada jiných památek, stará část města je skutečně velmi působivá, a to i díky místním obyvatelům, kteří stále obývají řadu zdejších domečků, ozdobených soškami světců nebo postavou Panny Marie.
Asi nejznámějším symbolem, přitahujícím do Apulie turisty z celého světa, jsou malé domečky, tzv. trulli, zdobící zdejší krajinu. Jejich největší koncentrace je v městečku Alberobello, které ovšem díky masové turistice připomíná tak trochu náš Karlův most. Případným návštěvníkům bychom proto doporučili prohlídku města v brzkých ranních hodinách, ještě než se jeho hlavní ulice zaplní davem turistů. Samostatné trulli domečky je pak možné zahlédnout i jinde ve volné krajině, kde společně s místní přírodou vytvářejí krásnou a podmanivou scenérii.
Bělostná barva je přitom typická pro zdejší kraj, bílými zdmi září na slunci nejen malinké trulli, ale i celá městečka a vesnice. Jedním z hojně navštěvovaných a často fotografovaných je město Ostuni, pyšnící se kromě jiných památek i pozdně gotickou katedrálou. Bílé zdi ozdobené kvetoucími růžemi a oleandry a blankytné nebe na pozadí, to vše vytváří skutečně uchvacující pohledy, v nichž se rodí kouzlo tak podmanivé Apulie.
Dny, vymezené pro naše putování po Apulii, utekly velmi rychle a nastal čas vrátit se domů do naší země. Během našeho pobytu ve zdejší krajině jsme viděli spoustu krásných a historicky vzácných křesťanských památek, nasávali jsme všechny vůně místních květin a dopřávali si lahůdky typické právě pro tento kraj. Pro větší vzdálenost od našeho ubytování jsme bohužel nestihli navštívit poloostrov Gargano, proslulý krásnou přírodou, starobylými kostelíky a významným poutním místem San Giovanni Rotondo, kde jsou uloženy ostatky Padre Pia. I tak jsme se ale vraceli do našich domovů spokojeni a prostoupeni řadou duchovních vjemů, které nám zvláště v dnešní době pomáhají udržet v sobě tolik potřebný klid a duševní rovnováhu. Otisky svatých míst, ukládajících se do duše člověka, totiž časem nijak neblednou, spíše by se dalo říci, že ve své živoucnosti se nějak prolínají s naší vnitřní podstatou, a nakonec si je odnese člověk v sobě, až bude jednou opouštět tento hmotný svět. Možná i to je důvod, proč už po tisíciletí putují poutníci většiny náboženství na místa, prostoupená vysokou duchovní vibrací a otevírající lidskou duši k Nebesům. Stejně jako k nim s velkou vděčností v duši putujeme i my.