Ptáček v kleci tiše sedí, do okolí smutně hledí.
Velmi rád by vyletěl a svět kolem obletěl.
Trápí ho však pevná mříže, kdo mu z toho ven pomůže?
Najdou se i posměváčci, neví jak se trápí.
Slitování nemají, jen když se jim daří.
Přiletěli kamarádi, všechny síly spojili,
pěkně mříže uvolnili, udělali skuliny.
Ptáček potom ze všech sil, protáhl se ven.
A našel tu odvahu, odletěl kam chtěl.
Hrdélko už bylo plné krásných písniček
a tak začal z plna hrdla jako slavíček.
Tak jsme také, jak ten ptáček, za mřížemi v kleci,
mlčíme a bojíme se, že nás někam strčí.
U člověka je to jiné, v nitru je ta svoboda.
Bůh nám ji rád daroval a není to náhoda.
Strach - to je ten velký strašák v poli,
toho se tu neustále všichni všude bojí.
Také máme kamarády, kteří nás tu mají rádi.
Prosme vyšší bytosti, ať nás silou pohostí.
A jak běží dál nám léta, před námi ať růže vzkvétá.