Chtěla bych také někdy kvítkem být,
aby i včelka mohla ze mne pít.
Já dala bych jí jen to nejlepší,
jako když matka dítě konejší.
Konejší, laská, povídá mu pohádky,
kde moudrost je a není místo na hádky.
Chtěla bych létat jak včelka maličká
a opilovat všechna něžná kvítečka.
Včelky i květy potřebné tu jsou,
užitek, krásu i radost přinesou.
Květinky kolem šíří vůni svoji
a včelky hody stále na nich mají.
Tak věčný koloběh zrození začíná,
pak klíčí a roste nová rostlina.
Znovu a znovu semena svá tvoří,
která se do matky země noří.
Noří se , klíčí, roste a rozkvétá,
nastává opět čas nového života.
Vše do sebe tak přesně zapadá
a touha poznat víc, mě přepadá.
Ať kolem nás ta krása stále je,
za rok že bude zas - je naděje.