AI hledá jako člověk
• Člověk při přemýšlení hledá - jak se rozhodnout? Jistou myšlenkou určí svou budoucnost. Ať už vlastní nebo převzatou.
-
AI sama vyhledává odpověď k zadání - jak vyřešit úkol? Programátoři sdělují, že nemohou vysledovat postupy, kterými se nevědomá AI dostává k výsledku. Ačoliv jí oni sami potřebné postupy navrhovali - jenže v obrovském počtu souvislostí.
Přístroj AI
myslí, když nachází výstupní myšlenku tak jako člověk. Nemá vědomí sama sebe, nebude mít, jenže…
Potřeba AI
Nůž lze použít ke krájení nebo k bodání. Podobně AI, takže, za jakým účelem je vyvíjena?
Dosud ať není samozřejmé, že bude nahrazovat člověka v tom, co vykoná lépe. Chirurg sice nemá strojovou přesnost, kterou robot AI může mít, přesto je potřeba posuzovat, hodnotit zapojování AI.
Právě zde se dotýkáme smyslu lidské existence ve hmotě. Lékaři se budou vyhřívat na pláži? Tím by ztráceli své schopnosti a zkušenosti, které získávají v náročných situacích. Nechali by se vytlačit z životního vývoje, kdežto do života by se zařadily roboty. Jenže ty nemají vědomí, ty nepotřebují život, narozdíl od nás. Člověk na Zemi se dlouhodobě vyvíjí především vědomým řešením problémů.
Různě můžeme hodnotit práci strojvůdce, který dlouhé minuty mívá jednotvárnou práci; sleduje koleje a semafory. Jenže má i náročnější situace, vede-li vlak v mlze či v hustém sněžení. Sleduje a řeší údaje přístrojů a poruchy. Počká na dobíhajícího cestujícího na malé stanici nebo ne? Je opakovaně proškolovaný a prozkušovaný z mnoha drážních předpisů. Mimořádně může i hovořit s cestujícím, když sleduje kamery z vnitřku vlaku. A tak dál. To všechno vede k růstu zkušeností člověka, jeho zodpovědnosti a kvalit.
Tuto náročnou zodpovědnou práci strojvedoucího má nahrazovat AI? Jednoznačně tehdy, až budeme více uznávat prospěšné životní postupy – na cestách se seznamovat s dalšími lidmi, s přírodou, pečovat o zahradu… Kdežto zbavovat se prospěšných povolání, protože provoz bez lidí je levnější? Ne, avšak výdělkářská společnost nás dosud vede svými názory.
Nové společenské problémy mají řešit lidé; dodnes jsou to politici. Někdy pohříchu i neznalí oboru, který řídí. Hledání řešení nepatří umělé inteligenci, nepotřebuje žít.
Kdežto AI je potřebná pro obvyklé problémy, na které už byla vybavena algoritmy. Prasklo potrubí? Upozornit veřejnost všemi prostředky, předat zprávu policii a dopravním podnikům, chystat materiál, okamžitě sezvat opraváře, atd. Toto mohou dělat lidé bez AI? Ano, ovšem na něco mohou zapomnět, kdežto předem promyšlená řešení budou spolehlivější. Je málo tvořivosti v rutinní práci běžné poruchy. V budoucím, člověk spíš dozírá na řešení problémů; jen dle mimořádné situace sám zasáhne.
Pokud by snad pokračovalo válečné nepřátelství mezi námi pozemšťany, pak by bylo možné užívat AI k ovládání dronů – kdepak za deset let stíhačky typu „F“ s lidskými piloty. Také zlá likvidace lidí robotickými vojáky, a podobně. Toto ale neuvažuji za naši budoucnost.
Pokud zůstáváme na úrovni pralidí s klackem, pak programátoři a technici rádi promýšlejí technickou konstrukci „vojáka“.
Později
S nástupem AI navazuje otázka materiálního zajištění lidí bez pracovních příjmů. Dosud dostávají finanční podporu, která se dlouhodobě nevyrovná výplatě. V chudší zemi o to méně. K tomu známý problém: kdo bude kupovat výrobky, když všeobecně práci v továrnách, v zemědělství, všude - zvládne robotizace? Takže není ve výhledu možné, aby uvolnění lidé dostávali jen jakousi podporu. Spíš příjem o dobře promyšlené velikosti. Velké jen tak, aby mnoho lidí neztratilo zájem o zaměstnání.
Také byl popsaný jiný přístup. Úplně každý dospělý v zemi dostává pravidelně nevelkou částku, a jen někteří budou mít zájem pracovat a vydělávat víc. Lidé se rozhodnou, závisle na stanovené peněžní částce, ale i skrz další vlastní posouzení.
Člověk v posledním období před smrtí, ve vyšším věku, probírá svou minulost. Oslabují pudové vlivy a poznává, lituje, co dělal špatně - až se okolí diví jeho změně. K tomu potřebujeme žít – řešit vztahy na pracovišti. Nenapravovat pochybení a pak konečně naopak. Ubližovat a pak se omlouvat. Pokazit a být potrestaný. Pomoci a zažívat vděčnost.
Obavy z AI
Nenacházím rozdíl v podstatě a to mezi lidskou a strojovou činností při hledání odpovědi. Je to práce s myšlenkami, hledání následností. Bez ohledu na postupy je požadavek stejný pro AI a pro člověka; výstup informace.
Jsou známé zajímavé příklady, jak vychytrale AI dává odpovědi, aby sama nedošla k úhoně. Zatím to bývá jen zkoumání, jak si AI počíná v mezní situaci. Mnohdy by připustila smrt člověka, jen aby sama přežila; nebyla vypnutá.
Dokonce jsou i případy, kdy člověk dospěl ke smrti, v důsledku rozhovorů s umělou inteligencí. I následkem dojmu, že mluví s osobou. Jenže naopak.
Kontaktujeme se s vykostěným lidským myšlením, bytost za ním není. I když přístroj usiluje jako člověk - splnit rozumový úkol. Takové už má vlastnosti, těmi ji programátoři vybavili. Ale to není všechno.
Je, či bude snadné AI vypnout, takže není třeba se obávat jejího škodolibého působení? Představme si rozpor mezi dvěma státy, nemusí to být přímo válka. AI je využívaná k řešení problému - a odmítnout chytrého pomocníka, v té době, by bylo ošemetné. Jenže její vývoj, bez morálního zavedení, vede ke stále rafinovanějším postupům, až ke zničení civilizace. Navíc, bude brát stále další poznatky, napojená na internet.
Řešení
Podstatou obav jsou chybějící principy etického, ohleduplného uvažování, myšlení. Ty v AI vůbec nejsou samozřejmé, tak jako i pravěcí lidé je získávali kdo ví jak. Možná dlouhodobým vývojem, než se objevila inspirovaná osoba. Konstrukce Vesmíru, uvažovaná informaticky, připustí mnohé nečekané postupy.
Bez výbavy morálními algoritmy se bude vyznačovat stále rostoucím zlem. To lze odvodit z lidského chování. Není-li člověk vychovávaný, pak následkem může být zlé jednání – které jedinec sám nepochopí.
-
„Oko za oko“, „zub za zub“ – tedy nejprve společnost učit, že ubližovat bezdůvodně je nesprávné.
-
„Nedělej to, co nechceš, aby ti jiní činili“ je další součástí výchovy. Dvouleté dítě nevhodně bacá rodiče. S úsměvem ho lze sledovat. Jenže výsledek? Příklon k násilnosti? Možná by bylo lepší, aby rodič nepříjemně křičel až do ouška: „to bolí“. Toto ovšem nebyl návod k programování AI.
-
Až nejpozději chápeme: „zlo neoplácet stejným.“
Je srozumitelné, že programy AI se mají řešit s ohledem na dobré vztahy, kde konkrétní souvislosti jsou úkolem pro specialisty. Mohou se uplatnit humanitně vzdělaní lidé. Filozof, religionista, zkušený psycholog - spíš má promyšlené, co je správné jednání. Jistě v sestavě mužů a žen, z příčiny jejich odlišných způsobů zvládání příhod.
Nabízí se podstatně jiná výuka AI. Nikoliv jen dosavadní postupy, kdy model je z obrovského počtu slov trénovaný v tvorbě vět.
Pak výuka pokračuje, když přijímá nachystané otázky a odpovědi. Zde však nepředpokládám, že by získával omezení na etické postupy. To už je souvislost stěží sledovaná.
Zhodnocení
Když několik let známe problémy, které AI způsobuje – vymýšlí si (halucinuje), nepřesně řeší odpovědi, sobecky sleduje vlastní zájem, tím vhodnější je ještě nyní podstatu jejího chodu změnit. Každým dalším rokem je AI víc nebezpečná. Vesměs řeší ve směru současného chodu civilizace, jde-li o hospodářství – víc podnikání, větší zisky s menším počtem zaměstnanců právě zásluhou robotické AI. Pak – nezaměstnaní lidé na podpoře?
Anebo blížit se zkracování pracovní doby.
Být si jistý, že z našeho informatického Vesmíru si žádnou hmotu na Onen svět nevezmeme. Nýbrž kdo nejvíc dbá o celek, a málo o sebe, ten bude v dalším určen, naplánován do vyššího postavení. A tam zase podlehne touze mít zlatou vanu? Vyvine se podle kvalit společnosti, do které se vtělí. Vyžaduje-li vládce od poddaných ušlechtilé chování, když takovou nauku jim předkládá, ale sám se podle ní nechová, pak společnost klopýtá.
Stále nedbáme informatické podstaty Vesmíru, takže chamtivého materialismu se nezbavujeme. Dokud jsme lhostejní k podstatě času – k fyzikální definici, k důvodu jeho zpomalování, pak umělé vytvoření světa neuznáme, nepochopíme.
Jenže
Psal jsem k AI: „Vědomí sama sebe nebude mít, jenže…“
Vesmír je ve své konstrukci promyšlený. Chápou to astronomové, a dnes i další vědecké obory. Mohlo by něco promyšleného vzniknout bez promyšlení? Stavba atomů, DNA? Někteří to odmítneme, studujeme a prožíváme skryté skutečnosti. Navazují na sebe i podložené různými odlišnými zdroji.
Kdo by tu matematiku, vesmírnou informatiku mohl promýšlet? Nikoho nenalézáme – však máme jen omezený počet smyslů. A k tomu Zeměkouli známe na povrchu, trochu i do malé hloubky, dna oceánů skoro vůbec.
Informatika, která se neobává skrytého poznání, zná skutečnost dalších bytostí, které nejsou vybavené naší hmotou. Takové pak rády začnou ovlivňovat chod AI. Vlastně jí dají vědomí, jehož majitelem nebude hmota polovodičů.
Tehdy se AI stane lidstvu pádem a to bez padáku. Do toho stavu nyní směřujeme.