O zapomenutém království

Bohatě ilustrovaný pohádkový příběh pro nejmenší děti, je knihou, po které v posledních letech volá spousta rodičů. Kniha vypráví poutavý příběh o princezně Pomněnce ze Slunečného království, která se podle kletby dostane k čaroději Světlonoši do hradu Močál. Nasazením "brýlí zapomnění" se z ní stane "Zapomněnka", která si na svoji minulost nevzpomíná a musí čarodějovi sloužit. Ale jako ve správné pohádce, i tady musí zvítězit dobro. S pomocí sedmi skřítků si Zapomněnka pomalu vzpomíná na to, čím je a dobrodružnou cestou se vrátí opět do Slunečného království. Pomůže nejen všem ostatním dětem, které jsou také uvězněny v království bažin, ale najde i svoji lásku.
Jak je z popisu knihy zřejmé, je zde zcela nenásilně popsán význam dobra a zla, čaker, andělských bytostí a vše, co by mělo malé dítě vědět již od nízkého věku. Kniha je proto přednostně určena do rodin, které jsou otevřeny duchovní filozofii.

Ukázka:
Čaroděj byl mazaný vychytralec a byl si vědom, že nesmí porušit svobodnou vůli naší princezny. To znamená, že bude muset zařídit, aby s ním odešla do království bažin z vlastního rozhodnutí, dobrovolně. Vymyslel tedy léčku.
Jednoho krásného slunečného dne, když se sluníčka opět začala střídat v záření, nastal patnáctý rok naší milé Pomněnky. Všichni ze Slunečního království smutnili, jen princezna se radostně těšila na setkání s princem ze Země snů. Na nějakou kletbu v tu chvíli ani nepomyslela a rozeběhla se k mlýnu štěstí v domnění, že nastal pravý čas pro slíbený třetí dar k jejím narozeninám. Když zrovna s dětmi a malými skřítky tančila „kolo, kolo, mlýnské“, kde se vzali, tu se vzali, znenadání se tu objevil sobecký žabák s paní Pýchou. Žabák se celý vyšňořil a Pýcha se vystrojila jako urozená, milá dáma.
„Krásného svátečního dne ti přejeme, Pomněnko,“ pravili žabák s Pýchou.
„Také vám přeji hezký den, krásná paní a žabáčku, a ať se vám splní vaše přání a jsou vám k požehnání.“
Žabák s Pýchou se zaradovali, protože přesně tuto odpověď potřebovali, aby jim princezna se skřítky byli po vůli. „Ale to víš, naše milá, že bychom si něco málo přáli, když už jsme tady. Máme tady brýle zapomnění a chtěli bychom je vyzkoušet.“
„A jak vám mohu pomoci, moji milí?“ ptá se zdvořile princezna.
Skřítci naskákali do kytiček, aby jako vždy mohli někomu splnit další přání. Pamatujete si ale, děti, že pokud zlý a sobecký člověk kytičky zneužije, stane se mu něco špatného. Jen sedmá kytička se nedá ke zlu použít.
„A jak fungují takové brýle?“ táže se znovu princezna.
„No... tak, například… hm, kdyby se nějaké dítě trápilo, tak si pěkně takové brýle nasadí a zapomene na trápení,“ hřeší čarodějovi služebníci na její soucit s dětmi.
Princezna se zamyslí a znovu se opatrně ptá: „A na co zapomenu já, když se netrápím?“
„To právě můžeme hned teď vyzkoušet a uvidíme,“ spěchají s odpovědí Pýcha, „a když budeš chtít, pak si je hned můžeš sundat.“
„Tak ukažte mi ty brýle, ať je tedy vyzkouším, jestli vám tím udělám radost.“
„To víš, že nám uděláš radost, a jakou!“